III.ÚS 1508/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1508/23 ze dne 25. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kupky, zastoupeného JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2023 č. j. 23 Cdo 1608/2022-396, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2022 č. j. 47 Co 205/2021-380 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. srpna 2021 č. j. 12 C 313/2018-269, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a stavby-hradec s.r.o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy a obsahu napadených rozhodnutí není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí proto uvést, že obecné soudy rozhodovaly o žalobě stavby-hradec s.r.o., (dále jen "vedlejší účastnice"), jíž se po stěžovateli domáhala zaplacení částky 720 040 Kč s přísl. z titulu doplatku ceny díla, které provedla stěžovateli. 3. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") shora rubrikovaným rozsudkem stěžovateli uložil povinnost zaplatit částku 720 040 Kč s přísl. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice ve výši 352 220 Kč (výrok II.). 4. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a stěžovateli uložil povinnost zaplatit 41 818 Kč vedlejší účastnici. 5. Následné dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, protože podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 občanského soudního řádu nebyly naplněny. 6. Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž je - obdobně jako v předchozím řízení - označuje za popření principu zákazu svévole v rozhodování. Tvrdí, že rozhodnutí jsou nesprávná, překvapivá a nepřezkoumatelná. Dále namítá, že Nejvyšší soud při svém rozhodování porušil předpisy zákonné i ústavní povahy zcela zásadním způsobem, nijak se nevypořádal s námitkami stěžovatele, rozhodoval o argumentech, které stěžovatel neuplatnil, a tak zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele. Dle přesvědčení stěžovatele byl vadně zjištěn skutkový stav obecnými soudy a je nelogické a nesprávné vykládat příslušná procesní ustanovení tak, že je vyloučen přezkum v dovolacím řízení, a musí být přesunut až do řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu a navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí. 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li proto soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, Ústavní soud na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. 9. Zpochybňuje-li stěžovatel v nyní posuzované věci postup obecných soudů v rámci procesu dokazování, Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své ustálené judikatuře zřetelně vymezil, za jakých podmínek teprve přistupuje k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, lze-li usuzovat na extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Respektují-li však obecné soudy kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy [srov. k tomu např. nálezy ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405); nebo ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Naznačený extrémní nesoulad mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními však - navzdory odlišnému názoru stěžovatele - dle Ústavního soudu v nyní posuzované věci nenastal. 10. Ústavní soud dále upřesňuje, že k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obvykle dospívá v případech, v nichž je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu obecný soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů (srov. § 132 občanského soudního řádu a násl.) nikdy dospět. Podstatou přezkumu v těchto případech přitom nebývá přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování. 11. V nyní posuzované věci však výše popsané vady, které by (zcela výjimečně) Ústavní soud opravňovaly ke kasačnímu zásahu namísto konstatování neopodstatněnosti ústavní stížnosti, zdejší soud v postupu obecných soudů neshledal. Ústavní soud zde nemá za to, že by snad skutková zjištění byla v rozporu s provedenými důkazy. Naopak je přesvědčen, že se tímto způsobem stěžovatel pouze snaží prostřednictvím ústavní stížnosti revidovat pro něho nepříznivý výsledek soudního řízení, což ale nelze zaměňovat s ústavními zárukami jeho spravedlnosti, a logicky proto ani nemůže požívat ústavní ochrany. 12. Pro Ústavní soud je proto podstatné, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se obecné soudy řídily při posouzení nynější věci. Okresní soud i krajský soud dospěly k závěru (který ostatně nebyl rozporován ani samotnými účastníky řízení), že stěžovatel s vedlejší účastnicí uzavřeli platnou ústní smlouvu o dílo. Předmětem smlouvy o dílo byla výstavba dvojgaráže, zdi z betonových tvarovek zpevněných armováním a litým betonem, provedení zpevněných ploch, výstavba oplocení a příprava osazení bazénu. Cena díla byla 1 420 000 Kč, což účastníci shodně uvedli ve svých výpovědích. V průběhu realizace stavby docházelo ke změnám (emailová komunikace, výpověď svědků Charváta, Vojky, Ing. Kroupy). Stěžovatel se nemůže domáhat toho, že změna ústní smlouvy o dílo nebyla provedena písemně, když byla akceptována oběma smluvními stranami. Vady díla spatřoval stěžovatel ve špatně vyzděném plotu, ale k jeho námitkám obecné soudy nepřihlédly, protože si sám předmětné tvarovky na stavbě odsouhlasil, převzal a získal slevu 20% z jejich ceny. Existence dalších vad nebyla v řízení prokázána, když z výpovědí účastníků i svědků vyplynulo, že k jejich odstranění docházelo průběžně. Dílo bylo převzato na konci září 2015, stavba je užívána a slouží svému účelu, jak bylo potvrzeno všemi zúčastněnými osobami nezávisle na sobě. Námitka promlčení nebyla uplatněna důvodně, neboť žaloba byla podána před uplynutím zákonné tříleté promlčecí lhůty. Okresní soud i krajský soud dospěly k závěru, že dílo bylo dokončeno a vedlejší účastnice