III.ÚS 1619/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1619/23 ze dne 28. 11. 2023 N 173/121 SbNU 192 Hodnocení důkazů stížnostním soudem rozhodujícím o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., t. č. ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2023 č. j. 67 To 130/2023-93, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2023 č. j. 67 To 130/2023-93 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2023 č. j. 67 To 130/2023-93 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 37 PP 1/2023 Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 13. 3. 2023 č. j. 37 PP 1/2023-77 obvodní soud rozhodl, že stěžovatel se propouští z výkonu trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Zároveň stěžovateli stanovil zkušební dobu v trvání sedmi let za současného vyslovení dohledu. Rovněž stěžovateli uložil povinnost se ve zkušební době podrobit léčení závislosti na hazardních hrách. Podle obvodního soudu jsou v dané věci splněny všechny podmínky pro podmíněné propuštění. Stěžovatel vykonal potřebnou část trestu odnětí svobody a v jeho výkonu dostatečně prokázal své polepšení, byť byl jednou potrestán za držení mobilního telefonu. Aktivně projevuje snahu o nápravu v oblasti náhrady škody a řešení své závislosti na hazardních hrách. Je zde rovněž prognóza vedení řádného života na svobodě. Hlavním spouštěcím mechanismem předchozí trestné činnosti bylo patologické hráčství, čehož si je stěžovatel vědom a lze na něj v tomto směru dohlížet. Po předchozím podmíněném propuštění své problémy neřešil, načež se dopustil další trestné činnosti. Zároveň má i zachovalé sociální prostředí, které může toto riziko rovněž eliminovat. 3. Proti usnesení obvodního soudu podal státní zástupce stížnost, z jejíhož podnětu městský soud zrušil usnesení obvodního soudu a v neveřejném zasedání sám rozhodl tak, že stěžovatelovu žádost o podmíněné propuštění zamítl. Podle městského soudu není naplněna podmínka prognózy vedení řádného života. Záruky bydlení a zaměstnání považoval městský soud za minimální a nedostačující. Zároveň z provedených důkazů nevyplynulo, že by se stěžovatel pokoušel řešit svoji dluhovou situaci, neboť z dopisu, který mu zaslala organizace zabývající se dluhovou problematikou, vyplývají pouze obecná sdělení. Potvrzení o aktivním řešení své situace, které organizace může vystavit, však zatím stěžovatel nepředložil. Městský soud nepřisvědčil závěru, že stěžovatel řeší svou závislost. Prozatím si pouze dohodl vstupní pohovor s lékařkou v případě propuštění na svobodu. V daném okamžiku nelze proto dospět k závěru, že si stěžovatel uvědomuje rizika spojená se svou závislostí. Podle městského soudu jde jen o lehké úsilí a nikoliv jasnou motivaci a pevné rozhodnutí zbavit se primární příčiny trestné činnosti. Je tedy žádoucí, aby stěžovatel zaujal pevný realistický postoj ke svému jednání a představám o budoucím životě a prokázal přijetí vlastní odpovědnosti. Jak vyplynulo z vyjádření Probační a mediační služby, stěžovatel mohl využít různých resocializačních programů. Nic mu nebrání v navázání pevné a trvající spolupráce s organizací zabývající se řešením dluhové problematiky. Dále se neprokázala stěžovatelova snaha o náhradu způsobené škody. Zcela nelze odhlédnout ani od trestní minulosti stěžovatele. V rejstříku trestů má celkem pět záznamů a ve výkonu trestu odnětí svobody je podruhé. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že stížnostní soud přehodnotil provedené důkazy k tíži stěžovatele, a to způsobem, na který nemohl stěžovatel v řízení reagovat. Soud dokonce překročil rámec argumentace uvedené ve stížnosti státního zástupce. Vzhledem k tomu, že rozhodoval v neveřejném zasedání, byla stěžovateli odepřena možnost se ve věci vyjádřit. I ve stížnostním řízení by se podle stěžovatele měly uplatnit principy odvolacího řízení, jak vyplývají z judikatury Ústavního soudu. 