Ústavní soud II.ÚS 3217/23 – Nesprávný úřední postup

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo vlastnit majetek garantované čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Současně stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným elektronickým platebním rozkazem Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") stěžovatelce uložil, aby zaplatila vedlejší účastnici částku 100 923 Kč s příslušenstvím nebo aby proti němu podala v patnáctidenní lhůtě odpor (výrok I), pro případ, že odpor podá, s příslušným poučením stěžovatelku vyzval, aby se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřila, (výrok II) a uložil jí zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 23 785 Kč (výrok III).

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že elektronický platební rozkaz jí nebyl nikdy doručen a že při nahlížení do soudního spisu dne 10. 11. 2023 zjistila, že byl doručen do datové schránky zcela jiné, jí neznámé osoby, přičemž má za to, že z uvedeného důvodu nemohl nabýt právní moci. Přesto na jeho základě bylo dne 25. 10. 2023 soudní exekutorkou Mgr. Martinou Havlovou, Exekutorský úřad Praha 10, zahájeno exekuční řízení.

Stěžovatelka, odvolávajíc se na nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2000 sp. zn. II. ÚS 406/2000 (N 163/20 SbNU 159) a na skutečnost, že jí bylo znemožněno podat proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a zároveň že jí zákon nepřiznává proti elektronickému platebnímu rozkazu, na kterém byla vyznačena - byť chybně - doložka právní moci, žádný opravný prostředek, považuje ústavní stížnost za přípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Stěžovatelka považuje ústavní stížnost za přípustnou z toho důvodu, že proti napadenému elektronickému platebnímu rozkazu nemohla podat odpor [§ 174 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], resp. že byla-li na něm chybně vyznačena doložka právní moci, nemá k dispozici žádný opravný prostředek.

Ústavní soud vychází z toho, že doručil-li obvodní soud elektronický platební rozkaz do datové schránky osoby odlišné od stěžovatelky, nebylo ho možné tímto okamžikem považovat za doručený, a tudíž nemohla ani začít běžet lhůta pro podání odporu a napadené rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci. Neznamená to však, že by stěžovatelka nemohla odpor podat, naopak tak učinit mohla v okamžiku, kdy se o existenci předmětného elektronického platebního rozkazu dozvěděla; pokud by ho následně soud pro opožděnost odmítl, mohla proti takovémuto usnesení o odmítnutí dále brojit odvoláním [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2011 sp. zn. II. ÚS 2290/11 a ze dne 30. 11. 2015 sp. zn. I. ÚS 1289/15 (všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Na právu podat odpor nic nemění, že na napadeném rozhodnutí již obvodní soud vyznačil doložku právní moci.

Jak patrno z ústavní stížnosti, stěžovatelka se o existenci předmětného elektronického platebního rozkazu zřejmě dozvěděla z exekučního příkazu ze dne 3. 11. 2023 č. j. 183 EX 1507/23-18 a s jeho obsahem se seznámila při nahlížení do soudního spisu dne 10. 11. 2023, není však zřejmé, zda odpor podala. Podstatné však je, že stěžovatelka před podáním ústavním stížnosti měla k dispozici procesní prostředky, kterými se mohla proti napadenému rozhodnutí bránit, a že k jejich "vyčerpání" dosud nedošlo (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Na doplnění možno uvést, že chybné vyznačení doložky právní moci představuje nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost státu za vzniklou škodu [§ 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že na svých právech byla konkrétně poškozena tím, že na základě napadeného elektronického platebního rozkazu byla na návrh vedlejší účastnice zahájena exekuce, mohla podat návrh na odklad a zastavení exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Posledně uvedený návrh stěžovatelka podala a řízení o něm nyní (podle všeho) stále probíhá.

Z uvedeného je patrno, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k "neprojednatelnosti" ústavní stížnosti se Ústavní soud nemohl věcně zabývat ani akcesorickým návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.