III.ÚS 2112/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2112/25 ze dne 13. 8. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Vladimírem Poláchem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 47/2025 ze dne 24. dubna 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, obchodní společnosti MR COMMUNICATIONS, s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Staré Město, Hany Písaříkové, Ing. Jiřího Písaříka, a obchodní společnosti Bohemia Energy Holding B. V., sídlem Prins Bernardplein 200, 1097JB Amsterdam, Nizozemské království, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí a tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. V záhlaví uvedený dlužník se v řízení o určení, že je vlastníkem 10% podílu ve stěžovatelce, domáhal, aby soud předběžným opatřením uložil stěžovatelce povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi, zejména prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; a povinnost zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, zejména finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, a to především formou převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; dále aby dceřiné obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY Group, a. s., zakázal výkon konkurenční činnosti ve vztahu k činnosti stěžovatelky, tj. výkon činnosti v předmětu podnikání obchod s elektřinou a obchod s plynem. Důvody pro nařízení předběžného opatření spatřoval v tom, že stěžovatelka i druhý až pátý vedlejší účastník (všichni v řízení před obecnými soudy jako žalovaní) se dlužníka kontinuálně pokoušejí zbavit jeho podílu, když činí kroky, které mají dlužníkovi bránit ve výkonu jeho práv a povinností společníka obchodní společnosti a mají docílit toho, aby v případě jeho úspěchu ve věci samé byl dlužníkův podíl znehodnocen. 3. Městský soud v Praze návrh na nařízení předběžného opatření usnesením č. j. 73 Cm 218/2014-346 ze dne 2. října 2017 zamítl, neboť neměl kroky k znehodnocení sporného podílu dlužníka ve stěžovatelce za prokázané. 4. Proti usnesení městského soudu podal dlužník odvolání. 5. Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 14 Cmo 426/2017-363 ze dne 26. března 2018 změnil usnesení městského soudu tak, že návrhu vyhověl a nařídil předběžné opatření, jímž se stěžovatelce ukládá a) povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi, zejména prodeje, darování, směny, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; b) povinnost zdržet se nad rámec obvyklý běžnému hospodaření dispozic s veškerým hmotným i nehmotným majetkem, zejména finančními prostředky, know-how, ochrannými známkami, a to především formou převodu tohoto majetku, prodeje, darování, vložení do základního kapitálu obchodní korporace, zatížení, poskytnutí jako příplatku mimo základní kapitál obchodní korporace; a dále dceřiné obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY Group, a. s., zakázal výkon konkurenční činnosti ve vztahu k činnosti stěžovatelky, tj. výkon činnosti v předmětu podnikání obchod s elektřinou a obchod s plynem. 6. Stěžovatelka usnesení vrchního soudu z 26. března 2018 napadla žalobou pro zmatečnost, kterou městský soud usnesením č. j. 73 Cm 98/2018-233 ze dne 7. března 2023 zamítl. Vrchní soud k odvolání stěžovatelky usnesením č. j. 1 Cmo 45/2023-277 ze dne 18. září 2024 změnil usnesení městského soudu tak, že usnesení vrchního soudu č. j. 14 Cmo 426/2017-363 ze dne 26. března 2018 zrušil. Učinil tak s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. ledna 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.). Dovodil, že vrchní soud přistoupil ke změně zamítavého usnesení městského soudu, aniž by stěžovatelce poskytl odpovídající prostor k vyjádření, čímž jí odňal možnost jednat před soudem. Současně uvedl, že nebyl důvod věc přidělit senátu 14 Cmo "mimo pořadí" a že soudci senátu 14 Cmo nebyli zákonnými soudci ve věci. Nejvyšší soud dovolání prvního vedlejšího účastníka proti usnesení vrchního soudu usnesením č. j. 26 Cdo 587/2012-339 ze dne 12. června 2025 jako objektivně nepřípustné odmítl. 