III.ÚS 1740/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1740/25 ze dne 2. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 10. dubna 2025 č. j. 12 To 13/2025-2496 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2025 č. j. 3 T 12/2024-2464, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je obžalován pro jednání, ve kterém je spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a pokus zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. 3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). 4. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení městského soudu jako nedůvodná. 5. Soudy odůvodnily důvodnost útěkové vazby jednak hrozbou vysokého trestu, jednak tím, že stěžovatel nemá stálé bydliště. K zatčení stěžovatele a vzetí do vazby došlo poté, co se opakovaně nedostavoval k hlavnímu líčení. Soudy jeho omluvy z líčení ze zdravotních důvodů nepovažovaly za možné akceptovat. Při hodnocení jejich věrohodnosti uvážily, že stěžovatel měl dostat bolesti a jet k lékaři až těsně před konáním hlavního líčení 11. 11. 2024, a to ačkoliv krátce předtím v noci z 9. na 10. 11. 2024 byl zadržen policí pro jízdu na dálnici v protisměru a lékařsky vyšetřen, přičemž si na zdravotní stav nestěžoval, a že na vyšetření tvrzené bolesti i zpět byl sám schopen se dopravit autem, a také že ve dnech 15. 11. 2024 až 17. 11. 2024 cestoval po S. (ač měl stále dodržovat přísný klidový režim na lůžku) a ani se k lékaři nedostavil na plánovanou kontrolu. Soudy tak stěžovateli neuvěřily, že by mu bolesti bránily v sezení u hlavního líčení dne 11. 11. 2024. Soudy přihlédly též ke své znalosti toho, že stěžovatel figuruje ve vícero trestních řízeních, přičemž se k úkonům u orgánů činných v trestním řízení zásadně nedostavuje, předkládá neustále rozličné omluvy a lékařské zprávy o zdravotních problémech všeho druhu, nebojí se předložit rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, která ve skutečnosti již byla ukončena téměř před půl rokem (věc sp. zn. 74 T 7/2021) a před časem se v jiné trestní věci skrýval a byl na něj vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. O neochotě stěžovatele spolupracovat svědčila dle soudů i jeho agresivita vůči orgánům činným v trestním řízení, která byla zřejmá z jeho projevů v hlavním líčení i z dřívějších odsouzení pro trestný čin útoku na veřejného činitele. Soudy též popsaly skutečnosti svědčící o bližších vztazích mezi stěžovatelem a lékaři vystavujícími mu lékařské zprávy, kterými se snažil omluvit svoji neúčast, včetně například zjištění, že jde o jeho bývalé kolegy, či že stěžovatel zaplatil jednomu z nich pobyt v lyžařském středisku. Ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 74 T 7/2021 již proti němu byl vydán příkaz k jeho předvedení. Stěžovatel se též vyhýbal přebírání písemností a to i tak, že se skrýval před policisty. Soudy si povšimly, že sám obhájce stěžovatele sdělil, že neví, kde se jeho klient zdržuje a má problém jej kontaktovat. Stěžovatel uváděl, že se zdržoval především na adrese v Š.; tam se jej však policii opakovaně nepodařilo zastihnout, a mimochodem šlo o dům, který se zdál dle zprávy policie dlouhodobě neobývaný a od července 2024 v něm byla odpojena elektřina. V návaznosti na žádost stěžovatele o odročení hlavního líčení, které se mělo konat 6. 2. 2025, si nechal městský soud zpracovat znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že nejde o zákrok, který by nešlo posunout. Stěžovatele dle soudu nešlo předvést, když nebylo známo, kde se fakticky zdržoval. Policie ani nebyla schopna realizovat první vydaný příkaz k zatčení ze dne 29. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl žádný majetek vedený na sebe a byl zadlužený, dle soudů ani nebylo reálné jej donutit k účasti na líčení ukládáním pokut. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel uvádí, že se nezúčastnil hlavního líčení dne 11. 11. 2024 s řádnou omluvou s ohledem na bolesti v bederní páteři. Městský soud následně dne 29. 11. 2024 vydal příkaz k jeho zatčení. Ten se Policii České republiky nepodařilo realizovat. Stěžovatel se poté účastnil hlavního líčení dne 20. 1. 2025, avšak nezúčastnil se líčení dne 6. 2. 2025, a to z důvodu kardiologické operace. Městský soud následně dne 12. 2. 2025 vydal druhý příkaz k zatčení a stěžovatel byl dne 27. 2. 2025 v 13:00 zatčen a následně vzat do vazby. 7. Stěžovatel považuje uvalení vazby za neodůvodněné. Pokud nebyl přítomen u hlavního líčení, řádně se omluvil ze zdravotních důvodů. Nerozporuje, že termín operace si dohodl na den, kdy se mělo konat hlavní líčení, nicméně šlo o nejbližší dostupný termín a ze zdravotních důvodů nebylo vhodné operaci odkládat. H. dne 6. 2. 2025 uvedl, že hrozilo riziko z prodlení (č. l. 2288 trestního spisu). 8. Navíc, i kdyby zde byla potřeba učinit úkony k zajištění účasti stěžovatele na líčení, měla být nejprve využita méně omezující opatření, jako je předvedení policejním orgánem nebo uložení pořádkové pokuty. 9. Dále stěžovatel namítá, že obecné soudy při posuzování otázky, zda mu zdravotní stav skutečně bránil v účasti na hlavním líčení dne 6. 2. 2025, vyšly ze znaleckého posudku MUDr. Boháče, aniž by jej provedly k důkazu. Jak je uvedeno v protokolu o vazebním zasedání, stranám bylo pouze umožněno seznámit se se spisovým materiálem (strana 10 protokolu o vazebním zasedání ze dne 28. 2. 2025), což není provedení důkazu způsobem, který předepisuje trestní řád. Znalec nebyl předvolán k vazebnímu zasedání a stěžovatel mu tak neměl prostor klást otázky. Navíc znalec vycházel pouze z lékařských zpráv založených ve spise a stěžovatele osobně nevyšetřil a neoslovil, aby mohl předložit další údaje. Tento znalec ani není kardiolog, ačkoliv podle § 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavech, by měl znalec vykonávat znaleckou činnost pouze v oboru a odvětví a případně specializaci, pro které má oprávnění. Znalec se vyjadřoval k otázkám mimo svoji specializaci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 11. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 12. Městský soud a Vrchní soud pouze odkázaly na své usnesení. 13. Vrchní státní zastupitelství v Praze vyjádřilo přesvědčení, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Dále upozornilo, že stěžovatel byl v řízení zatím nepravomocně uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a byl mu podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. 14. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") sdělilo, že stěžovatel je stíhán vazebně poté, co opakovaně obstruoval a zmařil konání hlavního líčení, kdy tvrzeným důvodem jeho údajné nemožnosti účastnit se hlavního líčení má být jeho zdravotní stav, respektive potřeba lékařských zákroků. Soud shledal existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního