III.ÚS 1473/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1473/24 ze dne 11. 6. 2025 Nárok rodiče na náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím dítěte Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem, se sídlem Luleč 323, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2024, č. j. 5 To 38/2024-393, a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. prosince 2023, č. j. 1 T 53/2023-375, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2024, č. j. 5 To 38/2024-393, a rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. prosince 2023, č. j. 1 T 53/2023-375, v části, kterou byl stěžovatel se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2024, č. j. 5 To 38/2024-393, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. prosince 2023, č. j. 1 T 53/2023-375, v části, kterou byl stěžovatel se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 7 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu ve Vyškově (dále jen "okresní soud"), sp. zn. 1 T 53/2023, vyplývá, že v záhlaví uvedeným rozsudkem okresního soudu byl J. S. (dále jen "obžalovaný") uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Podle okresního soudu obžalovaný při jízdě na motocyklu výrazně překročil maximální povolenou rychlost a nestačil zareagovat na před ním jedoucí vozidlo, o které při předjíždění zavadil tak, že z motocyklu spadla spolujezdkyně (dcera stěžovatele), která vzniklým zraněním na místě podlehla. Za tento skutek byl obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4,5 roku, a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu. Stěžovatel byl s celým svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy, kterou odhadoval na 1 000 000 Kč, odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalovaný uzavřel se stěžovatelem dohodu o odškodnění nad rámec pojistného plnění ve výši 130 000 Kč, tuto částku již tedy soudně nevymáhal. Žádal však o náhradu nemajetkové újmy, kterou podle okresního soudu musí požadovat po pojišťovně, která již odškodnila i ostatní rodinné příslušníky. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Uvedl, že provedené důkazy (několik fotografií se zemřelou, rodný list a elektronická konverzace) neprokazují důvodnost a výši požadovaného nároku. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel neplnil ani uvedenou bagatelní vyživovací povinnost, neboť jeho dluh na výživném činil 74 000 Kč. Odvolatel se v minulosti dopustil protiprávního jednání, které mělo negativní dopad na jeho zdravotní stav. Nelze opomenout, že obžalovaný se zavázal uhradit stěžovateli na majetkové újmě částku 130 000 Kč. Pro rozhodnutí ve věci by bylo třeba provádět další rozsáhlé dokazování, které by trestní řízení neúměrně protáhlo. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítal, že měl s dcerou hezký vztah i po rozvodu s její matkou. Dcera mu pomohla po vážné dopravní nehodě a poslední roky spolu trávili hodně času. Ve věci nebylo třeba dalšího dokazování a soud měl mezi hlavními líčeními dva měsíce na zvážení všech okolností. Podle stěžovatele tak nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Přestože to trestní řád umožňuje, soud stěžovateli nepřiznal jeho nárok ani zčásti. Orgány činné v trestním řízení by neměly stěžovatele vystavovat jednání s pojišťovnou. Poukazování na již zahlazenou trestní minulost vyvolává podle stěžovatele zajímavou otázku znevýhodnění pachatelů trestné činnosti v roli poškozených. Stěžovatele soudy považovaly za neplatiče výživného, přestože výživné platil řádně, jen se nedozvěděl o jeho zvýšení. Rozhodnutí soudů tak vystavila stěžovatele druhotné viktimizaci a prohlubování jeho újmy. Stěžovatel v tomto směru odkázal na nález sp. zn. II. ÚS 297/22. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 5. Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí. 6. Krajský soud rovněž odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a zvlášť zopakoval, že stěžovatel neplnil vůči zemřelé dceři vyživovací povinnost po dobu více než 7 let. Důkazy předložené stěžovatelem nepovažoval za dostačující a uzavřel, že pro rozhodnutí o jeho nároku by bylo nutné činit poměrně rozsáhlé dokazování nad rámec trestního řízení. 7. Státní zastupitelství a obžalovaný nevyužili možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti. 8. Ústavní soud zaslal vyjádření soudů stěžovateli na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatel nesouhlasil s tím, že by dokazování spojené s jeho nárokem neúměrně prodloužilo trestní řízení. Tím, že mu nebyl (ani částečně) přiznán nárok na náhradu újmy vzniklé v důsledku smrti jeho dcery, dochází k popření celého institutu adhezního řízení. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je v řízení právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, ústavní stížnost je proto přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti V. A Obecná východiska 10. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že v průběhu poslední dekády se ústavněprávní soudní ochrana subjektivních práv poškozených významně posílila. Postavení poškozeného již není zúženo na pasivní subjekt, naopak, může sám realizovat některá základní práva a svobody. Jeho postavení nelze chápat jako doplňkové s odkazem na možnost uplatnění nároku v občanskoprávním řízení, neboť i v rámci trestního řízení poškozenému náleží ochrana základních práv či svobod (srov. nález ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 32/16, bod 67). Ústavní soud již dříve připustil možné porušení práva na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, jestliže se trestní řízení koncentruje toliko na obviněného, zatímco poškozený je ignorován (viz nález ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 289/12, obdobně nálezy ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2620/21, a ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 1876/24). Odkázání poškozeného do občanskoprávního řízení nemá být rovnocennou alternativou, poněvadž v takovém chápání by adhezní řízení a priori postrádalo smyslu. Jestliže pro určení výše náhrady újmy není třeba dalšího dokazování, které by podstatně protáhlo trestní řízení, pak trestní soud o nároku rozhodnout musí. V opačném případě dochází k porušení práva na soudní ochranu (viz nález ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 405/24, obdobně též nález ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2637/23). 11. Jelikož však většinu pochybení v adhezním řízení lze následně napravit v občanskoprávním řízení, možnost Ústavního soudu zasahovat do rozhodnutí, kterým byl poškozený se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, zůstává omezená (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2620/21). Ústavněprávní požadavky na odůvodnění rozhodnutí podle § 229 trestního řádu jsou sice nižší, obecné soudy přesto musí poškozenému poskytnout srozumitelné a logické vysvětlení, proč není jeho nárok vypořádán. Odůvodnění, které zcela chybí, je zatížené svévolí či se opírá o důvody porušující základní práva poškozeného, v ústavněprávním přezkumu neobstojí (viz např. nález ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 3003/20, či nález sp. zn. II. ÚS 3160/24). 12. Stěžovatel je otcem dcery zemřelé při dopravní nehodě. Za její smrt byl uznán vinným obžalovaný. Podle § 2959 občanského zákoníku při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blíz