II.ÚS 2964/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2964/12 ze dne 9. 12. 2014 N 219/75 SbNU 457 Řízení o popření otcovství a povinnost podrobit se odběru genetického materiálu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 9. prosince 2014 sp. zn. II. ÚS 2964/12 ve věci ústavní stížnosti J. P. a A. P., obou zastoupených JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou, se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. května 2012 č. j. 7 C 210/2009-147, kterým byla v řízení o popření otcovství uložena stěžovatelkám a vedlejšímu účastníkovi povinnost dostavit se ke znalci a podrobit se odběru genetického materiálu, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích jako účastníka řízení a D. P., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, se sídlem Praha 4, 5. května 1050/66, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výroky II a III usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. května 2012 č. j. 7 C 210/2009-147 byla porušena základní práva stěžovatelek na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Výroky II a III usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. května 2012 č. j. 7 C 210/2009-147 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. srpna 2012, se stěžovatelky, matka s dnes již zletilou dcerou, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích (dále též "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Napadeným usnesením byla v řízení o žalobě vedlejšího účastníka, bývalého manžela první stěžovatelky, o popření otcovství, vedeném před Okresním soudem v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 210/2009, uložena stěžovatelkám povinnost dostavit se ke znalci a podrobit se u něj odběru genetického materiálu za účelem zjištění, zda je vedlejší účastník biologickým otcem druhé stěžovatelky. Stejná povinnost byla stanovena i vedlejšímu účastníkovi (výrok III napadeného usnesení). Znalcem z oboru genetiky, určování otcovství DNA, byl určen znalecký ústav GENERI BIOTECH, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Machkova 587 (výrok II). Kromě toho bylo napadeným usnesením zrušeno usnesení téhož soudu ze dne 15. října 2009 č. j. 7 C 210/2009-28, kterým byla všem uvedeným účastníkům uložena obdobná povinnost (výrok I), a částečně i usnesení ze dne 2. května 2012 č. j. 7 C 210/2009-144 (správně by mělo být uvedeno č. j. 7 C 210/2009-142), v jehož případě byl zase zrušen výrok, kterým byla tato povinnost uložena P. K., bývalému partnerovi první stěžovatelky (výrok IV). II. Shrnutí dosavadního soudního řízení 3. V roce 1992, v době trvání jejího manželství s vedlejším účastníkem, se první stěžovatelce narodila dcera. Vedlejší účastník, jenž se na základě tzv. první domněnky otcovství, vyjádřené v § 51 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2013, považuje za jejího otce, podal dne 18. června 2009 žalobu o popření otcovství. Má totiž za to, že byl v otázce svého otcovství uveden v omyl a že biologickým otcem jeho dcery, druhé stěžovatelky, je pozdější partner její matky P. K., což měl vedlejší účastník zjistit teprve po uplynutí popěrné lhůty podle § 57 odst. 1 zákona o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2011. Skutečnost, že se uvedená osoba podílela na výchově dcery, která si k němu vybudovala vztah, postupně vedla k narušení či dokonce zničení původních vazeb mezi ní a vedlejším účastníkem, který na ni po celou dobu platil výživné. 4. V řízení o popření otcovství bylo dne 15. října 2009 vydáno usnesení č. j. 7 C 210/2009-28, kterým byla oběma stěžovatelkám i vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost dostavit se ke znalci a podrobit se u něj odběru genetického materiálu za účelem srovnání DNA. Proti tomuto rozhodnutí podaly stěžovatelky ústavní stížnost, kterou sice Ústavní soud nálezem ze dne 29. listopadu 2010 sp. zn. I. ÚS 2881/09 (N 238/59 SbNU 419; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zamítl, ve svém odůvodnění nicméně konstatoval některá pochybení v postupu okresního soudu. Jednalo se především o jeho rozhodnutí neaplikovat popěrnou lhůtu upravenou v § 57 odst. 1 zákona