III.ÚS 1072/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1072/24 ze dne 23. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. dubna 2024 č. j. 11 To 99/2024-104 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. února 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-60, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státní zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle článku 8 odst. 1 a odst. 2, článku 36 a článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, na jehož spáchání se měl podílet jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedená trestná činnost měla spočívat v úplatném zajišťování tzv. nelegální migrace. 3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou vzal stěžovatele do vazby usnesením ze dne 15. 6. 2023 č. j. 0 Nt 708/2023-55. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud, který usnesením ze dne 13. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2909/23 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. 4. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. 10. 2023 č. j. 0 Nt 807/2023-17 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 11 To 318/2023-67 Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho stížnost proti prvostupňovému rozhodnutí. Proti uvedeným rozhodnutím vazebních soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že postupem soudu prvního stupně, který jemu ani jeho obhájci nedoručil návrh státního zástupce na rozhodnutí o dalším trvání vazby, došlo k porušení kontradiktornosti řízení. Nálezem ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 306/24 Ústavní soud konstatoval, že neshledal protiústavnost napadených rozhodnutí a ústavní stížnost zamítl. 5. Nyní napadeným usnesením ze dne 28. 2. 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-60 rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") tak, že zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, nepřijal peněžitou záruku ve výši 1 400 000 Kč nabízenou manželkou stěžovatele, ani písemný slib stěžovatele a podle § 72 odst. 2, 3 trestního řádu rozhodl o jeho ponechání ve vazbě. 6. O stížnosti rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 8. 4. 2024 č. j. 11 To 99/2024-104 tak, že ji zamítl. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy neučinily rozhodnutí o dalším trvání vazby na základě zákonných důkazů. Soudům vytýká, že při svém rozhodování vycházely z odposlechů telefonních hovorů, které byly vedeny v kurdském jazyce, a jejichž doslovný překlad dosud nebyl vyhotoven a zpřístupněn obhajobě. Stěžovatel navrhoval, aby tyto odposlechy byly při vazebním řízení přehrány a přeloženy za účasti tlumočníka. K tomuto návrhu se však soudy nevyjádřily a stěžovatel jejich rozhodnutí v tomto ohledu považuje za nepřezkoumatelná. Stěžovatel dodává, že u vazebního zasedání byl přítomen tlumočník, který mohl odposlechy tlumočit, pokud by je soudy přehrály. Současně uvádí, že proti uvedenému tlumočníkovi směřují opakované výtky jeho i spoluobviněných, neboť kurdský jazyk, kterým tlumočník hovoří, se do určité míry odlišuje od jazyka stěžovatele. 8. Stěžovatel soudům dále vytýká, že se nevypořádaly s jeho argumentací, ve které tvrdil, že dosud nebylo nijak upřesněno, jakým konkrétním jednáním se měl na trestné činnosti podílet. Ze všech vyslechnutých svědků se pouze dvě osoby vyjádřily k jeho údajnému zapojení do trestné činnosti a v obou případech jde o utajované svědky. Spolupracující obvinění jej ve svých výpovědích neoznačili za pachatele trestné činnosti a utajovaní svědci uvedli natolik obecné informace, že z obsahu jejich výpovědí si nelze vytvořit žádný konkrétnější obraz o trestné činnosti, kterou měl stěžovatel páchat. 9. Soud prvního stupně se navíc podle stěžovatele nevypořádal přezkoumatelným způsobem s důvody, na základě kterých nelze vazbu nahradit slibem a peněžitou kaucí. Soud se podle něj nevyjádřil k tomu, proč přijetí nabízených záruk nemůže poskytnout garanci toho, že neuprchne či se nebude skrývat anebo pokračovat v trestné činnosti. Také stížnostní soud se podle stěžovatele s touto námitkou vypořádává pouze obecně a nedostatečně. 10. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 4. 6. 2024 stěžovatel opakovaně poukazuje na svoje výhrady k osobě tlumočníka pana Ing. Rashida Khalila, který je zapsaný v seznamu tlumočníků pro jazyk kurdský a arabský. Jmenovaný tlumočník měl překládat odposlechy hovorů mezi kurdsky hovořícími osobami v projednávané trestní věci a byl současně jakožto tlumočník přítomen u vazebního zasedání. Kurdský jazyk užívaný tlumočníkem, který je Syřan, se z přibližně 30 % odlišuje od kurdského jazyka stěžovatele, ve kterém jsou zahrnuta i turecká slova, která tlumočník jakožto Syřan hovořící kurdsky a arabsky nemůže znát. Stěžovatel nesouhlasí s obsahem protokolu z vazebního zasedání v části, kde odpovídá na dotaz státního zástupce ohledně porozumění si s tlumočníkem. Namítá, že ve vazebním zasedání uvedl, že pro něj porozumění není lehké, musí hodně přemýšlet, aby si rozuměli, zatímco v protokolu byla uvedena odpověď "samozřejmě si rozumíme". Stěžovatel proto požádal okresní soud o provedení doslovné protokolace jeho výpovědi a opravu protokolu z vazebního zasedání, což okresní soud usnesením ze dne 2. 5. 2024 č. j. 0 Nt 901/2024-110 zamítl. Proti tomu brojil stěžovatel stížností, o níž v době podání doplnění ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil projednávanou ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o návrh zjevně neopodstatněný. 13. Podle článku 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a v řízení o ústavních stížnostech podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud není další instancí v systému trestního soudnictví a rozhodnutí trestních soudů je oprávněn přezkoumat výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. 14. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2663/23, usnesení ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19). 15. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústa