III.ÚS 220/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 220/07 ze dne 16. 8. 2007 Rozdělení Olomouce na volební obvody - gerrymandering   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 16. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného Mgr. Kamilem Andree, advokátem v Olomouci, Ostružnická 7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2006, čj. 22 Ca 402/2006-8, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností ze dne 22. 1. 2007 napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2006, čj. 22 Ca 402/2006-8, kterým, jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a její přílohy zjistil, byl zamítnut návrh stěžovatele na neplatnost voleb do zastupitelstva statutárního města Olomouc konaných ve dnech 20. - 21. 10. 2006. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že se uvedený soud nevypořádal s námitkami uvedenými v jeho návrhu. Konkrétně se mělo jednat o to, že došlo podle § 27 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 491/2001 Sb."), k rozdělení obce na volební obvody, což mělo za následek, že občané mohli namísto všech 45 zastupitelů volit pouze 9 zástupců určeného volebního obvodu (čímž prý také mělo být popřeno, že Olomouc je jedna obec). Váha hlasů občanů v jednotlivých volebních obvodech byla rozdílná, protože počet hlasů daný politickému subjektu v jednom obvodě neznamenal stejný politický úspěch (získání mandátu) jako v jiném obvodě při závěrečném přepočtu hlasů. Tím se vytvořila nerovnost mezi občany jednoho města. Dle stěžovatele byl také překračován 5% limit pro zisk mandátu při přepočtu hlasů z obvodů a občané byli omezeni volit ve svém volebním obvodu, kandidovat však mohli na celém území obce. Stěžovatel poukazoval i na to, že Olomouc není administrativně rozčleněna na samostatné městské části či obvody, přičemž některé ulice města náležely do tří odlišných volebních obvodů, a také na to, že každý politický subjekt (strana) měl ve volebním obvodu vylosované jiné volební číslo, což mohlo být matoucí vzhledem k tomu, že volební kampaň probíhala na celém území obce. Konkrétními důsledky rozdělení obce na volební obvody pak bylo, že hlas občana volícího malé strany měl 5x menší váhu než hlas občana volícího větší stranu, a pokud by k rozdělení obce nedošlo, malé strany by získaly více mandátů na úkor větších politických stran. Konkrétně Občanská demokratická strana (ODS) by získala o tři mandáty méně, Česká strana sociálně demokratická o 2 mandáty, Strana zelených by naopak získala o 2 mandáty více a sdružení nezávislých kandidátů Společně pro Olomouc by získalo 3 mandáty. Vzhledem k tomu stěžovatel zastával názor, že údajně účelovým rozdělením města na nestejné volební obvody došlo k výraznému zásahu do práva rovnosti volebního hlasu, přístupu k voleným funkcím a ke zkreslení soutěže polických sil. Volby pak měly být neplatné pro porušení § 2 zákona č. 491/2001 Sb., čl. 21, čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5, čl. 101 odst. 1 a čl. 102 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel rovněž poukazoval na to, že při interpretaci zákona č. 491/2001 Sb. je třeba přihlédnout k důvodové zprávě, kde se uvádí, že rozdělení obce na volební obvody se umožňuje proto, aby obce, které jsou vnitřně složité a skládají se z administrativních částí, mohly tomuto členění uzpůsobit volební obvody. Olomouc však je jediným správním celkem. Stěžovatel k tomu v ústavní stížnosti dodává, že se obrátil na politologa, který mu sdělil, že pro hodnocení zkreslení voleb se používá tzv. index deformace, což je poměr mezi procentem mandátů a procentem hlasů, přičemž ideální stav je roven nule. V případě vítězné ODS tento index činí 1,28, zatímco v případě Strany zelených jen 0,32. Z této hodnoty má být zjevná "podreprezentace" této strany. Stěžovatel znovu opakuje, že se krajský soud jeho tvrzeními a námitkami, jak jsou uvedeny shora, nezabýval a nijak se s nimi nevypořádal. K tomu dodal, že považuje ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. za problematické a že zastává názor, že rozdělení obce na volební obvody by mělo být připuštěno jen tam, kde je město administrativně rozděleno. S ohledem na důvod podání ústavní stížnosti návrh na zrušení citovaného ustanovení nepodal s tím, že je třeba posečkat, až se po vrácení věci s jeho námitkami krajský soud vypořádá. Z uvedených důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a v rozporu s právem na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Navíc má stěžovatel za to, že i z věcného hlediska jsou jeho námitky důvodné; i přesto, že tyto nemohou být předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, neboť se jimi nezabýval krajský soud, stěžovatel namítá porušení práv zakotvených v čl. 21 a čl. 22 Listiny a čl. 5, čl. 101 odst. 1 a čl. 102 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě a magistrátu statutárního města Olomouc k ústavní stížnosti. Uvedený soud odmítl, že by jeho rozhodnutím bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces s tím, že se návrhem stěžovatele z hlediska zákona č. 491/2001 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zabýval, přičemž posledně uvedený zákon upravuje zvláštní postavení statutárních měst, které se následně promítlo do zvláštní úpravy volebních obvodů podle § 27 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb. Dále uvedl, že se zabýval souladem uvedených zákonů s ústavním pořádkem, nedospěl však k závěru, že by mezi nimi vznikl rozpor, a proto nepostupoval podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Konkrétní volební výsledky dle krajského soudu jsou v souladu s platnou právní úpravou, přičemž posouzení jen takové otázky mu podle soudního řádu soudu přísluší. K tomu krajský soud dodal, že tím, že neshledal porušení zákona č. 491/2001 Sb., fakticky tím také vyjádřil, že nedošlo k porušení Ústavy a Listiny. Jestliže toto nebylo výslovně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, jedná se o nedostatek formálního charakteru, který nemohl mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a nemohl způsobit ani jeho nepřezkoumatelnost. Vzhledem k tomu navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Magistrát statutárního města Olomouc uvedl, že posouzení hlavní námitky, tj. nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, ponechává na úvaze soudu. Dále sdělil, že rozdělení obce na volební obvody bylo provedeno z toho důvodu, aby volení zastupitelé byli místní, znali prostředí, a aby občané z různých částí města byli v zastupitelstvu poměrně rozděleni a bylo dosaženo přehlednosti hlasovacích lístků. Počty voličů v jednotlivých volebních obvodech byly vyrovnané. V příloze pak byly vyčísleny počty voličů v jednotlivých volebních obvodech. Ústavní soud tato vyjádření zaslal stěžovateli k replice. V té stěžovatel vyjádřil nesouhlas s názorem krajského soudu, že pokud zkoumal porušení zákona č. 491/2001 Sb., zároveň zkoumal porušení Ústavy a Listiny, neboť uvedený zákon je samostatný a nemusí zde být uvedeny všechny principy, které jsou dány ústavními zákony. Stěžovatel znovu zopakoval, že se soud nezabýval výslovně namítaným porušením ústavních zákonů, a tvrdil, že postup podle daného zákona je v rozporu se základními principy volebního práva. K vyjádření magistrátu stěžovatel uvedl, že je zřejmé, že zásada poměrného zastoupení byla zásadním způsobem porušena. Obec je jediným volebním obvodem a není zde zastupování jednotlivých městských čtvrtí. "Poměrné zastoupení občanů z různých částí města" je v rozporu s poměrným zastoupením stran v zastupitelstvu a váha hlasu občana pro jednotlivé strany je odlišná. V souvislosti s tím stěžovatel poukazuje na možnost rozčlenit město na městské obvody se svým zastupitelstvem, čímž by bylo občanům umožněno volit zastupitele svého obvodu a jejich hlasy by měly zachovánu rovnost. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že jde o včas podaný návrh, jenž je i co do ostatních formálních náležitostí ve shodě se zákonem. Z tohoto důvodu dále zkoumal, zda se nejedná o návrh, který lze označit za zjevně neopodstatněný. Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě namítal, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že se obecný soud nevypořádal s jeho právní argumentací. Ústavní soud se však, aby mohl důvodnost dané námitky posoudit, musel v daném případě dotknout i samotné volební problematiky. V daném případě zastupitelstvo obce - statutárního města Olomouc využilo oprávnění, jež mu zákon č. 491/2001 Sb. v ustanovení § 27 poskytuje, a vytvořilo 5 volebních obvodů, z nichž