III.ÚS 1214/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1214/21 ze dne 30. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti druhému výroku usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 85/2021, ze dne 7. dubna 2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení druhého výroku v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli je u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Trestného činu se měl dopustit stručně řečeno tím, že dne 21. 1. 2019 za účelem poškození Z. J., pověřené zastupováním ředitele X, odeslal předsedovi vlády Ing. Andreji Babišovi, ministru zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adamu Vojtěchovi a státnímu tajemníku RNDr. Josefu Postráneckému ze svého e-mailu zprávu nazvanou "otevřená výzva k zastavení nezákonného postupu J. na X". V textu předmětného emailu mimo jiné uvedl citaci ze zprávy, kterou dne 7. 1. 2019 odeslala Z. J. do datové schránky Ministerstva zdravotnictví České republiky k rukám P. M., a zprávy, kterou dne 8. 1. 2019 P. M. pod č. j. MZDR 946/2019-2-SOZ odeslala do datové schránky Hygienické stanice hl. m. Prahy k rukám Z. J. Z. J. ani P. M. stěžovateli obsah zpráv nesdělily ani nepředaly, neboť obsah zprávy byl určen výlučně pro ně jako odesílatele a adresáty, s tím, že stěžovatel se k obsahu jejich komunikace dostal doposud nezjištěným neoprávněným způsobem a bez jejich přivolení. 3. V posuzované věci obvodní soud vynesl tři zprošťující rozsudky, neboť [s odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. řádu] shledal, že popsané jednání není trestným činem. 4. Třetí zprošťující rozsudek sp. zn. 8 T 82/2019 vydal obvodní soud dne 7. 1. 2021. V něm obvodní soud uvedl, že nebylo možné rozhodnout jinak než zprošťujícím rozsudkem, neboť se v trestním řízení vedeném proti stěžovateli neprokázalo, kdo konkrétně informace z e-mailu získal, kdo je případně poskytl stěžovateli a jak to učinil, a že není zřejmé, že stěžovatel věděl o tom, že jde o citaci z daného soukromého e-mailu. 5. Ústavní stížností napadeným usnesením městský soud rozsudek obvodního soudu zrušil dle § 258 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), dle § 259 odst. 1 věc vrátil obvodnímu soudu "k novému projednání rozhodnutí" (první výrok) a dle § 262 tr. řádu nařídil obvodnímu soudu věc projednat a rozhodnout v jiném složení senátu (druhý výrok). Městský soud v napadeném usnesení (v bodě 7) uvádí, že obvodnímu soudu byly v obou předchozích rozhodnutích o zrušení uděleny závazné pokyny, jak má ve věci postupovat, a obvodnímu soudu vytýká, že ani v posledně přezkoumávaném rozsudku soud závazné právní názory městského soudu (jako soudu odvolacího) nerespektoval. K odvoláním napadenému rozsudku městský soud uvedl, že nemůže obstát, neboť se obvodní soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a porušil ustanovení trestního zákona (přitom odkázal na § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu - viz bod 10 napadeného rozhodnutí). Městský soud k dalšímu postupu obvodnímu soudu připomněl, že jeho povinností bude, aby provedené důkazy hodnotil důsledně v souladu se zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy jednotlivě i v jejich souhrnu, a dále, aby v případě, že dospěje k závěru o vině stěžovatele, jeho jednání správně kvalifikoval. Městský soud v napadeném usnesení dále uvedl, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen již potřetí, neboť nebyly respektovány závazné pokyny, které byly nalézacímu soudu dány odvolacím soudem, a že mu nezbylo než podle § 262 tr. řádu rozhodnout, aby byla věc po vrácení obvodnímu soudu projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Městský soud v napadeném usnesení připustil, že si uvědomuje výjimečnost tohoto postupu, odkazuje na čl. 38 odst. 1 Listiny i na nálezovou judikaturu Ústavního soudu a zdůrazňuje, že věc nebyla odňata samosoudkyni proto, aby bylo dosaženo rozhodnutí, se kterým souzní odvolací senát, nýbrž proto, že samosoudkyně v nijak skutkově a právně složité věci, která je výjimečná snad jen osobami, které v ní figurují a které mají v současnosti významný vliv na řízení státu, nedostatečně zhodnotila veškeré důkazy, které měla k dispozici. Na závěr městský soud konstatoval, že se mu jeví jako účelné, aby bylo ve věci rozhodováno senátem, a nikoliv samosoudcem, pro případ, že by v souvislosti s jinou trestní věcí vedenou proti stěžovateli bylo třeba ukládat souhrnný trest. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že odnětí a přikázání věci jinému senátu druhým výrokem napadeného rozhodnutí zdůvodnil městský soud toliko tím, že rozsudek obvodního soudu byl zrušen již potřetí pro nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu. Dle stěžovatelova názoru nebyly v jeho věci splněny podmínky pro postup podle § 262 tr. řádu, čímž došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, zaručeného čl. 38 odst. 1 Listiny. Dodal, že městský soud ani neuvedl, jakých konkrétních pochybení se nalézací soud dopustil, ale fakticky vyjádřil svůj požadavek na to, jak má nalézací soud v dalším řízení důkazy hodnotit. Městský soud v napadeném usnesení dle stěžovatele fakticky předepsal nalézacímu soudu "scénář", jak má o věci v dalším řízení uvážit, ač k činění takových závěrů není oprávněn. V důsledku uvedeného postupu městského soudu došlo dle stěžovatele k porušení jeho práva na zákonného soudce. Ze závěru městského soudu, že věc má namísto samosoudce projednat senát, stěžovatel dovozuje, že městský soud má již nyní jasno v tom, že stěžovatel má být shledán vinným žalovaným přečinem, čímž dle jeho přesvědčení městský soud porušil zásadu presumpce neviny zaručenou čl. 40 odst. 2 Listiny, neboť vina stěžovatele nebyla dosud v žádné věci vyslovena. Stěžovatel tvrdí, že odvolací soud napadené rozhodnutí prakticky nezdůvodnil a dle jeho přesvědčení neuvedl, z jakých důvodů věc odnímá rozhodující samosoudkyni a přikazuje ji k projednání jinému senátu, nikoli samosoudci. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení 7. Městský soud rovněž odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, přičemž uvedl, že ve výroku byla použita slova "v jiném složení senátu", přestože byla věc projednávána samosoudkyní, neboť se jedná o zákonnou formulaci uvedenou v § 262 tr. řádu. Dodal, že soudu I. stupně bylo doporučeno (za užití formulace "jeví se jako účelné"), aby z procesní opatrnosti trestní řízení ve věci bylo nově vedeno v senátě, a nikoli samosoudcem, pro případ, že by došlo k rozhodnutí o vině, a k ukládání souhrnného trestu, kdy je třeba řídit se ustanovením § 314a odst. 2 tr. řádu. V této souvislosti odkázal na skutečnost, že proti stěžovateli je u obvodního soudu vedeno další trestní řízení pod sp. zn. 9 T 130/2019, ve kterém je rozhodováno v senátě a dodal, že pokud by bylo ve zmíněné věci rozhodnuto dříve odsuzujícím rozsudkem, a posléze by i v nyní řešené věci nalézací soud dospěl k závěru o vině obžalovaného a ukládal by souhrnný trest, nebylo by to možné s poukazem na výše uvedené ustanovení tr. řádu. Vedení řízení před senátem, a nikoli před samosoudcem, se proto městskému soudu jeví jako postup mající případně zabránit nehospodárnému prodlužování trestního řízení. 8. Obvodní soud ve svém vyjádření odkázal na své rozhodnutí sp. zn. 8 T 82/2019 a uvedl, že se nemůže blíže vyjádřit ke tvrzením stěžovatele. 9. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") uvedlo, že stěžovatelův návrh považuje za zjevně neopodstatněný. V daném případě je z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dostatečně patrné, že původní samosoudkyně nebyla schopna nebo ochotna postupovat důsledně podle § 2 odst. 6 trestního řádu, kdy opakovaně nerespektovala pokyny odvolacího soudu, nevypořádala se se všemi důkazy a skutečnostmi významným pro rozhodnutí, provedené důkazy hodnotila i přes opakované vrácení věci