Ústavní soud III.ÚS 1940/24

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že obecné soudy porušily jeho základní ústavní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost za stěžovatele podal advokát, který byl v řízení před obecnými soudy, včetně těch částí řízení, ze kterých vzešla napadená rozhodnutí, zástupcem stěžovatele. K zastupování pro řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem advokát předložil speciální plnou moc.

Poté, co si vyžádal vyjádření účastníků řízení, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel den před podáním ústavní stížnosti zemřel.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, byla porušena její základní práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu se v případě, kdy zákon nestanoví jinak, použijí pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Tak tomu bylo i nyní, jelikož zákon o Ústavním soudu otázku způsobilosti být účastníkem řízení před Ústavním soudem neřeší. Podle § 19 občanského soudního řádu má způsobilost být účastníkem ten, kdo má právní osobnost; jinak ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 23 občanského zákoníku má člověk právní osobnost od narození až do smrti. Podle § 103 občanského soudního řádu kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první občanského soudního řádu). Jednou z podmínek řízení, kterou soud podle § 103 občanského soudního řádu zkoumá z úřední povinnosti kdykoli v průběhu řízení, je i způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek podmínky řízení, spočívající ve způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení (§ 19 občanského soudního řádu).

Jestliže tedy zemřelý stěžovatel v den zahájení řízení o ústavní stížnosti neměl právní osobnost a v důsledku toho ani způsobilost být účastníkem řízení, pak nebyl účinně založen procesní vztah mezi tímto účastníkem a ostatními účastníky řízení (srov. ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 682/12). Ústavní soud pravidelně přistupuje k rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení v případech, kdy stěžovatel zemřel až po podání ústavní stížnosti. Tím spíše musí dojít k zastavení řízení v situaci, kdy stěžovatel zemřel již před jejím podáním (viz usnesení ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3202/23).

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud řízení podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil.