II.ÚS 3790/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3790/19 ze dne 23. 6. 2020 N 135/100 SbNU 484 Posouzení účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení organizační složky státu (Státního pozemkového úřadu) advokátem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavních stížnostech a) Olgy Klímové a b) MUDr. Ireny Kubatkové, obou zastoupených Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2019 č. j. 12 Co 260/2019-387, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019 č. j. 15 Co 465/2019-450, výroku I usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 61 Co 330/2019-382 a výroku II usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. září 2019 č. j. 14 C 36/2019-349, za účasti Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech jako účastníků řízení a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2019 č. j. 12 Co 260/2019-387, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019 č. j. 15 Co 465/2019-450 a výrokem I usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 61 Co 330/2019-382 bylo porušeno základní právo stěžovatelek na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jejich základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2019 č. j. 12 Co 260/2019-387, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019 č. j. 15 Co 465/2019-450 a výrok I usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 61 Co 330/2019-382 se ruší. III. Ústavní stížnost proti výroku II usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. září 2019 č. j. 14 C 36/2019-349 se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Třemi ústavními stížnostmi, jež byly Ústavnímu soudu postupně doručeny dne 25. 11. 2019, 19. 12. 2019 a 29. 1. 2020 a jimiž byla zahájena řízení vedená pod sp. zn. II. ÚS 3790/19, IV. ÚS 4084/19 a III. ÚS 325/20, navrhly stěžovatelky zrušení v záhlaví uvedených usnesení (nebo jejich částí) z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatelky jsou dcerami paní Eleny Suchánkové, která v roce 1992 uplatnila podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě") restituční nárok na vydání několika pozemků nacházejících se v Praze v katastrálních územích B. a Č. (dále jen "původní pozemky"). Pozemky, které původně vlastnila a které přešly na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek [§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě], jí ovšem již nebylo možné vrátit z důvodu jejich zastavěnosti [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě]. O této skutečnosti bylo rozhodnuto rozhodnutími Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, ze dne 16. 9. 2008 č. j. PÚ 8043/93/3 a ze dne 17. 9. 2008 č. j. PÚ 8043/93/4 a rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu, ze dne 31. 10. 2017 č. j. PÚ 8043/93/6. Po její smrti v roce 2017 (v posledním uvedeném rozhodnutí, jež bylo vydáno až následně, jsou jako oprávněné osoby uvedeny již stěžovatelky) nabyly restituční nárok z jedné poloviny každá ze stěžovatelek v rámci dědictví. Na jeho základě se tak domáhaly vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. 3. Matka stěžovatelek obdržela v návaznosti na uvedená rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, přípis někdejšího Pozemkového fondu České republiky (dále jen "pozemkový fond"), v němž byly pozemky, které jí měly být vydány, ohodnoceny částkami 127 447,20 Kč a 103 499,40 Kč. Podle stěžovatelek však byla takto evidovaná výše restitučního nároku mnohonásobně podhodnocená, přičemž důvodem bylo jejich ocenění jako bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ), tedy jako pozemků zemědělských, a nikoli - jak podle jejich názoru mělo být správné - jako pozemků stavebních. K tomuto podhodnocení mělo dojít navzdory tomu, že již v roce 2008 měl pozemkový fond mít k dispozici znalecké posudky, jimiž byla hodnota původních pozemků stanovena částkou 4 650 945 Kč. Stěžovatelky samotné za správnou hodnotu těchto pozemků považovaly částku 7 229 750 Kč, což dokládaly znaleckým posudkem č. 2907/494/2018, vypracovaným dne 14. 12. 2018 zhotovitelem PROSCON, s. r. o., znaleckým ústavem v oboru ekonomika. 4. Právě v podhodnocení ceny pozemků ze strany Státního pozemkového úřadu spatřovaly stěžovatelky důvod, pro který se nemohly účastnit veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě na vydání náhradních pozemků a pro který místo toho podaly několik desítek žalob na nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice uzavřít se stěžovatelkami jako oprávněnými osobami podle § 4 odst. 4 zákona o půdě smlouvu o převodu různých pozemků po celé republice, které by přicházely v úvahu jako vhodné k převodu. Podle zjištění obecných soudů mělo jít celkem o 36 řízení u 27 různých soudů prvního stupně, přičemž nahrazení projevu vůle bylo žádáno ve vztahu k přibližně 450 pozemkům. Podání většího počtu žalob stěžovatelky odůvodňovaly tím, že si nemohly být jisty, zda u pozemků, kterých se touto formou domáhaly, nebyl uplatněn jiný restituční nárok, případně zda u nich již dříve nebyla jinou oprávněnou osobou (jiným restituentem) podána žaloba na nahrazení projevu vůle a že takové řízení dosud nebylo ukončeno. V takovém případě by nárok na vydání náhradních pozemků nebylo možné těmito pozemky uspokojit. 5. Poté, co Okresní soud v Trutnově nepravomocným rozsudkem ze dne 27. 6. 2019 č. j. 15 C 38/2019-355 shledal nároky stěžovatelek důvodnými a rozhodl o nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice ve vztahu k několika pozemkům nacházejícím se v Š. a P., se stěžovatelky rozhodly vzít zpět některé z jimi podaných žalob. Zpětvzetí se týkalo i žalob, o nichž bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 14/2019, u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 49/2019 a u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 36/2019. Ve všech těchto řízeních, jichž se týkají jednotlivé ústavní stížnosti, byla vedlejší účastnice zastoupena advokátem. II./a Rozhodnutí napadené ústavní stížností vedenou pod sp. zn. II. ÚS 3790/19 6. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 14/2019 se stěžovatelky žalobou podanou dne 6. 2. 2019 domáhaly nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků nacházejících se v Praze v katastrálním území Š. Podáním ze dne 17. 7. 2019 vzaly stěžovatelky žalobu zpět v návaznosti na nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Trutnově z důvodu hospodárnosti soudního řízení. Podle jejich názoru byla žaloba v době jejího podání důvodná, což mělo být údajně uznáno i v uvedeném rozsudku. Stěžovatelky zároveň navrhly, aby vedlejší účastnici nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Státní pozemkový úřad, který je organizační složkou státu, se nechal zastoupit advokátní kanceláří navzdory tomu, že disponuje vlastním odborně kvalifikovaným personálem a své spory může předávat k zastupování bezplatně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, což v jiných věcech také činí. Podle stěžovatelek šlo ve věci o běžnou agendu spravovanou prostřednictvím zaměstnanců Státního pozemkového úřadu, a tudíž náklady spojené se zastupováním advokátem nelze považovat za účelně vynaložené podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Měla to být navíc vedlejší účastnice, kdo zavinil, že nárok stěžovatelek doposud nebyl uspokojen. 7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 7. 2019 č. j. 47 C 14/2019-356 bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelek (výrok I) a bylo rozhodnuto, že vedlejší účastnici se podle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II). Stát je totiž k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, a proto není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, podle rozhodovací praxe Ústavního soudu není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. 8. Proti výroku II tohoto usnesení podala vedlejší účastnice odvolání, v němž namítala nesprávné právní posouzení otázky náhrady