Ústavní soud II.ÚS 87/25

Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, zejména "materiálům stavebního úřadu Čáslav", ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení o zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), jakož i "vzniku § 11 odst. 1 písm. g)" zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a shledal, že stěžovatelovo podání trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (§ 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla, přestože již v minulosti byl stěžovatel na tento nedostatek opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

Stejně jako v dalších věcech proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na návrh připojený k ústavní stížnosti rozhodoval Ústavní soud v senátu. Návrh na zrušení zákona je nicméně svou povahou akcesorický a sdílí osud ústavní stížnosti.