III.ÚS 1526/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1526/12 ze dne 19. 2. 2013 N 31/68 SbNU 335 Náležité odůvodnění výroku o nákladech řízení při aplikaci moderačního práva soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Pavla Rychetského - ze dne 19. února 2013 sp. zn. III. ÚS 1526/12 ve věci ústavní stížnosti Volodymyra Ukhala, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem Jandova 8, 190 00 Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012 č. j. 64 Co 457/2011-44 vydanému ve stěžovatelově exekuční věci, jímž nebylo stěžovateli přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, za kterou jedná JUDr. Jitka Teclová, jako vedlejší účastnice řízení. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012 č. j. 64 Co 457/2011-44 v té části výroku, v níž se povinnému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje. Odůvodnění I. Argumentace stěžovatele 1. Dne 23. 4. 2012 obdržel Ústavní soud návrh, ve kterém se stěžovatel domáhá zrušení třetí části výroku v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. Toto druhoinstanční rozhodnutí bylo vydáno v exekuční věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 80 EXE 158/2011, v níž stěžovatel figuroval jako povinný vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky jako oprávněné. Tímto rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 80 EXE 158/2011-7 ze dne 11. 4. 2011, kterým byla proti stěžovateli nařízena exekuce dle (údajně) pravomocného a vykonatelného výkazu nedoplatků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 13. 9. 2010 č. 1941018602 k uspokojení její pohledávky ve výši 34 756 Kč. Odvolací soud toto prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že nařízenou exekuci na majetek stěžovatele zamítnul a dále oprávněné nařídil, aby uhradila náhradu nákladů exekuce. Tyto dva body výroku nejsou ústavní stížností napadeny. Stěžovatel brojí proti třetí části výroku, ve které mu odvolací soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Předmětem nynějšího řízení je pouze tato otázka. 2. Současně stěžovatel k návrhu přiložil rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 30. 11. 2011 sp. zn. 1911700249, kterým bylo k odvolání stěžovatele v tomto řízení zrušeno rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, Krajské pobočky pro hlavní město Prahu, ze dne 15. 8. 2011 č. j. 45722/2011/OPSP-PIP2/Sm, kterým byly námitky plátce proti výkazu nedoplatků odmítnuty jako opožděné. Stejně tak bylo téhož dne rozhodnutím č. j. 45723/2011/OPSP-PIP2/Sm zrušeno rozhodnutí o zamítnutí jeho žádost o prominutí penále z důvodu opožděného podání. Z rozhodnutí o odvolání vyplývá, že rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny rozhodl tak, že v důsledku pochybení při doručování nemohla nastat fikce doručení a na výkaz nedoplatků je třeba pohlížet jako na neexistující. 3. Stěžovatel má za to, že odvolací soud pochybil, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z toho, že vedlejší účastnice podala návrh na nařízení exekuce v dobré víře, že disponuje vykonatelným exekučním titulem. Až v exekučním řízení však vyšlo najevo, že exekuční titul nebyl řádně doručen. Mělo to podle odvolacího soudu být částečně i z viny stěžovatele, neboť ten prý nesplnil svou zákonnou povinnost ohlásit Všeobecné zdravotní pojišťovně v zákonné lhůtě 30 dnů změnu svého trvalého bydliště. K tomu stěžovatel uvádí, že v době doručování se nacházel z rodinných a pracovních důvodů na Ukrajině v době od 23. 8. 2010 do návratu dne 30. 12. 2010. To podle něj znamená, že za této situace mu nebylo možno řádně doručit na jakoukoli adresu v České republice. S touto skutečností se podle něj odvolací soud vůbec nevypořádal. 4. Podle stěžovatele neobstojí ani strohý a nedůvodný závěr soudu, že výkaz nedoplatků nebyl řádně doručen částečně i z viny stěžovatele, neboť ten nesplnil svou zákonnou povinnost ohlásit oprávněné v zákonné lhůtě 30 dnů změnu svého trvalého bydliště. K tomu stěžovatel uvádí, že výkaz byl doručován v období září 2010, doručeno fikcí ke dni 27. 9. 2010. Ke změně trvalého bydliště došlo ke dni 1. 9. 2010. Zákonná lhůta 30 dnů pro ohlášení změny trvalého bydliště v době doručování exekučního titulu tedy marně neuplynula a z jeho strany v době doručování nedošlo k porušení žádné povinnosti ve vztahu k oprávněné. Navíc zákon s nesplněním této oznamovací povinnosti nesplňuje (zřejmě má být "nespojuje") fikci doručení. 5. Dále stěžovatel uvedl, že Městský soud v Praze se vůbec nezabýval otázkou viny na zahájení a zastavení exekučního řízení, k němuž došlo na základě jednání oprávněné. Soud měl rozhodnout o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť stěžovatel řádně hájil svá práva v nedůvodně zahájeném exekučním řízení a měl ve věci plný úspěch. Ustanovení o důvodech hodných zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. je přitom nutno brát jako výjimku z principu zakotveného v § 142 odst. 1 o. s. ř. Městský soud v Praze však rozhodl pouze mechanicky, nikoliv tedy s přihlédnutím k dalším rozhodujícím okolnostem, majícím podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, kterou je skutečnost nezavinění nevykonatelnosti exekučního titulu ze strany povinného. Odvolací soud odkázal (bez jakéhokoli odůvodnění a věcně skutkového podkladu) na dobrou víru oprávněné, aniž přihlédl k tomu, že stěžovatel zaviněně nezpůsobil nevykonatelnost výkazu. Naopak účelným bráněním svých práv mu vznikly jednak náklady právního zastoupení a jednak náklady spojené se zajišťováním důkazů k prokázání úhrady předmětných částek. K tomu byl ještě poškozen v tom směru, že exekutor na dobu několika měsíců zablokoval jeho účet, došlo k vyznačení exekuce v katastru nemovitostí a stěžovatel byl zařazen na seznam dlužníků. 6. Proto stěžovatel tvrdí, že napadený výrok v bodu III usnesení je věcně nesprávný, především však hrubě zasahující do jeho ústavních práv. Došlo proto k nesprávnému výkladu a aplikaci jednoduchého práva v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, které porušují jeho ústavní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva"). Meze práva na spravedlivý proces stanoví jednotlivé procesní řády, při jejich výkladu je však v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny nezbytné šetřit podstatu a smysl tohoto práva a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byly stanoveny. Napadeným rozhodnutím bylo porušeno i právo na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť mělo dojít k zásahu do majetkové sféry stěžovatele. Každý, kdo se rozhodne bránit svá práva v soudním řízení a očekává svůj úspěch ve věci, současně legitimně očekává, že soudní řízení nezasáhne do jeho majetkové sféry. Stěžovatel účelně uplatňoval svá práva, a měl by proto mít nárok, aby mu vedlejší účastnice nahradila jejich poměrnou část, kterou za tímto účelem vynaložil. Proto navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že došlo k porušení výše uvedených základních práv stěžovatele, a aby předmětný výrok usnesení Městského soudu v Praze o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení zrušil. II. Formální předpoklady projednání návrhu 7. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Ústavní soud si též s ohledem na rozdíly v tvrzení stěžovatele a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu připojil ke svému spisu soudní spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 80 EXE 158/2011 a vyžádal si vyjádření účastníků řízení. 9. K výzvě soudce zpravodaje se k ústavní stížnosti vyjádřil Městský soud v Praze, za který jedná předsedkyně jeho senátu 64 Co JUDr. Anisja Pillerová. Ta uvedla, že soud náležitě odůvodnil použití § 150 o. s. ř., přičemž upřednostnil skutečnost, že oprávněná disponovala titulem, o němž byla přesvědčena, že je formálně vykonatelný. K dodržení 30denní lhůty pro ohlášení změny trvalého pobytu uvedla, že plátce může v průběhu této lhůty změnu oprávněné oznámit, což neučinil, když tvrdil, že se o nedoplatku na pojistném dověděl až z nařízení exekuce. V podrobnostech odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně městský soud vy