o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2011, podle něhož mohl manžel u soudu popřít, že je otcem dítěte své manželky, pouze do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o jeho narození. Okresní soud tak učinil z důvodu, že shledal rozpor tohoto ustanovení s čl. 8 Úmluvy, jenž každému zaručuje právo na respektování jeho soukromého a rodinného života, v důsledku čehož dal přednost jeho přímé aplikaci. Tím se však podle názoru Ústavního soudu dopustil nesprávného postupu, neboť předmětný závěr jej opravňoval pouze k tomu, aby podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") podal návrh na zrušení zákonné úpravy popěrné lhůty, k čemuž ale z jeho strany nedošlo. Bylo pak již jen shodou okolností, že v době řízení o této ústavní stížnosti byl § 57 odst. 1 zákona o rodině k návrhu jiného stěžovatele skutečně zrušen, byť s odloženou vykonatelností, nálezem ze dne 8. července 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb.), čímž se dodatečně otevřel prostor k neaplikaci tímto ustanovením stanovené popěrné lhůty v případech, na které dopadal zjištěný derogační důvod (blíže body 32 a 33 tohoto nálezu). Ústavní soud v návaznosti na tento svůj nález zdůraznil nezbytnost vytvoření procesního postupu jednotlivým účastníkům řízení, aby se mohli vyjádřit k otázce další aplikace § 57 odst. 1 zákona o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2011. Ústavní stížnosti stěžovatelek přitom nevyhověl pouze z důvodu, že nápravy uvedeného stavu bylo v předmětném řízení možné dosáhnout i bez jeho zásahu. 5. Okresní soud, který byl vázán oběma uvedenými nálezy, v dalším řízení zrušil své původní rozhodnutí a usnesením, proti němuž směřuje projednávaná ústavní stížnost, nově rozhodl o povinnosti stěžovatelek a vedlejšího účastníka podrobit se u znalce odběru genetického materiálu. Zdůraznil, že nález sp. zn. Pl. ÚS 15/09 umožnil obecným soudům zvažovat otázku neaplikování § 57 odst. 1 zákona o rodině, ve znění účinném do 31. prosince 2011, přičemž za nepřiměřeně krátkou je vzhledem k okolnostem případu a "právním úpravám, které doznalo citované ustanovení pod vlivem předpisů Evropské unie", třeba považovat i nově stanovenou lhůtu (činící od 20. března 2012, kdy nabyla účinnosti novela zákona o rodině provedená zákonem č. 84/2012 Sb., 6 měsíců ode dne, kdy vzniknou manželovi matky důvodné pochybnosti o tom, že je otcem jejího dítěte, nejpozději však do tří let od narození dítěte). Nadto však okresní soud dodal, že i když nelze činit před znaleckým zkoumáním (a zřejmě ani po znaleckém zkoumání) právní závěry, kterých se žalující strana domáhá, předmětné znalecké dokazování je v dané věci namístě především z hlediska lidského a pro zachování práv všech účastníků. Je totiž především lidským a osobnostním právem znát příslušníky svého rodu, vědět, kdo z koho pochází, a to bez ohledu na jeho právní a společenské zařazení. Výslovně přitom připustil, že i kdyby ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že vedlejší účastník není otcem druhé stěžovatelky, tato skutečnost by ještě neznamenala, že by se v tomto řízení mohl domoci popření otcovství. Okresní soud požádal o vyjádření rovněž obě stěžovatelky, přičemž zjistil, že první stěžovatelka se výslovně nevyjádřila proti provedení znaleckého zkoumání. Druhá tak sice učinila, současně ale uvedla, že jí takovýto znalecký posudek neublíží. 6. Pro úplnost je namístě uvést, že z jednotlivých podání účastníků řízení učiněných v řízení před okresním soudem, jakož i protokolů z jednání vyplývá, že první stěžovatelka označuje za biologického otce své dcery vedlejšího účastníka. P. K. své otcovství vylučuje z důvodu, že v předmětně době neměl mít s první stěžovatelkou poměr. Jejich vztah, během něhož se narodila druhá dcera první stěžovatelky, vznikl až následně. Druhá stěžovatelka rovněž považuje za svého otce vedlejšího účastníka. III. Argumentace stěžovatelek 7. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatelky jsou přesvědčeny, že za situace, kdy měl vedlejší účastník pochybnosti o svém otcovství již při narození druhé stěžovatelky, a tudíž mu nic nebránilo podat příslušnou žalobu ve lhůtě podle § 57 ods