III.ÚS 133/24 – Ústavní soud

III.ÚS 133/24 ze dne 24. 4. 2024 N 80/123 SbNU 376 Náhrada nákladů řízení z hlediska zavinění na zastavení řízení Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti obchodní společnosti In Time, s. r. o., se sídlem Jirečkova 1021/3, Praha 7 - Holešovice, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 28 Co 403/2023-50 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. září 2023 č. j. 29 C 352/2022-41, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení a obchodní společnosti ACOGER, s. r. o., se sídlem Sochařská 312/12, Praha 7 - Bubeneč, zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem, se sídlem Hartigova 1715/128, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 28 Co 403/2023-50 a výrokem II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. září 2023 č. j. 29 C 352/2022-41 bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2023 č. j. 28 Co 403/2023-50 a výrok II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. září 2023 č. j. 29 C 352/2022--41 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka (žalobkyně) se podanou žalobou po vedlejší účastnici řízení (žalované) domáhala zaplacení částky ve výši 233 026 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že stěžovatelka nahradila vedlejší účastnici řízení náklady řízení přiznané jí soudními rozhodnutími (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016 č. j. 46 Cm 119/2009-334 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020 č. j. 2 Cmo 101/2018-566), které byly následně zrušeny Nejvyšším soudem (rozsudkem ze dne 29. 6. 2022 č. j. 23 Cdo 1775/2021-614). 3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 18. 9. 2023 č. j. 29 C 352/2022-41 řízení o zaplacení částky 233 026 Kč s příslušenstvím zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), neboť stěžovatelka vzala žalobu zpět a vedlejší účastnice řízení se zpětvzetím souhlasila (výrok I). Stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici řízení náklady řízení ve výši 28 680 Kč, neboť to byla stěžovatelka, která zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (výrok II). 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 13. 11. 2023 č. j. 28 Co 403/2023-50 usnesení obvodního soudu v napadeném výroku o náhradě nákladů potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud vyšel v obecné rovině z toho, že o zavinění za zastavení řízení z pohledu náhrady nákladů řízení je třeba uvažovat výlučně procesně, tedy z hlediska vztahu k výsledku řízení, resp. chování žalovaného k požadavkům žalobce. Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného. Bylo-li touto příčinou chování osoby odlišné (žalobcův nárok uspokojil někdo jiný) nebo chování obou stran v řízení (došlo k dohodě o sporných nárocích), použití uvedeného pravidla se neuplatní a o nákladech řízení je třeba rozhodnout podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Ve vztahu k nyní posuzované věci městský soud uvedl, že z průběhu řízení nebylo možno jakkoliv dovodit, že příčinou zpětvzetí žaloby bylo výlučně chování vedlejší účastnice řízení. Příčinou zpětvzetí žaloby bylo totiž chování obou stran, když z e-mailové komunikace stěžovatelky a vedlejší účastnice řízení (e-mail ze dne 26. 6. 2023 určený stěžovatelce, kterým vedlejší účastnice řízení reagovala na jednostranné započtení pohledávek stěžovatelkou) vyplynulo, že se jejich vzájemné pohledávky (tedy pohledávka uplatněná stěžovatelkou a pohledávka vedlejší účastnice řízení) střetly, a došlo tak k jejich započtení. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Přestože jde o náhradu nákladů řízení, stěžovatelka se domnívá, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a z hlediska intenzity zásahu do základních práv představují závažný exces. Za absurdní a nespravedlivou považuje situaci, kdy důvodně zažalovala svoji pohledávku z bezdůvodného obohacení, jejíž výše vzešla z předchozích zrušených rozhodnutí soudů, vedlejší účastnice řízení ji popírala a až pod vlivem dalších okolností (výsledku jiného řízení mezi týmiž účastníky) se rozhodla ji uznat a potvrdit započtení, pročež stěžovatelka vzala žalobu zpět a požadovala náhradu nákladů řízení. Soudy poskytly ochranu takovému chování vedlejší účastnice řízení, které se příčí dobrým mravům. Stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že důvodem pro zpětvzetí žaloby byl e-mail vedlejší účastnice řízení, v němž změnila své původně negativní stanovisko k pohledávce stěžovatelky a se započtením pohledávek souhlasila. Význam tohoto e-mailu nevzaly soudy vůbec v úvahu a při hodnocení procesního zavinění postupovaly formalisticky. Stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 3778/18 (N 171/96 SbNU 192; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), který se v některých okolnostech (důvodné podání žaloby, uznání nároku stěžovatelky v podobě započtení, nepředvídatelný postup vedlejší účastnice řízení) shoduje s nyní posuzovanou věcí. III. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení, replika stěžovatelky 6. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") účastníky a vedlejší účastnici řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu si dále od obvodního soudu vyžádal spis sp. zn. 29 C 352/2022. 7. Městský soud setrval na svém názoru, že příčinou zpětvzetí žaloby nebylo výlučně chování vedlejší účastnice řízení. Z e-mailu vedlejší účastnice řízení ze dne 26. 6. 2023, kterým reagovala na jednostranné započtení pohledávek stěžovatelky, bylo možno dovodit, že se obě účastnice shodly na tom, že se jejich vzájemné pohledávky střetly dne 16. 6. 2023, tudíž příčinou zpětvzetí bylo chování obou stran. 8. Obvodní soud rovněž zcela odkázal na své závěry i závěry městského soudu. 9. Vedlejší účastnice řízení se nejprve vyjadřuje k okolnostem, které přímo nesouvisí s podstatou věci, když mj. poukazuje na to, že k ústavní stížnosti nebyla zřejmě připojena plná moc pro zastupování stěžovatelky, což stěžovatelka opakovaně zneužívá i v komunikaci s obecnými soudy. K věci samé uvádí, že zastavení řízení zavinila rozhodně stěžovatelka svým jednostranným započtením. Závěrem vedlejší účastnice řízení požádala o náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. 10. Stěžovatelka v replice k vyjádřením setrvala na svém stanovisku, že žalobu podala důvodně, když vedlejší účastnice řízení uznala její nárok v rámci započtení. Důvodem pro zpětvzetí žaloby byl e-mail vedlejší účastnice řízení ze dne 26. 6. 2023 a v něm uvedené stanovisko k pohledávce stěžovatelky, které bylo zcela opačné k názoru jí dosud zastávanému. Městský soud postupoval příliš formalisticky při hodnocení procesního zavinění za zastavení řízení. Vyjádření vedlejší účastnice řízení považuje za vnitřně rozporné a nesrozumitelné. Nicméně i z něj je zřejmé, že žalovanou částku neuznávala a od počátku popírala, ale následně si to rozmyslela. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Upuštění od ústního jednání 12. Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu zvážil, zda