7. Stěžovatelka napadla usnesení vrchního soudu z 26. března 2018 také ústavní stížností. Ústavní soud stížnost odmítl usnesením sp. zn. II. ÚS 2142/18 ze dne 13. července 2018. Zohlednil značně specifické okolnosti věci, když z ústavní stížnosti a z usnesení vrchního soudu považoval za dostatečně patrné, že návrhy na nařízení předběžného opatření byly podávány opakovaně, soudy o nich opakovaně rozhodovaly, takže stěžovatelka byla dobře informována o všech relevantních okolnostech věci a nebylo proto důvodně se domnívat, že by existovaly další skutečnosti, které by v případě sdělení vrchnímu soudu mohly vést k jeho odlišnému rozhodnutí. Konstatoval dále, že je to mimo jiné stěžovatelka, kdo dlouhodobě nerespektuje práva dlužníka jako společníka, ani v řízení vydaná předchozí rozhodnutí obecných soudů. Rozhodnutí vrchního soudu je přitom koncipováno tak, že právě tyto okolnosti jej vedly k tomu, že rozhodnutí městského soudu změnil a požadované předběžné opatření nařídil. Ústavní soud neshledal ani porušení práva stěžovatelky na zákonného soudce (šlo o navzájem se zastupující senáty vrchního soudu). 8. Pro vysvětlení Ústavní soud poznamenává, že usnesením č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-A-21 ze dne 9. prosince 2019 městský soud jako insolvenční rozhodl o úpadku v záhlaví uvedeného dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jaroslava Brože, MJur. Usnesením č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-304 ze dne 14. září 2020 insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V řízení sp. zn. 73 Cm 218/2014 proto dále vystupuje jako žalobce insolvenční správce dlužníka. Dále Ústavní soud používá bez rozlišení osoby v postavení žalobce jen "první vedlejší účastník", jde o určité zjednodušení, které nemá na přijaté závěry dopad, a je zřejmé, že spor o věci samé se týká určení, že vlastníkem 10% podílu ve stěžovatelce má být dlužník (nikoli insolvenční správce) a jde o jeho práva jako společníka. 9. Vrchní soud po zrušení usnesení z 26. března 2018 umožnil žalovaným vyjádřit se k odvolání prvního vedlejšího účastníka a o odvolání znovu rozhodl, a to napadeným usnesením. Setrval na již dříve vysloveném názoru, že žalovaní se k prvnímu vedlejšímu účastníkovi jako ke společníkovi nechovají po právu a odpírají mu zákonem stanovená práva. Nerespektují rovněž pravomocné usnesení o nařízení předběžného opatření, jímž městský soud stěžovatelce uložil povinnost umožnit prvnímu vedlejšímu účastníkovi řádný výkon práv společníka spojený s 10% podílem ve stěžovatelce v rozsahu práva účastnit se a hlasovat na valné hromadě stěžovatelky do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Na rozdíl od městského soudu měl vrchní soud za to, že žalovaní činí takové účelové kroky, které by mohly v budoucnu ztížit postavení prvního vedlejšího účastníka a vytvořit tak nevratný právní stav. Napadeným usnesením proto návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl a uložil stěžovatelce shodné povinnosti, jak jí byly pod písm. a) a b) uloženy v zrušeném usnesení z 26. března 2018; povinnost v tu dobu již neexistující obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY Group, a. s., již neuložil. K výtce vznesené vrchním soudem (senát 1 Cmo) v zrušujícím usnesení z 18. září 2024 (překvapivost rozhodnutí) odkázal na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2142/18. 10. Stěžovatelka tvrdí, že předběžné opatření nařízené napadeným usnesením postrádá zákonný podklad, protože jeho obsahem není úprava zatímních poměrů mezi účastníky řízení o žalobě na určení, že v záhlaví uvedený dlužník je společníkem stěžovatelky. Uložená povinnost nesměřuje podle ní k zajištění výkonu práv společníka (zde prvního vedlejšího účastníka) ve stěžovatelce. Stěžovatelka dále namítá, že se vrchní soud neřídil závazným názorem vysloveným v zrušujícím usnesení z 18. září 2024, aby dal stěžovatelce prostor vyjádřit se k odvolání prvního vedlejšího účastníka. Vrchní soud v napadeném usnesení k vyjádření žalovaných nepřihlédl, podstatu jejich námitek neuvedl v odůvodnění rozhodnutí a namísto toho vedl polemiku se závěrem o překvapivosti jeho předchozího rozhodnutí. Stěžovatelka také n