III.ÚS 2083/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2083/23 ze dne 11. 3. 2025 Pravidlo solidární odpovědnosti při rozhodování o adhezním nároku oběti závažné sexuální kriminality   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Eva B., a 2) Anna B. (jedná se o pseudonymy), obou zastoupených JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D. LL.M., advokátkou, se sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2023, č. j. 4 Tmo 3/2023-1524, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 7. listopadu 2022, č. j. 29 Tm 2/2020-1440, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem II a IV rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2023, č. j. 4 Tmo 3/2023-1524, a částmi výroků I a III, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy stěžovatelek, byla porušena ústavní práva první stěžovatelky vyplývající z čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ústavní práva druhé stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a IV rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2023, č. j. 4 Tmo 3/2023-1524, a části výroků I a III, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy stěžovatelek, se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty případu 1. Tento nález posuzuje rozhodnutí soudů o adhezním nároku dětské oběti závažné sexuální kriminality a okolnosti, za nichž je možné takovou oběť odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. První stěžovatelka se ve svých čtrnácti letech stala obětí znásilnění. Druhá stěžovatelka je její matka. Po téměř pětiletém řízení soudy odsoudily všechny pachatele, avšak zároveň rozhodly, že je nutné obě stěžovatelky s jejich nároky odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť újma, která jim měla trestným činem vzniknout, nebyla dostatečně prokázána. II. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 2. V noci z 1. na 2. 9. 2018 se tehdy čtrnáctiletá první stěžovatelka zúčastnila večírku s několika svými přáteli a dalšími osobami. Šest účastníků večírku na první poškozené, která byla ve stavu bezvládnosti v důsledku silné podnapilosti, prováděli pomocí lahví od alkoholu různé sexuálně zaměřené aktivity. Útok byl nejméně třemi účastníky natočen na mobilní telefon a dva z těchto záznamů se následně rozšířily na internetu. 3. Dne 8. 11. 2018 zahájila policie na základě oznámení druhé stěžovatelky trestní řízení. Ještě téhož dne první stěžovatelka policii identifikovala všech šest jednajících osob. V průběhu ledna 2019 došlo k výslechu stěžovatelkou označených účastníků večírku. Základní obrysy popsali všichni obdobně, aktivně jednající se k účasti na útoku vesměs doznali a litovali jí. V průběhu přípravného řízení se stěžovatelky podrobily znaleckému zkoumání a uplatnily nároky na náhradu nemajetkové újmy, u první stěžovatelky 63 770 Kč jako bolestné a 1 297 965 Kč za ztížení společenského uplatnění a u druhé stěžovatelky 63 770 Kč jako bolestné a 549 278 Kč za ztížení společenského uplatnění. 4. Dne 19. 5. 2020 byla na čtyři obviněné podána obžaloba. První hlavní líčení se u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") konalo až dne 26. 4. 2021, neboť v dané věci podle soudu nepřevážil zájem na konání hlavního líčení nad ochranou před důsledky probíhající pandemie. V úvodu hlavního líčení zmocněnkyně stěžovatelek uvedla, že trvá na uplatněných nárocích. Obžalovaní považovali výši požadované náhrady újmy za spornou. 5. V průběhu trestního řízení rozhodl Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 38 Rod 3/2020-564, že upouští od uložení opatření Jitky S. (jedná se o pseudonym), která ve věku mladším patnácti let pořídila videozáznam útoku, čímž podle soudu naplnila znaky výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 trestního zákoníku. Ke svému jednání se doznala a litovala jej. Podle soudu šlo o ojedinělý exces, pročež není nutné ukládat nezletilé omezující opatření. Dále okresní soud rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 39 Rod 1/2020-618, uložil soubor výchovných opatření Janu K. (jedná se o pseudonym), který ve věku mladším patnácti let prováděl na první stěžovatelce za použití rumové láhve sexuální aktivity a z části útoku rovněž pořídil videozáznam. Kromě vlastního doznání byla jeho vina prokázána i videozáznamem. 6. Krajský soud o obžalobě rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2021, č. j. 29 Tm 2/2020-1253, tak, že uznal obžalované vinnými z různé účasti na spáchání trestného činu nebo provinění znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), nepřekažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku) a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií (§ 192 trestního zákoníku). Dále rozhodl, že obžalovaní musí společně a nerozdílně zaplatit první stěžovatelce částku 59 008 Kč jako bolestné a částku 400 000 Kč jako náhradu tzv. další nemajetkové újmy (druhé stěžovatelce pak částku 250 000 Kč). Se zbytky nároků soud odkázal stěžovatelky do řízení ve věcech občanskoprávních. 7. Podle krajského soudu bylo ohledně nároku na náhradu bolestného prokázáno způsobení závažné psychické bolesti. Pro stanovení konkrétní částky 59 008 Kč vycházel z posudku znalce MUDr. Ročka. Požadovaly-li stěžovatelky rovněž náhradu újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění, byl jejich nárok podložen pouze závěry téhož znalce, které však v této části byly nepřesvědčivé a rozporné či neprokázané. Některá znalcem uvedená omezení života první stěžovatelky byla důkazně vyvrácena, jiná již pominula. Ztížení společenského uplatnění se týká jen trvalých změn zdravotního stavu (např. ztráty končetin), které se v dané věci neprokázaly. Jednání obžalovaných (a dalších dvou osob) však podle krajského soudu zcela jistě způsobilo následky, které obě stěžovatelky pociťují jako osobní neštěstí způsobené ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Podle soudu jsou tedy splněny předpoklady pro přiznání tzv. další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 občanského zákoníku. Byť stěžovatelky kvalifikovaly svůj nárok jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, dává skutkové vymezení tohoto nároku možnost přiznat jim i tzv. další nemajetkovou újmu. Srovnáním s obdobnými případy dospěl krajský soud k částce 400 000 Kč u první stěžovatelky a 250 000 Kč u druhé. Zohlednil přitom, že k utrpení stěžovatelek nedošlo pouze samotným skutkem, nýbrž i šířením videozáznamů, které jej zachycovaly, a dále způsob provedení skutku. 8. Proti rozsudku krajského soudu podali státní zástupce a dva obžalovaní odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 4 Tmo 1/2022-1329, v neveřejném zasedání zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Hlavním důvodem bylo nesprávně kvalifikované a popsané jednání obžalovaných. Zároveň však shledal pochybení i v závěrech krajského soudu o adhezních nárocích. K jejich přiznání je podle vrchního soudu nutné, aby poškozený sám vyvinul procesní aktivitu a nárok včas a řádně uplatnil (co do rozsahu a důvodů). Soud je tím vymezením vázán. V dané věci z obsahu podání stěžovatelek vrchní soud dovodil, že požadovaly náhradu nemajetkové újmy z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění. Pokud jim krajský soud přiznal nárok na náhradu tzv. další nemajetkové újmy, překročil adhezní návrh. Vrchním soudem byl krajský soud zavázán, aby v dalším rozhodnutí vyhodnotil, zda stěžovatelkám svědčí právo na jimi uplatněnou náhradu za ztížení společenského uplatnění anebo právo na neuplatněnou náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu. Při stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění je nutné vycházet ze znaleckého posudku. Setrvá-li krajský soud na svých závěrech o nedostatcích posudku MUDr. Ročka, bude muset zvážit, zda lze rozsah újmy určit na základě jiných důkazů nebo na základě doplnění dokazování. Podle vrchního soudu nelze přehlédnout, že podstatnou část újmy stěžovatelce způsobilo až zveřejnění videozáznamů zachycujících útok. Za to však obžalovaní nebyli shledáni vinnými. V danou chvíli nelze určit, v jaké míře byla újma způsobena útokem a v jaké šířením jeho záznamu. Po vrácení věci je tedy nutné postavit najisto míru, v níž byla újma způsobena jednáním obžalovaných. Dále se krajský soud musí zabývat otázkou spoluzavinění poškozené. 9. Následně rozhodl krajský soud druhým, ústavní stížností napadeným rozsudkem, jímž uznal všechny obžalované vinnými z určitého podílu na znásilnění stěžovatelky, jednoho z nich ještě ze spáchání provinění výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií. Dále soud uložil všem obžal