III.ÚS 176/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 176/24 ze dne 13. 11. 2024 Odpovědnost za zásah do osobnostních práv při postupu non lege artis   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů L. Č. a E. H., obou zastoupených JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 25 Cdo 121/2023-848, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. října 2022 č. j. 1 Co 13/2022-775 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2022 č. j. 23 C 99/2008-746, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti AGEL Středomoravská nemocniční, a. s., se sídlem Mathonova 291/1, Prostějov, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem, se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 - Nové Město, a 2) obchodní společnosti Nemocnice Olomouckého kraje, a. s., se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 25 Cdo 121/2023-848, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. října 2022 č. j. 1 Co 13/2022-775 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2022 č. j. 23 C 99/2008-746 bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. V řízení o ochranu osobnosti se původní žalobce (nezletilý syn stěžovatelů) domáhal proti vedlejším účastnicím řízení (žalovaným) náhrady nemajetkové újmy (ve výši 15 000 000 Kč) způsobené zásahem do jeho osobnostních práv chráněných v § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák."). Svou žalobu opřel o tvrzení, že opožděným stanovením správné diagnózy, podceněním příznaků infekce a nesprávným léčebným postupem zdravotníků (pozdním zahájením správné léčby) bylo poškozeno jeho zdraví zcela zásadním způsobem. Z jeho osobnostních práv zůstalo zachováno pouze právo na život samotný. Všechna ostatní práva (nejen samotné právo na zdraví, ale i právo na lidskou důstojnost, rodinný život nebo právo na soukromí) byla porušena. 3. Poškození zdraví původního žalobce způsobila v roce 2002 Nemocnice Přerov, příspěvková organizace [dále jen "Nemocnice Přerov" (právní předchůdkyně první vedlejší účastnice řízení - první žalované)] nesprávným lékařským postupem. Proti druhé vedlejší účastnici řízení (druhé žalované) byla žaloba podána z důvodu jejího ručitelského závazku. 4. Ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") jako soud prvního stupně a posléze jako odvolací soud Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Nejvyšší soud jako soud dovolací. V první fázi řízení soudy řešily převážně otázku promlčení uplatněného nároku a uzavřely v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012 č. j. 30 Cdo 3789/2010-133 a ze dne 15. 10. 2014 č. j. 30 Cdo 1544/2014-294, že nárok promlčen není. 5. Dne 30. 10. 2015 původní žalobce zemřel a krajský soud pokračoval v řízení s jeho právními nástupci, nynějšími stěžovateli. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 30. 4. 2021 č. j. 23 C 99/2008-582 zamítnul. Vrchní soud usnesením ze dne 13. 7. 2021 č. j. 1 Co 18/2021-606 rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil s tím, že nárok původního žalobce na peněžité zadostiučinění podle § 13 obč. zák. je úzce spojen s původním žalobcem a zanikl jeho smrtí. Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 16. 12. 2021 č. j. 25 Cdo 2983/2021-642 usnesení vrchního soudu zrušil s tím, že stěžovatelé (žalobci), jako dědici původního žalobce, jsou jeho právními nástupci, o jejich procesním nástupnictví bylo již rozhodnuto krajským soudem a nebyl důvod řízení zastavit. Zároveň výslovně uvedl, že právo na finanční zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, k němuž došlo poškozením zdraví zůstavitele (původního žalobce - pozn. Ústavního soudu) do 31. 12. 2013, uplatněné u soudu za jeho života, patří podle § 1475 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), do pozůstalosti zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014. 6. V důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu poté vrchní soud usnesením ze dne 1. 2. 