III.ÚS 1347/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1347/21 ze dne 15. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) N. R., zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem sídlem Opletalova 25, Praha 1, 2) R. H., zastoupené JUDr. Vítem Svobodou, advokátem sídlem Púchovská 2782/12, Praha 4, 3) P. N., zastoupeného JUDr. Romanem Jelínkem, advokátem sídlem Valentinská 56/11, Praha 1, a 4) I. H., zastoupeného Mgr. Janem Rambouskem, advokátem sídlem Čimická 34/717, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 7 Tdo 1314/2020, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 5 To 430/2019, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 2 T 175/2015, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 5 To 185/2017, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: 1. Včas podanými ústavními stížnostmi, které splňují podmínky řízení ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí. Ústavní soud usnesením ze dne 1. 6. 2021 tyto čtyři ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení. 2. Pro úplnost je třeba konstatovat, že stěžovatelka R. H. petitem své ústavní stížnosti sice formálně nenapadá v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu, nicméně z odůvodnění její ústavní stížnosti je patrné, že i ona svojí argumentací brojí proti tomuto usnesení, od jehož doručení ostatně počítá i lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v souladu se svou judikaturou (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004, str. 125), podrobil ústavnímu přezkumu usnesení Nejvyššího soudu i v případě této stěžovatelky, aniž považoval za nutné ji vyzývat k případnému upřesnění petitu ústavní stížnosti. 3. Z ústavních stížností a z jejich příloh se podává, že v záhlaví citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka N. R. uznána vinnou přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku. Stěžovatel I. H. byl uznán vinným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea první tr. zákoníku spáchaného formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku a přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku. Stěžovatelka R. H. byla uznána vinnou zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Stěžovatel P. N. byl uznán vinným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přečinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea první tr. zákoníku a přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku. 4. Stěžovatelce N. R. byl za uvedenou trestnou činnost uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 20 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl této stěžovatelce stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Dále jí byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu se SIM kartou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 1 T 35/2015, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 6 To 108/2018, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Stěžovateli I. H. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, peněžitý trest celkem 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, a dále trest propadnutí věci - dvou mobilních telefonů, SIM karty a pistole ČZ se dvěma zásobníky, čtyřmi kusy nábojů a tlumičem hluku výstřelu. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 5 T 124/2016, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, sp. zn. 12 To 375/2017, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 2 T 175/2015. Stěžovatelce R. H. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla uložena povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Dále jí byl uložen peněžitý trest celkem 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, a trest propadnutí věci - mobilního telefonu včetně SIM karty. Stěžovateli P. N. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byl uložen peněžitý trest celkem ve výši celkem 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců. Podle 228 odst. 1 tr. ř. pak byla všem stěžovatelům uložena povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili škodu ve výši 27 043,43 Kč poškozené Oborové pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví. 5. Trestné činnosti, jíž byli stěžovatelé uznáni vinnými, se zjednodušeně řečeno měli dopustit tím, že pomáhali T. A. (v řízení před trestními soudy svědkyni, matce obviněné N. R.) ke vstupu na území České republiky, ačkoliv jí po příletu na Letiště Václava Havla dne 27. 3. 2014 byl odepřen vstup kvůli neplatnému vízu a byla umístěna do tzv. tranzitu s povinností ve lhůtě sedmi dnů vycestovat do Ruska. O této skutečnosti stěžovatelka N. R. informovala obviněného I. H., který po dohodě s ní začal vyvíjet aktivity, jejichž cílem bylo umožnit T. A. opustit tranzitní prostor letiště a vstoupit a setrvat na území České republiky. Toho chtěl docílit jednak pomocí osoby užívající e-mailovou adresu XX, jež by mohla ovlivnit a urychlit řízení při vydávání tzv. překlenovacího štítku, a jednak hospitalizací T. A. ve zdravotnickém zařízení s následným podáním žádosti o vízum za účelem strpění na území České republiky ze zdravotních důvodů. Proto ještě odpoledne téhož dne (tedy 27. 3. 2014) oslovil stěžovatelku R. H., s níž se dohodl, že ona zajistí hospitalizaci T. A. pro akutní bolest páteře, ač z detailního vyjádření I. H. věděla o skutečném důvodu tohoto postupu. R. H. pak telefonicky kontaktovala stěžovatele P. N., vedoucího lékaře lůžkové části psychiatrického oddělení nemocnice v Praze, kterého informovala o situaci a dohodla s ním podmínky hospitalizace na lůžkovém oddělení za částku od 40 000 Kč výše, v závislosti na délce hospitalizace. Výše naznačený plán pak byl v těchto intencích realizován, byť T. A. nemohla být z organizačních důvodů hospitalizována jen pro bolesti páteře vyvolané nádorem, jak bylo původně plánováno, a proto byla hospitalizována také pro psychické - depresivní