III.ÚS 1472/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1472/23 ze dne 11. 1. 2024 N 12/122 SbNU 96 Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Kateřinou Mehed, advokátkou, sídlem Přeučilova 2735/3, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023 č. j. 33 Cdo 2502/2022-305, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 č. j. 23 Co 42/2022-277 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. prosince 2021 č. j. 19 C 566/2019-245, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a K. M., jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené JUDr. Andreou Grivalskou, advokátkou, sídlem Jičínská 1346/6, Praha 3 - Vinohrady, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023 č. j. 33 Cdo 2502/2022-305 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 č. j. 23 Co 42/2022-277 bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023 č. j. 33 Cdo 2502/2022-305 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 č. j. 23 Co 42/2022-277 se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a byla porušena i zásada přímosti vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 7. 12. 2021 č. j. 19 C 566/2019-245 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 218 046 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Obvodní soud vzal za prokázané, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení byla podle § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.") uzavřena ústní zprostředkovatelská smlouva na obstarání příležitosti k uzavření smlouvy o výstavbě se vznikem nároku na provizi, která jí byla podle vedlejší účastnicí řízení vystavených faktur vyplacena. Na základě těchto skutkových zjištění dovodil, že vedlejší účastnice řízení se bezdůvodně neobohatila, neboť prokázala existenci právního důvodu, na jehož základě si mohla stěžovatelkou vyplacené finanční prostředky ponechat. 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 6. 4. 2022 č. j. 23 Co 42/2022-277 rozsudek obvodního soudu jako věcně správný potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Městský soud vyšel ze zjištění obvodního soudu, že mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení byla uzavřena smlouva o zprostředkování podle § 2445 odst. 2 obč. zák. se sjednanou provizí za zprostředkování. Nepřisvědčil však obvodnímu soudu, že byly splněny podmínky pro výplatu provize. Na rozdíl od obvodního soudu neposoudil městský soud platby, které byly vyplaceny stěžovatelkou, jako úhradu provize za zprostředkování, tedy jako plnění ze smluvního závazku, nýbrž jako vědomé plnění nedluhu podle § 2997 odst. 1 obč. zák. Podle městského soudu totiž stěžovatelka neuzavřela smlouvu o výstavbě, která měla být předmětem zprostředkování, v příčinné souvislosti s činností vedlejší účastnice řízení, ale na základě toho, že byla vybrána ve výběrovém řízení. Peněžní prostředky nadto byly vedlejší účastnici řízení vyplaceny již v prosinci 2017, zatímco provize za zprostředkování měla být vyplacena až tehdy, bude-li uzavřena zprostředkovávaná smlouva, k čemuž došlo až v roce 2018. Přesto obvodní soud nepochybil, pokud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vedlejší účastnici řízení obohatila s vědomím, že k tomu není povinna, nastala výluka z možnosti žádat vrácení bezdůvodného obohacení upravená v § 2997 odst. 1 větě druhé obč. zák., podle něhož právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Vědomost stěžovatelky o plnění bez právního důvodu dovodil městský soud z toho, že bylo prokázáno, že jednatel stěžovatelky musel všechny faktury určené k proplacení osobně vidět, kontrolovat je a následně prováděl platby podle svého uvážení. Obě platby ve prospěch účtu vedlejší účastnice řízení byly poukázány z účtu stěžovatelky, přičemž je autorizoval jednatel stěžovatelky, který vznesl požadavek ohledně popisu předmětu plnění, a vedlejší účastnice řízení podle toho faktury upravila. Městský soud uzavřel, že všechny uvedené okolnosti nasvědčují tomu, že jednatel stěžovatelky byl dobře obeznámen s tím, komu a jakou částku platí. 4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2023 č. j. 33 Cdo 2502/2022-305 odmítl, jelikož nebylo přípustné, neboť stěžovatelka v dovolání neformulovala žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva. Z textu dovolání bylo možno dovodit pouze obecnou otázku týkající se výkladu § 2997 odst. 1 obč. zák., konkrétně, zda vědomost obohaceného o plnění nedluhu musí být prokázána, či pouze presumována, která však přípustnost dovolání založit nemohla, neboť městský soud v tomto směru respektoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5089/2017). Městský soud se vědomostí stěžovatelky o plnění nedluhu zabýval a dospěl k závěru, že prokázané skutečnosti svědčí o tom, že jednatel stěžovatelky byl velmi dobře obeznámen s tím, komu a jakou částku platí, a že nešlo o plnění ze zprostředkovatelského závazku, jehož existence mezi týmiž subjekty byla v řízení rovněž prokázána. U další výtky, že skutková zjištění, z nichž vycházel městský soud, nepostačovala pro aplikaci § 2997 odst. 1 věty druhé obč. zák., stěžovatelka pominula, že správnost jeho rozhodnutí nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Výtku v tomto směru založila stěžovatelka na vlastní skutkové verzi, že plnila omylem. Nejvyšší soud nepřitakal ani námitce stěžovatelky, že se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v otázce důkazního břemene. Rozhodnutí městského soudu nespočívalo na neunesení důkazního břemene stěžovatelkou, když se jí podařilo prokázat, že plnila bez právního důvodu. Současně se ale vedlejší účastnici řízení podařilo prokázat, že tak stěžovatelka činila vědomě. Nenastala přitom některá z výjimek, které upravuje § 2997 obč. zák., tedy, že k plnění došlo z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Úvodem zpochybňuje zjištění, že byla platně uzavřena zprostředkovatelská smlouva, neboť zakázka, jíž se mělo zprostředkování týkat, byla soutěžena jako veřejná zakázka a jakákoliv smlouva týkající se zprostředkování veřejné zakázky by musela být neplatná z důvodu rozporu se zákonem. Městskému soudu vytýká překvapivost jeho rozhodnutí, když věc po právní stránce posoudil odlišně od obvodního soudu (jako vnucené plnění podle § 2997 obč. zák.), aniž by však účastníky řízení o jiném názoru poučil. K tomu doplňuje, že skutková zjištění týkající se vědomosti o povinnosti plnit nebyla úplná a dostatečná pro aplikaci § 2997 odst. 1 věty druhé obč. zák. Důkazní břemeno ohledně vědomosti stěžovatelky, resp. jejího jednatele, o plnění nedluhu pak tížilo vedlejší účastnici řízení. Podle stěžovatelky však žádné takové skutkové zjištění učiněno nebylo a městský soud žádné dokazování ohledně vědomosti k plnění nedluhu neprováděl. Městský soud (a na něj navazující Nejvyšší soud) změnil skutkový závěr obvodního soudu, aniž by k tomu provedl další dokazování. Obvodní soud totiž vyšel ze zjištění, že stěžovatelka věděla, že plní závazek vedlejší účastnice řízení, avšak městský soud uzavřel, že stěžovatelka věděla, že plní nedluh. Stěžovatelka dále vznáší námitku opomenutých důkazů, a to u jí navrhované svědkyně K. H., kde namísto jejího výslechu byl pouze proveden pouze důkaz čtením usnesení policejního orgánu shrnující podání vysvětlení této svědkyně. Stěžovatelka konečně nesouhlasí s aplikací samotného § 2997 odst. 1 obč. zák. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení, replika stěžovatelky 6. Ústavní zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a