III.ÚS 1292/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1292/25 ze dne 18. 12. 2025 Rozhodování o výši nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. při částečném úspěchu ve věci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Petra Choutky a Ing. Jarmily Choutkové, společně zastoupených Mgr. Petrem Cardou, advokátem, se sídlem Pod Věží 121/3, Svitavy, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 75 Co 241/2024-473, a výroku I. usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. června 2024 č. j. 14 C 6/2013-458, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, a Vojtěcha Černohouse, zastoupeného Mgr. Pavlou Mazalovou, advokátkou, sídlem Langrova 106/10, Šumperk, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 75 Co 241/2024-473, bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. 75 Co 241/2024-473 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu napadených rozhodnutí, jakož i z vyžádaného spisového materiálu plyne, že stěžovatelé a vedlejší účastník byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí v katastrálním území M. a V., jejichž součástí byla malá vodní elektrárna na vodním toku D., říční kilometr 22,486. Malou vodní elektrárnu provozoval vedlejší účastník, který z ní měl příjem - vyrobenou elektrickou energii fakturoval Severomoravské energetice. Stěžovatelé se podanou žalobou domáhali po vedlejším účastníkovi vyplacení podílu z výnosu z provozu malé vodní elektrárny. Výše jejich nároku byla stanovena na základě závěrů znaleckého posudku (resp. dvou znaleckých posudků - jeden nechali vypracovat stěžovatelé a druhý následně zadal k vypracování soud). Řízení bylo původně zahájeno podáním žaloby jako dvě samostatné věci, které byly posléze spojeny ke společnému řízení (druhou žalovanou byla Mgr. Vojáčková, avšak stěžovatelé nenapadají rozhodnutí obecných soudů v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nároku stěžovatelů vůči ní). 3. Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") nejprve rozsudkem ze dne 29. 11. 2022 č. j. 14 C 6/2013-357, rozhodl mj. o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit stěžovatelům částku ve výši 223 960 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále částku 107 270 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a Mgr. Vojáčkové, druhé žalované, uložil povinnost zaplatit stěžovatelům částku ve výši 13 390 Kč s příslušenstvím (výrok V.). Současně uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 448 829 Kč (výrok VIII.) a druhé žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 510 Kč (výrok IX.). Doplňujícím usnesením ze dne 15. 2. 2022 č. j. 14 C 6/2013-367, rozhodl okresní soud o doplnění rozsudku ze dne 29. 11. 2021 č. j. 14 C 6/2013-357, o odstavec X., týkající se náhrady nákladů státu. Doplňujícím rozsudkem ze dne 21. 11. 2022 č. j. 14 C 6/2013-432, okresní soud rozhodl o doplnění rozsudku ze dne 29. 11. 2021 č. j. 14 C 6/2013-357, o výrok XI., kterým zamítl žalobu v části, jíž se domáhali po vedlejším účastníkovi a druhé žalované zaplacení úroků z prodlení z částky 22 227,50 Kč ve výši 7,75 % ročně od 21. 1. 2012 do zaplacení. 4. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 9. 11. 2023 č. j. 75 Co 314/2022-451, rozsudek okresního soudu ve výrocích I., IV. a V. potvrdil, a ve výrocích VIII., IX. a X. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, s pokynem, aby okresní soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení. 5. Okresní soud poté napadeným usnesením uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 152 611 Kč (výrok I.), druhé žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 10 559 Kč (výrok II.) a též přiznal České republice právo na náhradu nákladů vůči vedlejšímu účastníkovi a druhé žalované (výrok III.). 6. Krajský soud napadeným usnesením změnil výrok I. usnesení okresního soudu a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 194 124 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok II.). Soud se předně ztotožnil s výpočtem nákladů řízení provedeným okresním soudem (proti výpočtu ani odvolací argumentace stěžovatelů nesměřovala). Okresní soud však podle krajského soudu pochybil při stanovení základu nároku a poměru úhrady vypočtených nákladů. Podle krajského soudu bylo třeba přistupovat k základu nároku s tím, že k částečným zpětvzetím žalob a k následným částečným zastavením řízení došlo z důvodu na straně stěžovatelů; to bylo třeba považovat za jejich neúspěch ve věci a postupovat při rozhodování o nákladech řízení částečně i podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), potažmo § 142 odst. 2 tamtéž, kdy ve zbytku nároku potom je správný postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy výše plnění závisela na znaleckém posudku, avšak pouze v části, kde stěžovatelé v řízení bez jakéhokoli zavinění ze strany vedlejšího účastníka a druhé vedlejší účastnice víceméně bezdůvodně nedisponovali žalobou. Celkový úspěch stěžovatelů pak představovala přiznaná částka 344 620 Kč - 69,48 %, neúspěch částka 151 380 Kč - 30,52 %, celkový úspěch byl tedy 38,96 %. Celkové náklady řízení činily 509 905,35 Kč, z toho náklady řízení před přistoupením druhé žalované do řízení byly (podle výpočtu okresního soudu) ve výši 209 932,35 Kč; 38,96 % z této částky, kterou je povinen hradit pouze vedlejší účastník činí 81 790 Kč. Po přistoupení do řízení druhé žalované, tj. od doby, kdy řízení bylo vedeno vůči oběma žalovaným, vypočetl soud náklady řízení ve výši 299 973 Kč; 38,96 % této částky představuje částka 116 869 Kč. Tuto částku jsou podle závěrů soudu vedlejší účastník a Mgr. Vojáčková povinni hradit poměrně podle částky, k jejíž úhradě byli zavázáni; vedlejší účastník je proto povinen zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení celkem částku 194 124 Kč. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé zdůrazňují, že měli ve věci plný úspěch, jde-li o oprávněnost jejich nároku a nesouhlasí s tím, jak krajský soud mechanicky vypočetl poměr žalobního úspěchu a neúspěchu. Postoj vedlejšího účastníka, ve spojení s tím, že vedlejší účastník před zahájením řízení nepodával stěžovatelům jako spoluvlastníkům žádné údaje o výrobě elektrické energie a fakturaci, a v průběhu řízení nereagoval na opakované výzvy soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, měl vliv na délku řízení a celkovou výši nákladů řízení. Stěžovatelé totiž neměli v době podání žaloby k dispozici údaje o výrobě elektrické energie a ověřitelné údaje z účetnictví vedlejšího účastníka. Teprve po obstarání znaleckého posudku stěžovatelé vzali žalobu částečně zpět (soud navíc o částečném zpětvzetí žaloby nerozhodl ihned, ale až v konečném rozsudku, přitom k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci samé). Podle stěžovatelů navíc šlo o posouzení specifické a odborné otázky, která vycházela právě ze závěrů znaleckého posudku, a proto měl soud výši nákladů řízení posoudit podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V takovém případě není základem pro určení výše odměny advokáta částka požadovaná v žalobě, ale až částka přisouzená v souladu se závěry znaleckého posudku. 8. Z hlediska porušení práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny, je podstatné, že stěžovatelé značnou část svého přiznaného nároku musí vydat na náhradu nákladů řízení, které nebyly soudem přiznány s odůvodněním poměru úspěchu a neúspěchu, přiznána byla pouze poměrná část nákladů řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti výroku I. napadeného rozsudku okresního soudu, který byl změněn napadeným rozsudkem krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit část rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžo