III.ÚS 2376/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2376/25 ze dne 16. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Simonou Kadlecovou, advokátkou, sídlem Palackého 715/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2025 sp. zn. 61 To 515/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. června 2025 sp. zn. 37 Nt 3016/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je spolu s dalšími spoluobviněnými trestně stíhán pro jednání, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů EU podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1 a 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), odst. 5 písm. b, c) trestního zákoníku. 3. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto, že se nepřijímají stěžovatelem nabízené záruky (výroky I. - X.), že podle § 71a a § 73b odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby (výrok XI.) a že se stěžovatel podle § 72 odst. 1 trestního řádu ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu (výrok XII.). 4. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu zamítnuta a ke stížnosti evropské pověřené žalobkyně byl zrušen výrok XII. usnesení obvodního soudu, a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatel se dle § 72 odst. 1 trestního řádu ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že obě rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna, a to především pokud jde o důvodnost trestního stíhání a existenci důvodu vazby útěkové. Stěžovatel nesouhlasí s právní kvalifikací, na které soudy zakládají hrozbu vysokého trestu. Nebyla též blíže odůvodněna konkrétní hrozící výše trestu při ukládání v rámci této sazby (viz nález sp. zn. IV. ÚS 3294/09). Pokud městský soud spekuluje o možném zvýšení horní hranice trestní sazby, stěžovatel to považuje za zcestné, neboť by k němu mělo docházet ve výjimečných případech. Sama hrozba vysokého trestu by navíc dle stěžovatelova mínění neměla k naplnění vazebního důvodu postačovat. Co se týče úvah soudu o vazbách jeho rodiny na zahraničí, tyto vazby jsou dány jen tím, že manžel stěžovatelovy dcery je jako manažer nadnárodní společnosti často vysílán do zahraničí a dcera s rodinou tam logicky pobývá. Jinak žádné vazby na Rusko a Švýcarsko stěžovatel nemá. Nevlastní majetek v zahraničí. Na tom, že má pilotní průkaz, též není nic zvláštního. Stěžovateli ani není jasné, proč by vazba nemohla být nahrazena elektronickým monitorovacím systémem v kombinaci se zákazem vycestování. 6. Co se týče vazby předstižné, i ta nebyla dle stěžovatele dostatečně odůvodněna. Nevidí, jak by mohl v trestné činnosti pokračovat. Úvaha, že by mohl dále ovlivňovat veřejné zakázky a dotační projekty v X je absurdní. Takovou možnost nemá a ani není jasné, proč by tak měl činit. On i jeho rodina jsou pod drobnohledem orgánů činných v trestním řízení. Pokud jde o možnou legalizaci výnosů z trestné činnosti, není známo, že by nějakými disponoval. Úvahy o možné existenci dalšího majetku jsou pouhou spekulací. Přitom je orgány činnými v trestním řízení prověřován již delší dobu. I kdyby majetek hypoteticky existoval, jeho legalizaci by v současné situaci mohl provést stěží. 7. Stěžovatel podotýká, že ve vazbě je již déle než 5 měsíců a přesto nebyl zajištěn jediný důkaz, který by posiloval důvodnost trestního stíhání. 8. Stěžovatel také namítl, že došlo k průtahům v tom, že spisový materiál se stížností byl odeslán městskému soudu až po téměř 6 týdnech. Dochází tak v jeho neprospěch k posunutí termínu na podání žádosti o propuštění z vazby na svobodu, kterou je možné učinit po 30 dnech od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány procesní předpoklady jejího projednání a splněny veškeré náležitosti, stanovené zákonem o Ústavním soudu. 10. V rozsahu, v jakém je navrhováno zrušení usnesení obvodního soudu co do výroku XII., jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť nemůže přezkoumávat a rušit výrok rozhodnutí, který již byl zrušen. 11. U zbývající části návrhu Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu správnosti použití běžného zákona a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje zásadu sebeomezení, která při posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazbou umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, jsou-li závěry soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo není-li rozhodnutí odůvodněno (např. usnesení ze dne 13. 5. 2005 sp. zn. IV. ÚS 161/04). 13. Vazba představuje významný zásah do života obviněného, neboť jej izoluje od rodinného a sociálního prostředí a nezřídka jej stigmatizuje, což má pro něj závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, spočívající například v pozbytí možnosti pracovat a tím i zdroje příjmů. Výjimečnost tohoto zajišťujícího institutu je dána především tím, že zbavuje svobody a vystavuje popsaným negativním dopadům osobu presumovaně nevinnou před definitivním vyslovením její viny [srov. nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08 (N 139/50 SbNU 235)]. 14. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat a v případě tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu. 15. Z čl. 36 Listiny a z čl. 6 Úmluvy vyplývá, že rozhodnutí soudu, na jehož základě došlo k zbavení osobní svobody, musí být náležitě odůvodněno, což znamená, že z něj musí být seznatelné důvody, pro které soud považoval za splněné ústavněprávní požadavky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 (N 6/72 SbNU 83), ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU