II.ÚS 671/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 671/09 ze dne 30. 6. 2010 N 131/57 SbNU 603 Rozhodování o výživném na základě celkových majetkových poměrů a životní úrovně rodiče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 30. června 2010 sp. zn. II. ÚS 671/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek nezletilé 1. J. N. a 2. nezletilé H. N., zastoupených Městským úřadem Černošice, Podskalská 19, Praha 2, jako opatrovníkem pro řízení o ústavní stížnosti, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008 č. j. 27 Co 528/2008-174, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně výživného, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008 č. j. 27 Co 528/2008-174 se zrušuje. Odůvodnění I. Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. března 2009, která splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se nezletilé J. a H. N. (dále jen "stěžovatelky" nebo "nezletilé") domáhaly s odkazem na údajné porušení svých práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze. V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatelky na prvém místě krátce shrnuly dosavadní průběh řízení ve věci návrhu na zvýšení výživného, kterým je otec nezletilých J. N. povinen přispívat na jejich výživu k rukám jejich matky I. N., jíž byly rozhodnutím soudu svěřeny do výchovy. Stěžovatelky vyjádřily přesvědčení, že v projednávané věci se odvolací soud, který rozhodoval na základě odvolání otce, neřídil zásadami formulovanými Ústavním soudem v jeho rozhodovací praxi, a k tomu odkázaly na konkrétní nálezy Ústavního soudu, zejména z okruhu problematiky určování výše výživného pro nezletilé. Stěžovatelky uvedly, že stále tvrdí, že skutečné příjmy otce jsou podstatně vyšší než příjmy v řízení prokázané, neboť jejich otec inkasuje další příjmy na základě dohod o provedení práce, jejichž jednotná evidence se nevede a není možné vyčíslit jejich celkovou sumu. Otec v řízení před soudy zaujal taktiku, kdy přizná pouze to, co mu bude prokázáno, sám neprozradí víc, než je nezbytné. Tuto tendenci otce zkreslovat výši skutečných příjmů dle stěžovatelek konstatoval nepřímo i soud prvního stupně, když uvedl, že mohl vycházet pouze z obsahu těch dohod o provedení práce, které mu byly známy. V rozporu s požadavkem na důkladné prověření skutečných příjmů a výdělkových možností však odvolací soud naopak výdělky otce bagatelizoval s tím, že se jedná o nepravidelný příjem, který je závislý na psychické nemoci otce, který není schopen běžného systematického zařazení. Na dokreslení svých tvrzení stěžovatelky k ústavní stížnosti přiložily dopis otce z jeho dovolené v jižní Americe s tím, že pokud by příjmy otce dosahovaly jím uváděné výše, těžko by si mohl cestu dovolit. Odvolacímu soudu stěžovatelky vytýkaly, že zcela nedostatečně zhodnotil celkovou majetkovou situaci a životní úroveň otce, když do svých úvah nezahrnul skutečnost, že otec vlastní nemovitost. Odvolací soud nezjišťoval hodnotu nemovitosti ani výši tržního nájemného, které by otec mohl inkasovat, zohlednil pouze příjmy otcem vykázané, které vydělil dvanácti měsíci. Podle stěžovatelek měl soud učinit dotaz u realitních kanceláří či nechat zpracovat znalecký posudek ohledně tržního nájemného, aby mohl posoudit i příjmy potenciální, nikoli faktické. Jak stěžovatelky namítaly, Ústavní soud opakovaně judikoval, že lze po povinném rodiči požadovat zpeněžení majetku a z něj následně saturovat výživné, není-li rodič schopen je hradit ze svých příjmů. Jak stěžovatelky zdůraznily, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že právu dětí na rodičovskou péči státní moc poskytuje specifickou ochranu. Tomu však dle nich naprosto neodpovídá výrok odvolacího soudu, kterým tento soud umožnil otci splácet dlužné výživné měsíčně v částce 300 Kč po dobu téměř tří let, což stěžovatelky označily spíše za výsměch, zvláště v situaci, kdy bylo v řízení prokázáno, že otec má na bankovních účtech úspory, které dluh převyšují. Proto dospěly k přesvědčení, že odvolací soud jakoby svým rozhodnutím poskytoval specifickou ochranu nikoli nezletilým, ale povinnému otci. Jestliže odvolací soud poskytl otci výhodu v podobě odložení splácení dlužného výživného, pak však stěžovatelky nemohou ponížení výživného žádným způsobem kompenzovat. II. Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 11 P 85/2008, z něhož zjistil následující: Rozsudkem ze dne 16. dubna 2007 č. j. 39 P 18/2007-44 upravil Obvodní soud pro Prahu 6 poměry stěžovatelek pro dobu po rozvodu tak, že obě nezletilé stěžovatelky byly svěřeny do výchovy matky a jejich otci bylo uloženo přispívat na výživu každé z nich částkou 1 500 Kč a současně byl blíže specifikovaným způsobem upraven styk otce s nezletilými. Soud prvního stupně ve svých závěrech vycházel z okolnosti, že otec vlastnil rodinný dům, v němž bydlely i nezletilé s matkou, matka dosahovala čistého příjmu ve výši 9 403 Kč měsíčně a otec dosahoval čistého příjmu ve výši 10 000 Kč měsíčně. Rodiče nezletilých neměli jinou vyživovací povinnost, přičemž veškeré náklady spojené s bydlením hradil otec. Návrhem došlým soudu dne 14. dubna 2008 matka stěžovatelek navrhla zvýšení výživného pro nezletilé. Odůvodnila jej tím, že musela sobě a nezletilým zajistit bydlení, neboť otec s ní odmítl uzavřít nájemní smlouvu a také samotné soužití s otcem bylo velmi konfliktní. Matka proto byt v nemovitosti otce o velikosti 4+1 s terasou o rozloze 100 m2 vyklidila. Otec s návrhem matky nesouhlasil s tím, že od posledního rozhodování nenastala na straně účastníků podstatná změna poměrů, otec se s nezletilými stýká i v širším rozsahu a současně dodal, že matka měla možnost nadále bydlet v rodinném domě otce, odkud z vlastní vůle odešla. Návrh projednal pod sp. zn. 11 P 85/2008 místně příslušný Okresní soud Praha-západ, který po rozsáhlém dokazování rozsudkem ze dne 19. září 2008 č. j. 11 P 85/2008-136 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. dubna 2007 č. j. 39 P 18/2007-44, pokud jím bylo rozhodováno o výživném, tak, že s účinností od 1. března 2008 je otec povinen přispívat na výživu každé z nezletilých částkou 5 500 Kč měsíčně splatnou k rukám matky (I. výrok), a určil otci povinnost zaplatit k rukám matky dlužné výživné za dobu od 1. března 2008 do 30. září 2008 ve výši 28 000 Kč pro každou z nezletilých do 31. prosince 2008 (II. výrok). Tímto rozhodnutím soud prvního stupně současně rozhodl o nákladech řízení s tím, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (III. výrok). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na straně účastníků došlo k podstatné změně poměrů, a to především k té změně, že se matka pro neshody s otcem odstěhovala v březnu 2008 z rodinného domu otce, a nepochybně také vzrostly náklady na výživu stěžovatelek. Při stanovení výše výživného soud prvního stupně vycházel z výše dosažených příjmů obou rodičů, jakož i částek, které měl otec k 1. červenci 2008 na svých bankovních účtech, se závěrem, že stanovená výše výživného odpovídá potřebám každé z nezletilých i možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům otce, který po odchodu matky může část svého rodinného domu pronajímat, a to minimálně za 12 000 Kč měsíčně, neboť z dokazování vyplynulo, že s touto eventualitou otec i počítal. Soud prvního stupně uzavřel, že zohlednil rozsah kontaktu otce s nezletilými, a proto vyměřil výživné v uvedené výši, nikoliv ve výši 7 000 Kč měsíčně, jak navrhovala matka. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec nezletilých odvolání, v němž zpochybnil závěry soudu prvního stupně ohledně jeho finanční situace s tím, že jeho jediným reálným příjmem je od roku 2005 jeho invalidní důchod a další příjmy jsou pouze nahodilé, uváděné částky na účtech jsou podstatně nižší, než zjistil soud, a volný byt lze ve skutečnosti pronajímat pouze po jednotlivých pokojích. Matka navrhla potvrzení rozsudku. Stejně tak kolizní opatrovník, který pro případ úvahy odvolacího soudu o snížení výživného, navrhl částku 3 500 Kč měsíčně pro každou z nezletilých. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k podanému odvolání doplnil dokazování a ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 18. prosince 2008 č. j. 27 Co 528/2008-174 pak změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výživné pro každou z nezletilých stanovil na částku 2 500 Kč měsíčně a otci uložil, aby dlužné výživné za dobu od 1. března 2008 do 31. prosince 2008, které pro každou z nezletilých činilo 10 000 Kč, zaplatil v měsíčních splátkách po 300 Kč pro každou z nezletilých, splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výho