III.ÚS 1003/17

Stěžovatelka se prostřednictvím Městského soudu v Brně obrátila na Ústavní soud s podáním označeným jako "návrh proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2016 sp. zn. 88 T 23/2016, rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2016 č. j. 8 To 286/2016-237 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 9. 11. 2016 č. j. 3 Tdo 1463/2016-28".

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Přitom byly zjištěny následující vady. Stěžovatelka nebyla právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a spolu se svou stížností nezaslala kopie napadených rozhodnutí, a to včetně rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který měla stěžovatelka k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Protože se jednalo o vady odstranitelné, byla stěžovatelka soudcem zpravodajem vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě 30 dní. Současně byla výslovně upozorněna, že nebudou-li vady odstraněny, bude její ústavní stížnost odmítnuta. Tato výzva jí byla doručena dne 6. 4. 2017.

Na výzvu stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodpověděla, takže tato marně uplynula.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť neodstranila vady návrhu ve lhůtě jí k tomu určené [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].