III.ÚS 2150/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2150/25 ze dne 11. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Dana Pátka, zastoupeného JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 33 Cdo 3050/2024-192, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024 č. j. 11 Co 53/2024-162 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. září 2022 č. j. 27 C 224/2022-131, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Ing. Jany Oberreiter, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí přitom, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že mezi stěžovatelem jako prodávajícím a vedlejší účastnicí jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo vozidlo. Vedlejší účastnice se následně u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhala po stěžovateli vrácení kupní ceny oproti vydání vozidla, a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky (náklady vynaložené na znalecký posudek a servisní prohlídku vozu). Obvodní soud vedlejší účastnici vyhověl. Podle skutkových zjištění se po uzavření kupní smlouvy projevila na vozidle závada. Vedlejší účastnice proto stěžovateli zaslala textovou zprávu s tím, že vozidlo je v nouzovém režimu, v servisu jí řekli, že je rozbité turbo, ze kterého teče olej, a svody je třeba opravit. Navrhla, aby stěžovatel vozidlo opravil na své náklady, případně aby jí vrátil peníze oproti vrácení vozidla. Stěžovatel opravu na své náklady odmítl. Vedlejší účastnice následně (téměř po šesti měsících od zaslání textové zprávy) od kupní smlouvy odstoupila. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatel porušil smlouvu podstatným způsobem a vedlejší účastnice měla právo odstoupit od smlouvy. To také učinila. Její nárok byl proto dán. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí obvodního soudu v části změnil tak, že zamítl právo vedlejší účastnice na zaplacení úroku z prodlení z nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a ve zbytku jej potvrdil. V řízení bylo prokázáno, že téhož dne, co byla uzavřena kupní smlouva, se na vozidle projevila závada motoru. Vedlejší účastnice nebyla na závady v kupní smlouvě upozorněna. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že tyto závady na vozidle byly již při uzavření kupní smlouvy a nemohly vzniknout v následném období. Závady se neprojevily ani při zkušební jízdě. Závěry znalce nebyly stěžovatelem věrohodně zpochybněny. Revizní znalecký posudek nebylo třeba vypracovávat. Vedlejší účastnice vady vozidla vytkla bez zbytečného odkladu dostatečně určitým způsobem. 4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Podle něj stěžovatel nevymezil žádnou otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání. Závěr městského soudu, že textovou zprávou vedlejší účastnice určitě vytkla (popsala) vadu vozidla způsobem, jakým se projevuje v jeho provozu, odpovídá pravidlům pro výklad právních jednání a je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Přípustnost dovolání nezaložila ani otázka, zda vedlejší účastnice bez zbytečného odkladu odstoupila od smlouvy s půlroční prodlevou od vytčení vad. Protože stěžovatel sdělil vedlejší účastnici, že vady vozidla neodstraní, mohla provedenou volbu práva z odpovědnosti za vady změnit bez jeho souhlasu a požadovat odstoupení od kupní smlouvy. Toto právo vykonala následným dopisem. Na otázce, zda vedlejší účastnice bez zbytečného odkladu odstoupila od kupní smlouvy, tak není rozhodnutí městského soudu založeno. II. Argumentace stěžovatele 5. Podle stěžovatele se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal s dovolacími otázkami. Rozhodnutí, která uvedl v odpovědi na otázku, zda bylo vytknutí vady dostatečně určité, se týkají odlišných věcí. Stroze odpověděl i na otázku, zda vedlejší účastnice odstoupila od smlouvy bez zbytečného odkladu. Vedlejší účastnice tak učinila až půl roku po vytknutí vady. Nejvyšší soud pouze uvedl, že šlo o výkon jejího oprávnění od smlouvy odstoupit. Obecné soudy si navíc neujasnily podstatu věci. V usnesení ze dne 26. 11. 2024 sp. zn. 25 Cdo 1302/2024 Nejvyšší soud správně odlišil poruchu vzniklou v důsledku opotřebení s odkazem na definici vady od běžného opotřebení. O vadu se přitom nejednalo a porucha byla způsobena opotřebením. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i usnesením ze dne 31. 3. 2025 sp. zn. III. ÚS 570/25. V právě posuzované věci jde o skutkově shodnou věc. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud usnesení sp. zn. 25 Cdo 1302/2024 nezohlednil, došlo k porušení principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a porušení práva na soudní ochranu. 6. Znalecký posudek byl vypracován v době, kdy byl z motorového vozidla vymontován a následně rozebrán motor. Obvodní soud se s tímto posudkem spokojil, přestože mu byly známy výhrady podložené jiným znalcem v odborném vyjádření a návrh stěžovatele opatřit revizní posudek. Ostatně i znalecký posudek připustil, že prodej a koupě použitého motorového vozidla jsou vždy spojeny s rizikem následného výskytu vady. Stěžovatel se nadto neúčastnil v důsledku postupu vedlejší účastnice prohlídky motorového vozidla znalcem. Není tak jisté, zda šlo o původní motor prodávaného vozidla. Soudy svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily, nevypořádaly se se všemi důkazy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost nebyla podána oprávněným stěžovatelem v části směřující proti části rozsudku městského soudu, kterou byla zamítnuta část žaloby (srov. výše, bod 3). V tomto rozsahu bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatele. 8. Ve zbytku byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. 10. V právě posuzované věci námitky stěžovatele spočívají v nesprávném posouzení vadnosti vozidla obecnými soudy, nesprávně, resp. nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí a souvisejícím porušením principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí. 11. Jde-li o námitku týkající se hodnocení vozidla jako vadného, uvedl stěžovatel, že podle něj šlo toliko o běžné opotřebení s ohledem na stáří vozidla. Uvedené hodnocení je do značné míry otázkou zjištěného skutkového stavu. Zásah Ústavního soudu do procesu dokazování a hodnocení důkazů přitom přichází v úvahu až v případě zásadních pochybení, tedy zejména pokud vyvozené právní závěry nelze o zjištěný skutkový stav jednoznačně opřít, eventuálně lze-li konstatovat extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a z něho vyvozenými skutkovými a právními závěry [srov. např. nálezy ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 761/06 (N 169/47 SbNU 221) nebo ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387), body 20 až 21]. V právě posuzované věci obecné soudy vysvětlily, proč podle nich vada založila právo vedlejší účastnice na odstoupení od smlouvy. Klíčovým byl okamžik vzniku vady. Na základě znaleckého posudku soudy dospěly k závěru, že ačkoliv se vadnost vozidla projevila jeho nepojízdností až po uzavření kupní smlouvy, konkrétní součásti vozidla nefungovaly správně již předtím. Některé ze znalecky zjištěných vad vozidla totiž nemohly být způsobeny za tak krátkou dobu, jakou vedlejší účastnice vozidlo užívala (konkrétně nesprávné fungování turbod