II.ÚS 3302/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019 N 45/93 SbNU 131 K možnosti neodůvodňovat usnesení podle § 136 odst. 3 trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Y. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. července 2018 sp zn. 0 Nt 7074/2018, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. července 2018 sp. zn. 0 Nt 7074/2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení, argumentace stěžovatele a ostatních účastníků řízení 1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. července 2018 ve věci řešené pod sp. zn. 0 Nt 7074/2018, kterým byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na osobní účast a na vyjádření se ke všem prováděným důkazům garantované čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel vykonává trest odnětí svobody a v předmětném řízení se domáhal vydání usnesení o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody a vyhoštění z České republiky na Ukrajinu podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Této žádosti obvodní soud napadeným usnesením v neveřejném zasedání nevyhověl, s argumenty stěžovatele se nikterak nevypořádal a uvedl, že napadené usnesení "podle § 136 odst. 3 trestního řádu neobsahuje písemné vyhotovení usnesení odůvodnění, neboť se jedná o usnesení vydané ve vykonávacím řízení, proti němuž není stížnost přípustná". 3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že obvodní soud měl své rozhodnutí odůvodnit, jelikož se jednalo o rozhodnutí o změně dosavadního výkonu trestu podle § 324 odst. 1 trestního řádu, proti kterému je přípustná stížnost podle § 324 odst. 3 trestního řádu. Stěžovatel dále namítá, že nebyl vyrozuměn o termínu rozhodování soudu v jeho věci, a nebylo mu tedy umožněno se řízení osobně zúčastnit, čímž bylo porušeno jeho základní právo na osobní účast a na vyjádření se podle čl. 38 odst. 2 Listiny. 4. Obvodní soud ve svém vyjádření poukázal na zákonná ustanovení, která mu umožňovala své rozhodnutí neodůvodnit. Stěžovateli nebylo zasláno vyjádření obvodního soudu pro nadbytečnost. II. Hodnocení Ústavního soudu 5. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, vyjádření obvodního soudu a spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 6. Ústavní soud úvodem připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. V nyní posuzovaném případě takové porušení shledal, neboť obecný soud ve stěžovatelově případě nijak neodůvodnil - a to ani písemnou, ani ústní formou - proč byla stěžovatelova žádost zamítnuta. 7. Relevantní ustanovení trestního řádu týkající se odůvodnění předmětného typu usnesení zní: § 136 odst. 3 věta první: "Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění, může orgán činný v trestním řízení vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost." 8. Podle § 240 trestního řádu v neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním zasedání. Podle § 242 trestního řádu se neveřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny. Z § 327 odst. 1 a 4 trestního řádu plyne, že soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo b) vyhoštěn, přičemž proti tomuto rozhodnutí není přípustná stížnost. 9. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že obvodní soud měl o jeho žádosti rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění, jelikož se jedná o rozhodování o změně způsobu výkonu trestu podle § 324 odst. 1 trestního řádu. Zároveň však stěžovatel uvádí, že obvodnímu soudu podal žádost podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Stěžovatel se tak zřejmě domnívá, že ustanovení § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu je ustanovením speciálním vůči ustanovení § 324 odst. 1 trestního řádu. Tak tomu však není. Obě ustanovení - § 324 odst. 1 a § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu - upravují odlišné situace. Zatímco ustanovení § 324 odst. 1 trestního řádu se zabývá změnou způsobu výkonu trestu odnětí svobody, tedy výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou či ve věznici se zvýšenou ostrahou (srov. § 56 odst. 1 trestního zákoníku), ustanovení § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu se zabývá upuštěním od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku a vyhoštěním. I skutečnost, že § 327 trestního řádu ve čtvrtém odstavci stanoví, že stížnost je přípustná jen proti rozhodnutí podle § 327 odst. 3 trestního řádu, značí, že proti usnesení podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu stížnost přípustná není. Obvodní soud tedy formálně postupoval v souladu s ustanovením § 136 odst. 3 trestního řádu, když vydal usnesení bez odůvodnění, jelikož se jednalo o usnesení vyhotovované ve vykonávacím řízení a proti takovému usnesení nebyla přípustná stížnost. 10. Obvodní soud předmětné usnesení vydal v neveřejném zasedání, kterému nebyl stěžovatel přítomen; v tom, že nebyl vyrozuměn o termínu rozhodování soudu v řešené věci, stěžovatel spatřuje porušení svých ústavních práv. Podle ustanovení trestního řádu jsou však jiné osoby než členové senátu a zapisovatel z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny (viz § 242 trestního řádu); obvodní soud tedy postupoval v souladu s trestním řádem, pokud nevyrozuměl stěžovatele o termínu neveřejného zasedání. 11. Z formálního hlediska tedy obvodní soud postupoval v souladu s ustanoveními trestního řádu. Jelikož rozhodoval v neveřejném zasedání, tak bylo plně opodstatněné, že stěžovatel nebyl přítomen jak samotnému jednání, tak vyhlášení usnesení. Při vyhotovování usnesení měl obvodní soud možnost vydat zjednodušené usnesení s odůvodněním či bez něj; § 136 odst. 3 trestního řádu soudu dává možnost vyhotovit usnesení bez odůvodnění; nejedná se však o pravidlo, dle kterého soudy mají postupovat bez výjimky. 12. V důsledku rozhodnutí obvodního soudu vyhotovit zjednodušené usnesení bez odůvodnění a vydat jej v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatele nebylo napadené usnesení stěžovateli nijak vysvětleno. Stěžovatel tedy nemohl rozpoznat z napadeného usnesení, proč soud jeho žádost zamítl; nemohl ani vědět, zda je namístě tuto žádost podávat později, popřípadě v jakém stadiu výkonu trestu by mohlo být jeho žádosti vyhověno. Stěžovatel tak buď v budoucnu upustí od podávání dalších žádostí - a nebude mu vyhověno ani tehdy, kdy by již soud v případě, že by o to stěžovatel požádal, uznal za vhodné mu vyhovět - nebo bude opakovaně podávat žádosti, čímž bude mimo jiné zatěžovat soud případnými nedůvodnými podáními. Stěžovatel se zároveň nemůže ohradit proti argumentaci stojící za napadeným usnesením, jelikož argumenty, které vedly soud k nevyhovění jeho žádosti, nezná. Nemůže tak - a to ať již v další obdobné žádosti, stížnosti pro porušení zákona či v ústavní stížnosti - namítat nezákonný postup soudu, popř. identifikovat a vyhledat ty argumenty, které by soud mohly v další žádosti přesvědčit. Stěžovatel je tak vystaven (z jeho hlediska) arbitrárnímu rozhodnutí soudu, který se nemusí nikomu zodpovídat a jehož postup není s ohledem na jeho neodůvodnění nijak kontrolovatelný. Právě s ohledem na absenci jakéhokoli sdělení důvodů rozhodnutí, které stěžovateli nevyhovělo, Ústavní soud shledal, že bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 13. Požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí má v právním státě několik účelů: slouží k omezení či vyloučení libovůle [nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)] a seznámení účastníků řízení s důvody, na kterých soud založil své rozhodnutí