III.ÚS 1876/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1876/24 ze dne 7. 1. 2025 Postup Ústavního soudu v případě opomenutí trestního soudu rozhodnout o adhezním nároku poškozeného Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem, sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2024, č. j. 7 T 24/2024-86, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto: I. Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2024, č. j. 7 T 24/2024-86, kterým nebylo rozhodnuto o nároku stěžovatele na náhradu škody a nemajetkové újmy, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ústavní soud přikazuje Okresnímu soudu v Olomouci, aby ve věci vedené pod sp. zn. 7 T 24/2024, v níž byl dne 22. 2. 2024 pod č. j. 7 T 24/2024-86 vydán trestní příkaz, rozhodl doplňujícím rozhodnutím o nároku poškozeného Jana B. na náhradu škody a nemajetkové újmy. III. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného trestního příkazu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Klíčovou otázkou ve věci je, jak má Ústavní soud postupovat v případě, že trestní soud zcela opomene rozhodnout o adhezním nároku poškozeného, který se řádně a včas připojil k trestnímu řízení. 3. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. 7 T 24/2024 vedený u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud"), z něhož se podávají následující skutečnosti. Napadeným trestním příkazem okresního soudu byl uznán vinným obviněný D. M. přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 29. 9. 2023 při řízení osobního motorového vozidla, kdy vjel na pozemní komunikaci s cílem se otočit přes celou šíři této komunikace, přehlédl stěžovatele (poškozeného), který zleva přijížděl na motocyklu, v důsledku čehož stěžovatele srazil a tento při dopravní nehodě utrpěl těžká zranění (otřes mozku, tržná rána na bradě, zlomenina 1. až 8. žebra vpravo s posunem úlomků, některá žebra zlomená dvojitě, krvácení a průnik vzduchu do pravé pohrudniční dutiny, rozsáhlý podkožní emfyzém hrudní stěny, zlomenina těla hrudní kosti, tříštivá zlomenina pravé lopatky, jakož i další mnohočetné zlomeniny), což stěžovatele omezilo na běžném způsobu života po dobu delší než čtyři měsíce. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Obviněnému byl taktéž uložen trest zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 24 měsíců. Okresní soud nerozhodl o nároku stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody, ačkoliv se stěžovatel řádně a včas připojil s tímto svým nárokem k trestnímu řízení, a to dne 5. 2. 2024. Stěžovatel zároveň doložil znalecký posudek, v němž si na bolestném vyčíslil nemajetkovou újmu ve výši 414 022 Kč a na náhradě škody částku ve výši 9 680 Kč za zpracování znaleckého posudku. 4. Obviněný ani státní zástupce nenapadli trestní příkaz odporem, a tudíž tento nabyl právní moci dne 22. 3. 2024. 5. Stěžovateli byl trestní příkaz doručen až v reakci na žádost jeho zmocněnce, a to dne 27. 5. 2024. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel uvádí, že přestože se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy přihlásil řádně a včas svým podáním ze dne 5. 2. 2024, tak o jeho nároku nebylo v trestním příkaze vůbec rozhodnuto. Stěžovatel se nemůže proti trestnímu příkazu bránit odporem, a tudíž jediným prostředkem k ochraně jeho práv je ústavní stížnost. Okresní soud tak flagrantně porušil participační práva stěžovatele na trestním řízení. 7. Okresní soud nadto stěžovatele nevyrozuměl o vydání napadeného rozhodnutí, až na žádost právního zástupce stěžovatele mu byl trestní příkaz doručen, a to dne 27. 5. 2024. III. Vyjádření účastníka řízení, Okresního státního zastupitelství v Olomouci a replika stěžovatele 8. Ústavní soud vyzval účastníka řízení a Okresní státní zastupitelství v Olomouci, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 9. Okresní soud ve svém vyjádření uznal pochybení, když uvedl, že nerozhodl o adhezním nároku stěžovatele, neboť přehlédl, že stěžovatel se se svým nárokem řádně a včas připojil, což vyplývá z č. l. 75-77 zapůjčeného spisu. Připojení stěžovatele k trestnímu řízení si ostatně nevšimnul ani státní zástupce. Okresní soud závěrem uvádí, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby se se svým nárokem obrátil na civilní soud. 10. Okresní státní zastupitelství v Olomouci se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a tudíž se v souladu s poučením ve výzvě k vyjádření k ústavní stížnosti vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. 11. Ústavní soud vyzval stěžovatele k případné replice. Stěžovatel poukazuje na to, že okresní soud pochybení své i státního zástupce uznal, nicméně vymezuje se proti tomu, že by se měl se svým nárokem obrátit na řízení ve věcech občanskoprávních. Je toho názoru, že mu pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení nelze klást k tíži. V této souvislosti dále poukazuje na sekundární viktimizaci, k níž by došlo, pokud by měl zahájit řízení před civilním soudem, neboť by to opět znamenalo zvýšený stres a setkání s obviněným před soudem. 12. Stěžovatel dále poukazuje na další nevýhody spojené s civilním řízením, jako je délka řízení a nutnost zaplatit soudní poplatek. Taktéž zdůrazňuje, že výše škody a nemajetkové újmy byla znaleckým posudkem řádně vyčíslena. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel nemá možnost využít jiných procesních prostředků k ochraně svých práv. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele. 15. Ústavní stížnost je důvodná. 16. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje povinnost ochrany práv poškozených a obětí trestných činů. Trestní soudy mají povinnost svým postupem usilovat o naplnění podmínek pro přiznání náhrady újmy již v adhezním řízení. Platí totiž, že stát má ústavní povinnost vytvořit co možná nejefektivnější systém procesních institutů sloužících k náhradě újmy způsobené trestnou činností (srov. nález sp. zn. II. ÚS 297/22 ze dne 26. 6. 2023). 17. Ústavní soud vztahuje na adhezní řízení právo poškozeného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny [nález sp. zn. I. ÚS 3456/15 ze dne 9. 8. 2016 (N 148/82 SbNU 357)]. Adhezní trestní řízení ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, v němž by jinak poškozený uplatňoval nárok na náhradu škody. Výrok trestního soudu, jímž podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznává nárok poškozeného na náhradu škody vůči obžalovanému, je exekučním titulem a musí snést test ústavnosti jako kterékoli jiné meritorní rozhodnutí soudu. Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních. Ve své judikatuře Ústavní soud připustil i možné porušení práva na rovnost v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, jestliže se trestní řízení koncentruje toliko na obviněného, zatímco poškozený je ignorován [nález sp. zn. II. ÚS 289/12 ze dne 9. 10. 2012 (N 170/67 SbNU 83)]. Podle plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 nelze postavení poškozeného redukovat pouze na (zpravidla významný) pramen důkazu a na subjekt, jemuž má v trestním řízení být usnadněno vyrovnání jeho majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli. V současnosti proto nelze na postavení poškozeného v trestním řízení nazírat jakožto na doplňkové, bez něhož by se poškozený domohl stejné ochrany všech svých právem uznaných zájmů (typicky uplatněním adhezního nároku v řízení ve v