Ústavní soud II.ÚS 3053/23 – Věcné a listinné důkazy

Ústavnímu soudu byla dne 16. 11. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství č. j. 2 NZT 11/2023-37 ze dne 5. 10. 2023, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. VZV 12/2023-52 ze dne 14. 6. 2023 a usnesení policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů č. j. GI-3332-369/TČ-2020-842011 ze dne 14. 2. 2023. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení uvedených usnesení a vyrozumění.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Vrchní státní zastupitelství v Praze usnesením č. j. VZV 12/2023-52 ze dne 14. 6. 2023 zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů č. j. GI-3332-369/TČ-2020-842011 ze dne 14. 2. 2023, v němž se stěžovatel neúspěšně domáhal navrácení dat, které byl nucen poskytnout pro účely trestního řízení. Vrchní státní zastupitelství shledalo stížnost jako nedůvodnou a uvedlo, že otisk dat má povahu věcného důkazu, který musí být uchován v neporušeném stavu podle §112 odst. 1 trestního řádu a nesmí s ním být dále manipulováno, aby byla zachována jeho celistvá podoba a byla tak zajištěna objektivnost hodnocení tohoto důkazu. S tímto názorem se následně dne 5. 10. 2023 ztotožnilo i Nejvyšší státní zastupitelství ve vyrozumění č. j. 2 NZT 11/2023-37, jímž odložilo podnět stěžovatele na výkon dohledu nad činností nejblíže nižšího státního zastupitelství. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že postupem výše uvedených orgánů, byla porušena jeho základní práva, a to zejména právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí čl. 7odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na vlastnictví čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, za současného porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a domáhá se zrušení těchto rozhodnutí.

Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je tedy Ústavní soud příslušný.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Tvrzení stěžovatele o narušení jeho soukromí a práva na vlastnictví, nemůže obstát jako protiústavní zásah do jeho práv, jelikož stěžovatelem napadeným usnesením a vyrozumění není z pohledu Ústavního soudu co vytknout. Ústavní soud se ztotožňuje s odůvodněním Nejvyššího státního zastupitelství o nutnosti uchování souvisejících důkazů v celistvé podobě pro jejich objektivní hodnocení v rámci trestního řízení. Uchování dat v podobě jejich otisku jako důkazu, zároveň nelze vykládat jako za zásah do práva na soukromí a práva na vlastnictví stěžovatele, jelikož veškeré poskytnuté věci mu byly navráceny.

Ústavní soud neshledal neoprávněný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.