Ústavní soud III.ÚS 1979/25

Soudkyně Veronika Křesťanová je členkou III. senátu Ústavního soudu, jež bude projednávat ústavní stížnost podanou stěžovatelem dne 9. 7. 2025 proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 12. 2024 č. j. 42 C 71/2024-76 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

U Ústavního soudu je věc vedena pod sp. zn. III. ÚS 1979/25. Po doručení ústavní stížnosti soudkyně Veronika Křesťanová přípisem ze dne 15. 6. 2025 stěžovatele vyrozuměla, že obvodní soud usnesením ze dne 30. 5. 2025 č. j. 42 C 71/2024-115, tedy již před podáním ústavní stížnosti, řízení v předmětné věci zastavil, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání a nabylo právní moci dne 5. 7. 2025. Zdůraznila, že řešení otázky osvobození od soudních poplatků je vlivem pravomocně skončeného řízení před obecnými soudy bezpředmětné.

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2025 stěžovatel vznesl námitku podjatosti proti soudkyni Veronice Křesťanové s tím, že se shora uvedeným názorem jmenované soudkyně nesouhlasí. Jde podle něj o účelové tvrzení, vyplývající z údajně negativního vztahu soudkyně Veroniky Křesťanové k jeho osobě, který přenesla do své nové pozice ústavní soudkyně ze svého bývalého pracoviště, a to městského soudu. Tvrdí, že za uplynulých 23 let byl celými sériemi nesprávných rozhodnutí především městského soudu zdevastován jeho rodinný, ekonomický a zdravotní stav, na čemž se podílela i soudkyně Veronika Křesťanová. Je přesvědčen, že proti napadenému rozhodnutí městského soudu je ústavní stížnost přípustná.

Soudkyně Veronika Křesťanová se k námitce podjatosti dne 11. 8. 2025 písemně vyjádřila. Uvedla, že danou námitku považuje za nedůvodnou, jelikož si není vědoma žádných okolností (poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům), pro které by měla být dána pochybnost o její nepodjatosti. Dodala, že žádné relevantní okolnosti neuvádí ani stěžovatel a že v předmětné věci nebyla (ani nemohla být) činná při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu, a to již z toho důvodu, že věc byla u obvodního soudu zahájena až v roce 2024, kdy již působila u Ústavního soudu. Nevybavuje si ani žádnou věc stěžovatele, kterou se městský soud v době jejího působení u tohoto soudu zabýval.

O vznesené námitce podjatosti rozhoduje podle rozvrhu práce Ústavního soudu druhý senát Ústavního soudu.

Druhý senát Ústavního soudu konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní relevantní skutečnosti, jež by svědčily o podjatosti jmenované soudkyně. Žádné takové skutečnosti se nepodávají ani z obsahu spisu nebo z jiných pramenů, jež má Ústavní soud k dispozici.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Druhý senát Ústavního soudu neshledal v nyní posuzované věci žádné podmínky pro aplikaci § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Na základě výše uvedených důvodů druhý senát Ústavního soudu rozhodl, že soudkyně Veronika Křesťanová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1979/25.