III.ÚS 1230/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1230/23 ze dne 6. 6. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele L. L., zastoupeného Mgr. Petrem Jelínkem, advokátem, sídlem Ovčárecká 311, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. dubna 2023 č. j. 23 Co 90/2023-584, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení a 1) M. J. a 2) nezletilé M. J., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 27 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích (dále jen "krajský soud") bylo předloženo k projednání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 1. 2023 č. j. 0 Nc 43/2019-551 ve věci týkající se péče o nezletilou dceru stěžovatele a první vedlejší účastnice. Při zkoumání podmínek řízení krajský soud zjistil, že stěžovatel je zastoupen odborovou organizací SPRAVEDLNOST - odborové sdružení, sídlem Košík č. p. 91 (dále jen "odborová organizace"), za níž jedná pověřený zmocněnec Ing. Jiří Fiala. Ve vztahu k tomuto zastupování vedlejší účastnice již v průběhu řízení před okresním soudem vznesla námitku a podnět k tomu, aby se soud zabýval přípustností takového zastoupení, okresní soud však na tento podnět nijak nereagoval. Krajský soud se proto před projednáním odvolání otázkou přípustnosti zastoupení stěžovatele zabýval, a ústavní stížností napadeným usnesením zastoupení stěžovatele prostřednictvím odborové organizace nepřipustil s odůvodněním, že jde o obcházení § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje své přesvědčení, že mu krajský soud upřel právo být zastoupen odborovou organizací. Stěžovatel zdůrazňuje, že Ing. Jiří Fiala je řádně zvoleným předsedou odborové organizace a oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu mu tak přímo vyplývá jednak z § 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednak z § 26 odst. 8 o. s. ř. Byla-li tedy soudu předložena řádná plná moc, nelze omezovat právo stěžovatele (jako řádného člena odborové organizace) na právní pomoc poskytnutou touto odborovou organizací. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že by odborová organizace mohla zastupovat pouze v případě pracovněprávních sporů, neobstojí ani závěr soudu o omezeném počtu zastoupení, který nemá žádnou zákonnou oporu. Uvedeným postupem krajský soud podle stěžovatele nerespektuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, Cpjn 202/2013, ani další judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. 5. 2014 č. j. 26 Cdo 1087/2014 či usnesení ze dne 24. 11. 2016 č. j. 21 Cdo 3520/2016), stejně tak jako mezinárodní závazky České republiky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 6. K otázkám zastupování odborovou organizací se Ústavní soud již v minulosti vyjádřil, a to např. v usnesení ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. III. ÚS 401/07 (dostupném stejně jako další citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz), ve kterém aproboval jako ústavně souladné usnesení odvolacího soudu, jenž (vycházejíce zejména ze stanov odborové organizace) odmítl, že by ve skutečnosti šlo o odborovou organizaci ve smyslu § 26 odst. 1 o. s. ř.; pro případ, že by tomu tak bylo, měl za to, že by zastupování vzhledem k předmětu daného soudního řízení překračovalo rámec (odborové) činnosti dané organizace, a odkázal na řadu rozhodnutí, ve kterých se otázkou zastupování odborovou organizací v minulosti zabýval (usnesení ze dne 19. 4. 1995 sp. zn. I. ÚS 43/95, ze dne 16. 5. 1995 sp. zn. I. ÚS 183/94 a ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. III. ÚS 356/97). Obdobně postupoval Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 1. 2009 sp. zn. III. ÚS 1564/07, v usnesení ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 2593/07 či v usnesení ze dne 21. 5. 2009 sp. zn. III. ÚS 909/09, v němž konstatoval že "odpovídající posouzení, zda zastupování stěžovatele odborovým sdružením Spravedlnost překročilo postavení (rámec činnosti) odborové organizace jako zástupce účastníka v občanskoprávním řízení, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým při zvažování této otázky dospěly. Je tomu tak proto, že zastoupení podle § 26 odst. 1 o. s. ř. (obdobně jako zastoupení podle § 27 o. s. ř.) přímé ochrany na základě čl. 36 odst. 1 Listiny nepožívá (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 698/04, sp. zn. III. ÚS 96/06, a potažmo i sp. zn. III. ÚS 1564/07)". V usnesení sp. zn. III. ÚS 909/09 Ústavní soud také poukázal na usnesení ze dne 5. 3. 2009 sp. zn. II. ÚS 2928/07 (obdobně též usnesení ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 3266/07), v němž neshledal Ústavní soud svévolnými závěry obecných soudů, podle nichž je "úkolem odborové organizace hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zajišťovat ochranu jejich hospodářských a sociálních práv, a že tedy její činnost je vázána k pracovním vztahům členů organizace; ... jiná činnost odborové organizace je mimo rámec článku 27 odst. 1 Listiny" a ".... i když má dle svých stanov .... odborová organizace prosazovat jiné oprávněné zájmy členů a přispívat tak k vytváření demokratického právního řádu", nejde (v dané věci v řízení o ochranu osobnosti) o odborovou činnost. 7. V nyní posuzované věci krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z usnesení ze dne 19. 11. 2019 č. j. 24 Cdo 747/2019-547, ve kterém Nejvyšší soud setrval na svém dříve vyjádřeném názoru, že soud není oprávněn posuzovat, jaké jsou skutečné zájmy sdružení, ani okolnost, jaká naplňuje kritéria činnosti odborových organizací, tedy zabývat se ve skutečnosti tím, zda označené sdružení je či není odborovou organizací, nicméně připustil, aby se procesní soud zabýval tím, zda prostřednictvím takového zastoupení nedochází fakticky opakovaně k zastupování různých účastníků v různých soudních řízeních toutéž fyzickou osobou, neboť v takovém případě by v takové činnosti bylo lze spatřovat obcházení § 27 odst. 2 o. s. ř., které zapovídá opětovné vystupování fyzické osoby, která není advokátem, v různých věcech. 8. Krajský soud z databáze věcí projednávaných u tamního soudu v období posledních tří let ověřil, že předmětná odborová organizace zastupovala účastníky soudních řízení ve věcech 20 Co 94/2020, 26 Co 224/2022, 22 Co 245/2019 (toto zastoupení se posléze promítlo i v dalších věcech projednávaných v téže věci u odvolacího soudu pod jinými spisovými značkami), 27 Co 67/2019, 27 Co 358/2019, 22 Co 242/2021, 22 Co 282/2021, 27 Co 182/2021, 22 Co 211/2022, 23 Co 245/2022, 27 Co 347/2022, přičemž vyjma věcí 27 Co 67/2019 a 22 Co 242/2021 za uvedenou odborovou organizaci jednal osobně Ing. Jiří Fiala. S přihlédnutím k tomu, že zjištěný rozsah za