Ústavní soud III.ÚS 1620/24

Ústavní stížností doručenou dne 7. 6. 2024 se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud vyzval stěžovatelku k doložení chybějící plné moci a chybějícího rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatelky.

Stěžovatelka doložila chybějící přílohy ústavní stížnosti a v podání doručeném dne 17. 7. 2024 a označeném jako "doplnění ústavní stížnosti - podstatný přesah vlastního zájmu stěžovatelky a otázka lhůty zhojená dle § 75 zákona č.182/1993 Sb." uvádí, že ústavní stížnost podala "v dobré víře trvání lhůty dne 7. 6. 2024". Upozorňuje na problémy s přebíráním právního zastoupení a dožaduje se analogické aplikace § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro přesah vlastních zájmů stěžovatelky. V případě, že Ústavní soud nebude vůči stěžovatelce aplikovat shora uvedené ustanovení, požaduje stěžovatelka, aby "Ústavní soud ve vydaném usnesení poskytl ve formě obiter dictum meritorní komentář ve věci".

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu.

Pro posouzení včasnosti podání si Ústavní soud vyžádal od soudu prvého stupně informaci o doručení usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelce a kopii příslušné doručenky.

Podle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 9. 2024 bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu doručeno stěžovatelce, resp. jejímu tehdejšímu právnímu zástupci dne 26. 3. 2024, což Ústavní soud ověřil z kopie zaslané doručenky. Dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnost tak uplynula dne 27. 5. 2024.

Ústavní stížnost byla podána dne 7. 6. 2024, tedy zjevně po zákonem stanovené lhůtě. Stěžovatelkou požadovaný postup dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je vyloučen, neboť se týká pouze výjimky z povinnosti vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany u včasných ústavních stížností. Jde tak o výjimku z pravidla týkajícího se přípustnosti ústavní stížnosti, nikoli její včasnosti. Jinak řečeno, tvrzením o přesahu vlastních zájmů stěžovatelky zhojit opožděnost podání nelze.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl soudkyní zpravodajkou podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.

Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že přirozeně nemůže ve zpravodajském usnesení odmítajícím návrh pro opožděnost zaujímat jakékoli stanovisko k věci samé.