III.ÚS 1358/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1358/20 ze dne 2. 2. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Zemánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele T. T., zastoupeného Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Obvodního ředitelství policie Praha IV Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení ze dne 25. dubna 2019 č. j. KRPA-313933-50/TČ-2018-001471, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 13. června 2019 sp. zn. 1 ZT 148/2019 a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. března 2020 č. j. KZT 44/2020-4, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 6 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. KRPA-313933/TČ-2018-001471 vedený u Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán"). Ze zapůjčeného spisu zjistil Ústavní soud dále uvedené skutečnosti. 3. Stěžovatel podal prostřednictvím své zmocněnkyně dne 21. 8. 2018 Krajskému ředitelství Policie hl. m. Prahy trestní oznámení (s datací ze dne 14. 7. 2018), v němž byly popsány skutečnosti nasvědčující tomu, že mohl být spáchán trestný čin, v němž jako poškozený figuruje právě on. Dne 24. 8. 2018 byl podnět se závěrem o místní nepříslušnosti postoupen policejnímu orgánu, kterému byl doručen dne 29. 8. 2018. Dne 28. 11. 2018 zahájil policejní orgán v posuzované věci úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, neboť bylo ve věci dáno podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 a 3 trestního zákona, a to osobou znalce J. S. (dále jen "znalec"). 4. Trestný čin znalce stěžovatel spatřoval v tom, že znalec vypracoval v trestním řízení vedeném proti stěžovateli u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 47 T 4/2009 pro dokonaný trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 a 3 trestního zákona (skutkově šlo o posuzování pádu kovové skulptury s usazeným ozdobným kamenem v horní části, při němž došlo k úmrtí osoby, a to v rámci fyzické potyčky mezi stěžovatelem a usmrceným rozpoutané v pražském nočním podniku) znalecký posudek ze dne 11. 12. 2008 z oboru kriminalistiky, odvětví forenzní biomechaniky, na základě něhož byl stěžovatel rozsudkem ze dne 16. 4. 2009 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvanácti let a šesti měsíců. Ve věci byla následně povolena obnova řízení usnesením ze dne 26. 5. 2016, přičemž ve věci byl předložen revizní znalecký posudek, na jehož základě došlo k vyvrácení znaleckých závěrů znalce, kdy tento znalecký posudek byl podroben kritice a závěry v něm obsažené byly revizním znaleckým posudkem označeny za nepřekontrolovatelné, zjednodušené, nedostatečné a tedy neplatné. V důsledku závěrů obsažených v revizním znaleckém posudku byla změněna právní kvalifikace skutku a stěžovatel byl shledán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona, pročež byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a šesti měsíců. Uvedeným jednáním znalce byla stěžovateli způsobena značná škoda, kterou Ministerstvo spravedlnosti vyčíslilo na částku 859 000 Kč, což je výše nemajetkové újmy, která stěžovateli vznikla v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody v délce 859 dní, který stěžovatel fyzicky vykonal a který v tomto rozsahu přesáhl celkovou délku nově uloženého trestu odnětí svobody. 5. Po provedeném prověřování byla trestní věc, navzdory závěru policejního orgánu o tom, že skutečnosti, k nimž policejní orgán dospěl, skutečně nasvědčují tomu, že došlo ke spáchání trestného činu podle § 346 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (kvalifikace podle trestního zákoníku je pro podezřelého příznivější než tatáž právní kvalifikace podle trestního zákona), dne 25. 4. 2019 odložena podle § 159a odst. 2 trestního řádu, neboť trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu z důvodu promlčení. K promlčení došlo nejpozději dne 24. 3. 2019, neboť znalec prezentoval svůj znalecký posudek dne 24. 3. 2009 v hlavním líčení u městského soudu. 6. Uvedené usnesení bylo zmocněnkyni stěžovatele doručeno dne 29. 4. 2019. Ta však z důvodu náhlých zdravotních komplikací nebyla schopna podat stížnost proti usnesení o odložení věci v zákonné lhůtě, pročež dne 3. 5. 2019, tedy jeden den po uplynutí lhůty, požádala o navrácení lhůty společně s blanketní stížností a doložila potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem. Dne 31. 5. 2019, po ukončení pracovní neschopnosti, stížnost odůvodnila. 7. Dne 17. 6. 2019 bylo zmocněnkyni stěžovatele doručeno usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ze dne 13. 6. 2019 sp. zn. 1 ZT 148/2019, kterým byla zamítnuta žádost o navrácení lhůty (výrok I.) i stížnost samotná pro opožděnost (výrok II.). Obvodní státní zastupitelství primárně stížnost zamítlo z důvodu opožděnosti, neboť neakceptovalo důvody uvedené v žádosti o navrácení lhůty s argumentací, že pracovní neschopnost byla zmocněnkyni stěžovatele vystavena až poslední den lhůty, a tedy zmocněnkyně měla možnost alespoň blanketně podat stížnost již první dva dny lhůty. Nadto nebylo shledáno, že by zmocněnkyně byla ve stavu vylučujícím jakékoliv jednání, když šlo o komplikace v těhotenství, v bezvědomí nebyla, a bylo tedy jistě možné podat stížnost blanketně prostřednictvím advokátní kanceláře i v poslední den lhůty. Obiter dictum obvodní státní zastupitelství k meritu stížnosti uvedlo, že ani kdyby byla tato podána včas, nebyla by důvodná, jelikož k promlčení jednání v desetileté promlčecí době došlo nejpozději dne 24. 3. 2019, přičemž stížností napadené usnesení policejního orgánu bylo vydáno dne 25. 4. 2019, tedy po uplynutí promlčecí doby, a odpovídá tedy skutkově i právně. 8. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu a usnesení obvodního státního zastupitelství ústavní stížností, která byla usnesením ze dne 17. 9. 2019 pod sp. zn. I. ÚS 2742/19 odmítnuta jako nepřípustná, jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které mu zákon nabízí. V reakci na uvedené usnesení Ústavního soudu stěžovatel podal k Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") dne 19. 12. 2019 podnět k výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství. 9. O podaném podnětu bylo městským státním zastupitelstvím rozhodnuto dne 4. 3. 2020 vyrozuměním č. j. KZT 44/2020-4 tak, že byl shledán nedůvodným. Městské státní zastupitelství se ztotožnilo se závěry obvodního státního zastupitelství. II. Argumentace stěžovatele 10. Stěžovatel namítá porušení svého práva na účinné vyšetřování, které vyplývá z práva na život, tj. z čl. 6 Listiny a práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Porušení uvedených kautel stěžovatel spatřuje v tom, že ačkoliv měl policejní orgán k dispozici všechny potřebné dokumenty k vyhodnocení trestnosti jednání znalce již před datem 24. 3. 2019 za situace, kdy trestní oznámení bylo podáno dne 14. 7. 2018, přesto nechal trestný čin promlčet. Policejní orgán nepostupoval ve věci řádně a nerespektoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14. 11. Stěžovatel se neztotožňuje se závěry orgánů činných v trestním řízení, které dospěly k závěru, že trestní odpovědnost znalce zanikla. Krom výše uvedeného stěžovatel podotýká, že znalec opakoval týž trestný čin, a to tím, že dne 28. 2. 2017 u výslechu v obnoveném hlavním líčení u městského soudu v podstatě zopakoval závěry svého původního znaleckého posudku a trval na stanovisku, že jeho znalecký posudek není nesprávný. Zopakováním trestného činu ještě před uplynutím promlčecí doby tedy nemohlo dojít k promlčení trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. III. Vyjádření účastníků řízení 12. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. 13. Policejní orgán se k ústavní stížnosti nevyjádřil, toliko zapůjčil spisový materiál. 14. Obvodní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvádí, že nesouhlasí zejména s právním názorem stěžovatele, že setrváním na svém stanovisku se znalec opakovaně dopustil trestného jednání. To účastník řízení vyluču