5. Zároveň je argumentace městského soudu nepřiléhavá. Stěžovatel především nesouhlasí s bagatelizací zajištěného bydlení a zaměstnání jako důležitého faktoru v prognóze vedení řádného života. Stejně smysluplnou je navázaná spolupráce s organizací poskytující dluhové poradenství. Ve výkonu trestu je stěžovatel zařazen (ze zdravotních důvodů) mezi nepracující vězně, proto zatím nemůže dojít k přijetí dluhového plánu. V tomto směru jsou argumenty městského soudu pouze "knížecími" radami. Totéž se týká i doporučení městského soudu ohledně absolvování resocializačních programů. Některé lze totiž absolvovat až na svobodě a u ostatních není na vůli stěžovatele, zda je bude moci absolvovat. Bez důkazní opory městský soud rovněž vyhodnotil jako účelový kontakt stěžovatele s adiktologickou klinikou. Podle stěžovatele jde ze strany městského soudu o argumentaci, která záměrně vytváří z pozitivních okolností okolnosti negativní. Zatímco obvodní soud v souladu s právem učinil ze stěžovatelova terapeutického záměru povinnost, jejíž splnění bude podmínkou ponechání na svobodě, městský soud pouze odkázal na svůj nepodložený závěr, že stěžovatel by si mohl léčení rozmyslet. Zmínil-li městský soud nedostatečnou náhradu způsobené škody, nepřihlédl ke stěžovatelovým reálným výdělečným možnostem v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Kromě toho špatný zdravotní stav rovněž ovlivňuje to, že stěžovatel nemůže doposud přesně určit výši svého budoucího příjmu. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 6. Soudkyně zpravodajka postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejším účastníkům řízení. 7. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že v souladu s § 240 trestního řádu (a komentářovou literaturou) mohl o podané stížnosti rozhodnout v neveřejném zasedání. Zároveň dodržel zásadu kontradiktornosti daného řízení, jak vyplývá z nálezu ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 2595/20 (N 226/103 SbNU 309). Stěžovatel se mohl ke stížnosti vyjádřit a městský soud se se všemi jeho argumenty vypořádal v napadeném usnesení. Principy spravedlivého procesu proto nebyly městským soudem porušeny. Totožné závěry vyplývají z nálezu ze dne 24. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1756/08 (N 200/51 SbNU 439). Dále městský soud konstatoval, že podle § 243 trestního řádu lze v neveřejném zasedání provádět dokazování pouze přečtením protokolů a jiných písemností, což však nezbavuje stížnostní soud možnosti dospět k vlastním a odlišným hodnotícím úvahám. V opačném případě by rozhodování soudů o opravných prostředcích postrádalo smysl. Měl-li by stížnostní soud každý svůj závěr konfrontovat s vyjádřením stěžovatele, řízení o stížnosti by se neúměrně protahovalo. Rychlé rozhodnutí městského soudu lze brát jako učiněné ve prospěch stěžovatele, neboť nabytím právní moci mu počíná běžet šestiměsíční lhůta k podání nového návrhu na podmíněné propuštění. Při kasačním postupu (namísto zvoleného apelačního) by byla stěžovatelova pozice horší. V napadeném usnesení městský soud jasně a srozumitelně stěžovateli vysvětlil, jakým způsobem má jednat, aby od něj bylo možné očekávat, že povede řádný život. Městský soud odmítá, že by šlo o "knížecí" rady. Podle jeho názoru jde o naplnění principu předvídatelnosti soudního rozhodování a následování judikatury Ústavního soudu. Není pravda, že by stěžovatel nemohl absolvovat zmíněné resocializační programy v průběhu výkonu trestu. Bylo na vůli stěžovatele, aby (spolu s odbornými pracovníky vězeňské služby) při stanovení jeho programu zacházení došlo k maximálnímu naplnění výkonu trestu. Není-li ve věznici, kde se stěžovatel právě nachází, realizován program, který by jeho potřebám vyhovoval, může požádat o přeřazení do jiné věznice. Stejně tak stěžovatel mohl v podmínkách výkonu trestu navázat intenzivní spolupráci s adiktologem či organizací zabývající se patologi