2022 č. j. 1 Co 18/2021-659 předchozí rozsudek krajského soudu (ze dne 30. 4. 2021 č. j. 23 C 99/2008-582) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dosavadní výsledky dokazování nedávaly dostatečný podklad pro závěr o skutkovém stavu, na který navazovalo právní posouzení věci. 7. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby stěžovateli krajský soud usnesením ze dne 17. 3. 2022 č. j. 23 C 99/2008-679 řízení do částky 13 000 000 Kč zastavil. 8. Krajský soud následně v pořadí již čtvrtým rozsudkem ze dne 8. 8. 2022 č. j. 23 C 99/2008-746 zamítl žalobu (všechny jeho předchozí rozsudky byly rovněž zamítavé), aby vedlejší účastnice řízení byly povinny stěžovatelům uhradit částku 2 000 000 Kč (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II, III a IV). Krajský soud vyšel z následujícího zjištěného a prokázaného skutkového stavu, který opřel převážně o závěry plynoucí ze znaleckého posudku Prof. MUDr. Hany Hrstkové, CSc., ze dne 31. 7. 2020 a jeho doplnění ze dne 31. 12. 2020 a ze dne 1. 5. 2022 (dále jen "znalecký posudek"). Původní žalobce byl přijat do Nemocnice Přerov dne 26. 7. 2002 (poté, co u něj bylo dne 24. 7. 2002 provedeno očkování tzv. trojvakcínou) s diagnózou ataka febrilních křečí. Krajský soud konstatoval, že s ohledem na stav původního žalobce a charakter opakovaných křečí měla být zvažována i jiná diagnóza a nad rámec provedených vyšetření mělo být zajištěno též vyšetření neurologické, aby se včas vyloučila infekce centrálního nervového systému. Nebyl-li by vyloučen virový původ infekce, mělo být zahájeno podávání antivirotik. K neurologickému vyšetření došlo až čtvrtý den hospitalizace a výsledek nebyl dobře interpretován, jelikož infekce byla pokládána za bakteriální a léčen byl antibiotiky. Antivirotika byla nasazena až po přeložení do Fakultní nemocnice Olomouc dne 1. 8. 2002. 9. Krajský soud uvedl, že pozdní nasazení antivirotické terapie bylo sice chybné, ale nelze je dát do stoprocentní přímé souvislosti s výsledným stavem původního žalobce. Nesprávný (non lege artis) postup Nemocnice Přerov totiž nezapříčinil onemocnění herpetickou encefalitidou, když touto infekcí (virem herpes simplex) se původní žalobce nakazil již před hospitalizací. Ani včasné nasazení antivirotik by nezaručilo jeho vyléčení bez následků. Jde o velmi závažné onemocnění, které podle studií bez léčby antivirotiky vede u padesáti až sedmdesáti procent postižených k úmrtí. Jestliže se léčba zahájí do pěti dnů od onemocnění, zvyšuje se šance na přežití na devadesát procent, nicméně často s trvalými následky. Neurologické následky postihují třicet až padesát procent přeživších i při včasném nasazení antivirotické terapie, protože při onemocnění dochází rychle k nekróze mozkové tkáně. Trvalé poškození zdraví původního žalobce, jehož příčinou byla samotná infekce, mohlo nastat i při včasném nasazení antivirotické terapie. Jinou příčinu poškození zdraví se nepodařilo zjistit. Krajský soud uzavřel, že porušení povinnosti Nemocnicí Přerov nebylo převažující příčinou poškození zdraví původního žalobce, a proto nebyly naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnosti původního žalobce podle § 13 obč. zák. K tvrzení stěžovatelů, že bylo porušeno právo původního žalobce na určitý standard zacházení při provádění lékařských zákroků, které lze označit za nárok ze ztráty šance na vyléčení, krajský soud s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 25 Cdo 3332/2020 (opírajícího se o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. 31 Cdo 2376/2021) konstatoval, že právo pacienta na určitý standard zacházení je ryze osobnostním nárokem nemajetkové povahy, který nenáleží pozůstalým po zemřelém. 10. K odvolání stěžovatelů vrchní soud rozsudkem ze dne 19. 10. 2022 č. j. 1 Co 13/2022-775 rozhodnutí krajského soudu ve věci samé potvrdil (výrok I), v nákladových výrocích jej změnil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vrchní soud vyšel ze skutkových závěrů krajského soudu. Stejně jako krajský so