Ústavní soud II.ÚS 3183/25

Ústavní soud obdržel dne 27. 10. 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí. Napadeným usnesením byla zamítnuta jeho žaloba na obnovu řízení v exekuční věci.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 citovaného zákona nepřípustná.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). To je odrazem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, podle níž Ústavní soud poskytuje ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

Subsidiarita ústavní stížnosti pak nemá jen formální, nýbrž i materiální rozměr. Ústavní stížnost má zpravidla směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím, jimiž soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, ale je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

Z tohoto pohledu je v nyní posuzované věci významné, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení dne 2. 9. 2025 odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Ústavní soud dotazem na Krajský soud v Plzni ověřil, že řízení o tomto opravném prostředku nebylo dosud ukončeno. Věc byla prozatím vrácena soudu prvního stupně s přípisem, aby postupoval podle ustanovení § 166 občanského soudního řádu, neboť napadeným usnesením nerozhodl o celém předmětu řízení, případně aby opravil záhlaví a výrok II. podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu. Po splnění tohoto pokynu má být spis znovu předložen odvolacímu soudu.

Z uvedeného plyne, že řízení ve stěžovatelově věci stále běží a že námitky uplatněné v ústavní stížnosti může uplatňovat v jeho rámci.

Za tohoto stavu je ústavní stížnost podána předčasně a je nutno považovat ji za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.