II.ÚS 3512/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3512/14 ze dne 16. 12. 2014 U 22/75 SbNU 697 K předběžnému opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 16. prosince 2014 sp. zn. II. ÚS 3512/14 ve věci ústavní stížnosti nezletilé G. P., zastoupené opatrovníkem Mgr. Martinem Holánkem, advokátem, se sídlem Kopečná 940/14, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2014 č. j. 70 Co 47/2014-81 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 10. 2014 č. j. 70 Co 47/2014-102 o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření vůči otci stěžovatelky ve věci její ochrany proti domácímu násilí, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností, předanou k poštovní přepravě dne 5. 11. 2014 v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Brně, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a k porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, zakotvujícího zásadu priority zájmu dítěte mj. v rámci rozhodovací činnosti soudů či orgánů veřejné moci. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 11 Nc 1352/2014, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že Okresní státní zastupitelství Brno-venkov podalo dne 15. 8. 2014 k okresnímu soudu návrh na nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ve smyslu ustanovení § 400 a násl. ve spojení s § 8 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále též jen "z. z. ř. s."), jímž se domáhalo, aby odpůrci (R. P., otci nezletilé stěžovatelky) byl uložen zákaz vstupu do společného obydlí, zákaz zdržování se v jeho bezprostředním okolí a rovněž zákaz setkávání se s nezletilou stěžovatelkou, přibližování se k ní a navazování kontaktu s ní, a to na dobu od 19. 8. 2014 do 19. 9. 2014 (výrok I). Předmětný návrh na nařízení předběžného opatření okresní státní zastupitelství podalo v souvislosti s tím, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, územní odbor Brno-venkov, zahájila k podnětu nezletilé stěžovatelky a její matky E. P. usnesením ze dne 8. 8. 2014 č. j. KRPB-194739-21/TČ-2014-060371 trestní stíhání otce nezletilé stěžovatelky pro spáchání zločinu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. [Stížnost otce nezletilé stěžovatelky proti tomuto usnesení Okresní státní zastupitelství Brno-venkov usnesením ze dne 5. 9. 2014 č. j. ZT 202/2014-52 zamítlo podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.] Současně s tím policejní orgán dne 8. 8. 2014 v 14:10 hodin podle ustanovení § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v tehdy platném znění, vykázal otce nezletilé stěžovatelky z jejich společného obydlí na dobu 10 dnů. 3. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 15. 8. 2014 č. j. 11 Nc 1352/2014-34 uvedenému návrhu na nařízení předběžného opatření plně vyhověl (výrok I), neboť (s oporou ve spisovém materiálu Policie České republiky ve vztahu k uvedenému trestnímu stíhání otce nezletilé stěžovatelky) dospěl k závěru, že návrh dostatečným způsobem osvědčuje skutečnosti ("tělesné i duševní - sexuální násilí na nezletilé stěžovatelce, čímž se její společné bydlení s otcem stalo "nesnesitelným"), které odůvodňují uložení daného předběžného opatření vůči otci nezletilé stěžovatelky ve smyslu ustanovení § 402 odst. 1 z. z. ř. s., a v daném případě tak byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, zakotvené v ustanovení § 405 odst. 1 z. z. ř. s. Dále soud rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti otce nezletilé stěžovatelky uhradit soudní poplatek (výroky II a III). 4. Proti uvedenému usnesení okresního soudu podal otec nezletilé stěžovatelky odvolání, v němž především zpochybňoval právní závěr okresního soudu ohledně naplnění zákonných podmínek pro uložení předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 402 odst. 1 a § 405 odst. 1 z. z. ř. s., neboť okresním státním zástupcem dokládané skutečnosti neosvědčují a nejsou podloženy žádným přímým důkazem, že by se odpůrce předmětného chování vůči nezletilé stěžovatelce dopustil. V projednávaném případě tak spíše spatřoval snahu jeho manželky (matky nezletilé stěžovatelky) působit na něj v rámci nadcházejícího rozvodového řízení. Proto navrhoval, aby krajský soud napadené usnesení okresního soudu zrušil pro jeho zjevnou nezákonnost. 5. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že se shora citované usnesení okresního soudu ve výroku I mění tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá (výrok I). Dále zrušil výrok III usnesení okresního soudu (výrok II) a uložil České republice - Okresnímu soudu Brno-venkov povinnost otci nezletilé stěžovatelky uhradit náklady řízení. (V opravném usnesení ze dne 8. 10. 2014 č. j. 70 Co 47/2014-102 krajský soud změnil adresáta této povinnosti na Okresní státní zastupitelství Brno-venkov coby původního navrhovatele.) Svůj zamítavý výrok ve vztahu k návrhu na nařízení předběžného opatření krajský soud odůvodnil především tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho nařízení, neboť institut "předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí" ve smyslu ustanovení § 400 a násl. z. z. ř. s., který představuje procesní reflexi ustanovení § 751 odst. 1 občanského zákoníku, se na inkriminované chování otce nezletilé stěžovatelky nevztahuje, když (s oporou v názorech trestněprávní teorie) "naplňuje znaky zločinu pohlavního zneužití (podle ustanovení § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku), což je protiprávní jednání odlišné od domácího násilí" (str. 4 usnesení). Proto krajský soud dospěl k závěru, že "pokud chtěl navrhovatel (okresní státní zastupitelství) chránit poškozenou (nezletilou stěžovatelku) před dalším protiprávním jednáním ze strany odpůrce, měl k tomu zvolit jiný prostředek než návrh na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 400 a násl. z. z. ř. s., a to např. předběžné opatření upravené v ustanovení § 88b a násl. trestního řádu, když již v době podání návrhu bylo vůči odpůrci zahájeno trestní stíhání pro skutek popsaný v návrhu a toto trestní stíhání odpůrce stále trvá (...)" (str. 5 usnesení). 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s výše předestřenými závěry krajského soudu nesouhlasí, přičemž v zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření spatřuje odnětí svého práva domáhat se soudní ochrany, neboť pokud soud dovodil, že "státní zastupitelství není z hlediska meritorního oprávněno takový návrh podat, pak tak rovněž rozhodl, že takový návrh nemůže podat ani sama stěžovatelka". V obsahu ústavní stížnosti pak stěžovatelka blíže polemizuje s právním názorem krajského soudu ohledně nenaplnění zákonných podmínek pro nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ve smyslu ustanovení § 400 a násl. z. z. ř. s., založeným na charakteristice chování otce nezletilé stěžovatelky, jež dle krajského soudu naplňuje toliko znaky zločinu pohlavního zneužití, nejedná se tedy o projev domácího násilí ve smyslu ustanovení § 751 odst. 1 občanského zákoníku, a proto mělo okresní státní zastupitelství jako navrhovatel využít jiných, zejména trestněprávních nástrojů ochrany poškozené. Stěžovatelka je naopak toho názoru, že pohlavní zneužití v domácím rodinném prostředí lze na základě ústavně konformní interpretace (skrze ochranu zájmů nezletilého dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) podřadit pod definici domácího násilí, "neboť zde jasně vystupuje do popředí zneužití moci (power) rodiče nad dítětem, nerovné postavení rodiče a dítěte a faktická bezbrannost dítěte vůči rodiči. Fakt, že pojem bezbrannost je trestněprávní doktrínou vykládán jinak, neznamená, že by v činu, který je v dané věci posuzován, nebyly přítomny prvky nedovoleného zneužití převahy, moci a faktické autority". Proto stěžovatelka shrnuje, že "pokud by krajský soud interpretoval podústavní právní normy ústavně konformním způsobem, tedy jakousi úplnou (multifocal), případně srovnávací či teleologickou interpretací, pak by skutkový základ řízení musel podřadit do rámce tzv. předběžné ochrany proti domácímu násilí, jak ji vymezuje § 400 a násl. z. z. ř. s., ať už z důvodu přítomnosti sexuálního násilí ve společném obydlí stěžovatelky a odpůrce per se, nebo přítomnosti nežádoucího obtěžování stěžovatelky odpůrcem ve společném obydlí". 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěr