II.ÚS 577/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 577/13 ze dne 23. 6. 2015 N 118/77 SbNU 721 Omezení svobody projevu tisku plynoucí ze zásady presumpce neviny   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 23. června 2015 sp. zn. II. ÚS 577/13 ve věci ústavní stížnosti MAFRA, a. s., IČO 45313351, se sídlem Praha 5, Karla Engliše 519/11, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Na Kozačce 1289/7, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2012 č. j. 30 Cdo 1413/2012-111 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2011 č. j. 3 Co 218/2010-94, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost otisknout omluvu za jí vydaný článek týkající se vedlejšího účastníka, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a S. O., zastoupeného Mgr. Bc. Michaelem Kisem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kostnická 2916/16, jako vedlejšího účastníka řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. února 2013, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů z důvodu tvrzeného porušení svého práva na svobodu projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelka je vydavatelkou celostátního deníku Mladá fronta DNES. Dne 2. února 2010 byl v jeho regionální příloze Severní Čechy, na stranách C1 a C3, uveřejněn článek nazvaný "Případ O. po chybě soudce snad nikdy neskončí", který informoval o průběhu hlavního líčení v trestní věci vedlejšího účastníka, konaného předchozího dne. V této souvislosti se zabýval i celkovou délkou předmětného soudního řízení, k jehož zahájení došlo podáním obžaloby již v roce 2005, a jejími příčinami jak na straně soudu, tak na straně některých obžalovaných. Součástí článku bylo shrnutí důvodů, pro které bylo proti vedlejšímu účastníkovi a ostatním obžalovaným vedeno trestní řízení. 3. Vedlejší účastník byl v předmětné době společně s dalšími osobami obžalován ze spáchání trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona. Podle obžaloby se jich měl dopustit stručně řečeno tím, že se jako člen organizované skupiny podílel jednak na zajišťování náboru žen z Běloruska do České republiky za účelem provozování prostituce, jednak na organizaci provozování prostituce v různých zařízeních na území města Dubí, z čehož měl mít finanční zisk. Žalobou proti stěžovatelce se vedlejší účastník domáhal, aby jí byla uložena povinnost otisknout omluvu za uveřejnění zmíněného článku a aby mu byla přiznána nemajetková újma ve výši 10 000 Kč. Zásah do svých osobnostních práv spatřoval v tom, že v něm byl opakovaně označen za "kuplíře" a obviněn z úmyslného protahování řízení. Podle jeho názoru na něj totiž mělo být za situace, kdy jeho trestní věc nebyla pravomocně skončená, pohlíženo jako na nevinného. Jeho námitky směřovaly zejména k formulacím obsaženým v následujících částech článku: "Po pěti letech měl včera v Teplicích opět začít proces s gangem kuplířů kolem Ukrajince S. O. (...) Gang kuplířů, kteří organizovali prostituci v Dubí, začali kriminalisté sledovat na jaře roku 2002. Obchod s ,bílým masem' začal v cestovní kanceláři v Bělorusku, odkud dívky odjížděly s vidinou, že si vydělají jako servírky. Kuplíři jim podle žaloby, jež zazněla u soudu před pěti lety, v Česku zabavili pasy a ty, které odmítly spolupracovat, přinutili k prostituci násilím. Ve sklepě jednoho z nevěstinců měly být neposlušné dívky údajně zavírány, mučeny a znásilňovány. (...) Obžalovaní tvrdí, že chtějí se soudem spolupracovat. ,Strašně si přeju, aby se soud už konal, ta nejistota je velmi nepříjemná. Cítím se nevinen, proto taky nikam neutíkám, vedu normální život - žiju v Teplicích, mám dvě děti a pracuji ve stavebnictví,' ujišťuje S. O. Jeho komplicové však dělají všechno proto, aby se uzavření případu co nejvíce protahovalo. (...) Je však jasné, že začátek líčení se protáhne a rozsudek je v nedohlednu. A obžalovaní kuplíři si v klidu žijí na svobodě." Společně s článkem byla uveřejněna i fotografie stěžovatele, pod kterou byl uveden následující text: "S. O. Podle žaloby hlava gangu kuplířů z Dubí. Sám říká, že si velmi přeje obnovení procesu, aby se prokázala jeho nevina." 4. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též "soud prvního stupně") ze dne 10. srpna 2010 č. j. 34 C 43/2010-62 byla žaloba vedlejšího účastníka zamítnuta. K jeho odvolání byl ale tento rozsudek posléze změněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 31. května 2011 č. j. 3 Co 218/2010-94 tak, že stěžovatelce byla uložena povinnost otisknout omluvu vedlejšímu účastníkovi za to, že byl v předmětném článku označen za "kuplíře" a "člena gangu kuplířů". Zároveň se měla v článcích periodik, která vydává, zdržet takových formulací, které jakýmkoliv způsobem předjímají rozhodnutí soudu. Ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba vedlejšího účastníka, aby mu stěžovatelka zaplatila za zásah do cti, soukromí a důstojnosti částku 10 000 Kč, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Dovolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") zamítl rozsudkem ze dne 15. listopadu 2012 č. j. 30 Cdo 1413/2012-111. 5. Odvolací i dovolací soud konstatovaly, že v projednávané věci stojí proti sobě právo na ochranu osobnosti na straně jedné a právo na šíření informací na straně druhé. Stěžovatelka sice měla právo informovat veřejnost o probíhajícím trestním řízení, jí zveřejněné informace ovšem měly být objektivní, přesné, korektní a nezavádějící. Především měla v zájmu objektivity dodržovat zásadu presumpce neviny a neuchylovat se k označování vedlejšího účastníka za "kuplíře", tj. pachatele trestného činu kuplířství, čím ve své podstatě předjímala výsledek soudního řízení. Místo toho naopak výše uvedenými formulacemi vyjádřila jistotu, že obžalovaní skutečně prostituci organizovali, v důsledku čehož z nich bylo možné usuzovat, že jsou vinni, ač jsou stále na svobodě. Její informování bylo proto zavádějící, přestože z článku jinak vyplývá, že v předmětné trestní věci nebylo pravomocně rozhodnuto a že vedlejší účastník je "pouze" obžalovaný. Nerespektování presumpce neviny ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi podle jejich názoru zakládalo rozpor s jeho právem na ochranu osobnosti. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka spatřuje porušení svého základního práva na svobodu projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny, včetně omezení její možnosti informovat o věcech veřejného zájmu, v restriktivním výkladu odvolacího a dovolacího soudu, podle nichž se měla dopustit nepřiměřeného zásahu do ochrany osobnosti vedlejšího účastníka. Zastává názor, že v článku užité výrazy se nedají vytrhovat z jeho celkového kontextu a souvislostí tohoto případu. O zadržení vedlejšího účastníka, stejně jako o jeho propuštění z vazby, informovala většina celostátních sdělovacích prostředků, přičemž vždy byl uváděn plným jménem. Označení "gang kuplířů" představovalo pouze novinářskou zkratku, jejíž použití bylo důvodné s ohledem na to, že směřovalo vůči osobám obžalovaným z provozování prostituce, kterého se měli dopustit jako členové organizované skupiny. Nevyplývalo z něj ale, že tyto osoby byly také odsouzeny. Obdobně je nakonec posuzováno zpravodajství o útočnících v případech znásilnění či jiných trestných činů. 7. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by předmětným článkem byla porušena zásada presumpce neviny. Stěžovatelka netvrdila vinu vedlejšího účastníka, nýbrž k předmětným výrazům vždy připojila slova "podle obžaloby" nebo "obžalovaní". Uvedenou zásadu nelze pojímat tak široce, že by bránila veřejné diskusi na téma, zda určitá osoba je či není skutečně vinna. Stát nemůže chránit osobnost osob, vůči nimž je vedeno trestní řízení, takovým způsobem, který bude znemožňovat jakoukoliv kritiku jeho postupu v trestních kauzách, jakož i diskusi o chování jiných osob. Pokud by bylo zcela zakázáno referovat o trestních případech tak, že by se autor musel zdržet vyjádření jakéhokoliv výrazu, který by mohl naznačovat vinu či nevinu potenciálního pachatele, omezila by se role médií na pouhého zpravodaje, který nijak nemůže ovlivňovat veřejné mínění a přispívat k veřejné diskusi. 8. Podáním ze dne 21. října 2013 doplnila stěžovatelka svou ústavní stížnost o poukaz na některá rozhodnutí zejména Evropského soudu pro lidská práva, která považuje za relevantní pro projednávanou věc. III. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C