III.ÚS 189/24 – Ústavní soud

III.ÚS 189/24 ze dne 13. 2. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, se sídlem Telečská 1720/7, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2023 č. j. 9 To 364/2023-64 a proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. září 2023 č. j. 33 Nt 410/2023-30, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 2 odst. 2, článku 7 odst. 2, článku 8 odst. 2 a 5, článku 10 odst. 2 a 3, článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3, článku 38 odst. 1 a 2 a článku 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 3, článku 5 odst. 1, 3, 4, článku 6 odst. 1, 2 a 3, článku 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel současné žádá, aby jeho ústavní stížnost byla projednána přednostně. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měl stěžovatel dopustit (zkráceně řečeno) tím, že měl od března 2022 v úmyslu se neoprávněně obohatit a svým závazkům nedostát, nabízet na různých internetových portálech k prodeji zejména zlaté slitky různých hmotností, se zájemci o koupi poté buď formálně uzavírat písemné smlouvy anebo ještě před uzavřením písemné smlouvy fakticky akceptovat jejich objednávky a poté vždy jednotlivé zájemce instruovat, aby mu na účet právnické osoby X, který sám ovládal, zaslali nejméně 70 % sjednané kupní ceny, ale nabízeným zbožím vůbec nedisponoval a ani neměl v úmyslu jej jednotlivým objednavatelům, tedy poškozeným, dodat, získané peníze si měl ponechat pro svou osobní potřebu a s poškozenými následně přerušit kontakty. 3. V souvislosti s uvedeným trestním stíháním byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 6. 2023 č. j. 33 Nt 219/2023-24, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. 4. Napadeným usnesením ze dne 20. 9. 2023 č. j. 33 Nt 410/2023-30 rozhodl Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") tak, že podle § 72 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu stěžovatele i nadále ponechal ve vazbě. Písemný slib stěžovatele daný podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu okresní soud nepřijal a rozhodl rovněž o tom, že se vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu. 5. O stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 10. 2023 č. j. 9 To 364/2023-64 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel se domnívá, že se krajský soud v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkami, které uváděl ve své stížnosti proti rozhodnutí okresního soudu o jeho ponechání ve vazbě. Krajský soud podle stěžovatele zcela rezignoval na svou povinnost řádně své rozhodnutí odůvodnit, když pouze velmi stručně shrnul argumenty obžaloby a soudu prvního stupně a bez dalšího dokazování či jakéhokoliv předestření vlastních úvah přisvědčil všem argumentům okresního soudu. 7. Stěžovatel zejména nesouhlasí se závěry obecných soudů, podle nichž byly naplněny podmínky vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu a vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu. K první z uvedených stěžovatel uvádí, že má veškeré zázemí v P., kde žije se svou manželkou a dvěma dětmi, zároveň je tak nablízku své ovdovělé matce. I když cestoval v zahraničí, do České republiky se vždy vrátil, neskrýval se, s orgány činným v trestním řízení vždy spolupracoval. Odmítá tvrzení soudu, že byl pro policii nedosažitelný. Skutečnost, že stěžovatel ovládá několik cizích jazyků, mu podle něj nemůže být přičítána k tíži. Podle stěžovatele je navíc ústavně nekonformní, aby obecné soudy bez dalšího argumentovaly hrozbou vysokého trestu. K otázce naplnění podmínek vazby předstižné pak stěžovatel zdůrazňuje, že soudy měly ve svých úvahách zohlednit takové aspekty jako osobní postoj obviněného, jeho sklony, návyky, aktuální zdravotní stav, rodinné zázemí a prostředí, v němž se obviněný pohybuje. Stěžovatel dále poukazuje na "podobné" kauzy, kdy jsou obvinění stíháni na svobodě, přičemž se domnívá, že by soudy měly dodržovat princip legitimního očekávání a rozhodovat v podobných případech stejně. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 9. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. 10. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2663/23, usnesení ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19). 11. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. článek 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz např. usnesení ze dne 7. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 3107/23). Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny a z principu demokratického právního státu podle článku 1 odst. 1 Ústavy (viz nález ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. III. ÚS 2498/23). 12. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy měly na zřeteli shora uvedené požadavky, jež ústavní předpisy kladou na rozhodování ve vazebních věcech, přičemž zcela logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč dospěly k závěru o naplnění podmínek § 67 písm. a) a c) trestního řádu. 13. Okresní soud zdůvodnil vazbu útěkovou [§ 67 písm. a) trestního řádu] nejen hrozbou vysokého trestu nepodmíněného odnětí svobody, ale také skutečností, že stěžovatel se nezdržuje na místě trvalého bydli