Ústavní soud II.ÚS 699/08 – Zpeněžení

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. března 2008 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení uvedených v záhlaví, z nichž prvým rozhodnutím soudu prvého stupně byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z konkurzní podstaty úpadce J. P., stavební společnost s ručením omezeným, včetně vyúčtování odměny a výdajů správce konkurzní podstaty, usnesení odvolacího soudu bylo k odvolání úpadce potvrzeno usnesení soudu prvého stupně, a usnesením dovolacího soudu bylo řízení o dovolání úpadce v části směřující proti usnesení soudu prvého stupně zastaveno a ve zbývající části bylo odmítnuto pro absenci otázky zásadního významu po právní stránce.

Stěžovatel konkrétně namítá, že bylo postupováno v rozporu zejména s § 27 odst. 1 a 2. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Správce konkurzní podstaty do konkurzní podstaty zahrnul i nemovitosti, ohledně nichž v prosinci roku 2005 došlo k uzavření dohody o složení a přijetí ceny věci včetně dodatku k této dohodě, ale již nedošlo k uzavření řádné kupní smlouvy v intencích dohody o složení a ceny věci. V doplňku pak uvádí, že nebyl dán souhlas soudu se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu. Není také podle něj pravdou, že nepodával námitky proti konečné zprávě, neboť je podával 28. června 2006 v písemném vyhotovení (jehož koncept přiložil), které bylo zaprotokolováno do zápisu z jednání.

Ještě než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti se jím může také zabývat věcně.

Ústavní stížnost je podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, byli účastníky konkursu věřitelé, kteří uplatňují nároky (tj. konkursní věřitelé), a dlužník (tj. úpadce).

Ze stěžovatelem předložených listin vyplývá, že podání, ohledně kterých byla vydána napadená rozhodnutí, podával stěžovatel jako jednatel úpadce, tj. jménem úpadce. Obecné soudy také takto o těchto podáních rozhodovaly. Ústavní stížnost však stěžovatel podal bez jakéhokoliv vztahu k úpadci a takto zmocnil i svého zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud také dotazem na Krajský soud v Hradci Králové zjistil, že stěžovatel nefiguruje jako konkursní věřitel v předmětném konkursu.

Ze shora vyložené procesní situace tedy vyplývá, že stěžovatel nebyl účastníkem předmětného konkurzu a není tedy aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím, která se týkají jen účastníků konkursu. Pro byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou.