III.ÚS 2492/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2492/25 ze dne 25. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Mikulovské terasy, s. r. o., sídlem U Rotundy 1000, Valtice, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2025, č. j. 4 As 11/2025-58, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2024, č. j. 63 A 5/2024-299, a opatření obecné povahy o stavební uzávěře města Valtice, vydanému usnesením č. 24 Rady města Valtice jako opatření obecné povahy č. 1/2024 ze dne 29. května 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Rady města Valtice, sídlem nám. Svobody 21, Valtice, jako účastníků řízení, a a) MUDr. Astrida Taborsky, b) Dr. Constanze Carolina Laetitia Ludovika Augustin, c) Tom-Daniel Konstantin Ludek Táborský, d) Ivety Cigáňové, e) Anastázie Vlašicové, f) Pavly Vlašicové, g) Bohumila Vlašice, h) Anny Kolomazníkové, ch) Anny Slavíkové, i) Ing. Zdeňka Kupského, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rada města Valtice vydala územní opatření o stavební uzávěře. Tato uzávěra zakázala umísťovat a realizovat stavby a terénní úpravy na několika desítkách pozemků v katastrálním území Valtic. Stavební uzávěra je účinná od 16. 6. 2024 až do doby nabytí účinnosti územního plánu Valtic. 2. Stěžovatelka a vlastníci dalších dotčených pozemků napadli stavební uzávěru u správních soudů. Podle soudů však byla stavební uzávěra vydána v souladu se všemi zákonnými podmínkami: (1) bylo rozhodnuto o pořízení či změně územněplánovací dokumentace, (2) stavební činnost, kterou stavební uzávěra zakázala či omezila, by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle územněplánovací dokumentace a (3) stavební uzávěra zakázala nebo omezila stavební činnost v nezbytném rozsahu (§ 97 odst. 1 starého stavebního zákona). 3. Krajský soud proto zamítl žalobu navrhovatelů jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud následně ze stejného důvodu zamítl jejich kasační stížnost. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského a Nejvyššího správního soudu a stavební uzávěře města Valtice. Napadené akty podle ní porušují její právo na soudní ochranu, spravedlivý proces, ochranu vlastnictví i rovnost v právech a odporují zákazu libovůle, principu právního státu a principu vázanosti veřejné moci zákonem (čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této Úmluvě). 5. Napadené akty jsou podle stěžovatelky protiústavní z těchto důvodů: a) Členové městské rady byli při hlasování o stavební uzávěře podjatí. Jeden z jejích členů - MUDr. Doubek - spoluvlastní sousední nemovitosti, měl osobní zájem zamezit výstavbě, aktivně proti ní vystupoval, zneužil svého postavení a ostatní členové mu z politických důvodů vyhověli. Soudy chybně odmítly důkazy o hloubce jeho zaujatosti a krajský soud nesprávně posuzoval jen podjatost podle správního řádu, a nikoli i střet zájmů podle § 83 odst. 2 zákona o obcích. b) Stavební uzávěra je nepřezkoumatelná, protože byla vydána bez analýz a řádného odůvodnění. Vypořádání námitek je příliš obecné a neobsahuje konkrétní důvody, proč uzávěra dopadá i na stěžovatelčin pozemek a proč jde o jediné možné řešení. c) Stavební uzávěra porušila stěžovatelčino legitimní očekávání. Město Valtice jednalo se stěžovatelkou o využití sporného území, požadovalo podklady k možné výstavbě a vytvářelo dojem, že po splnění jeho podmínek bude výstavba povolena. Tím u stěžovatelky vyvolalo legitimní očekávání, že k plánované výstavbě dojde. Město však jednání protahovalo, aby získalo čas na vydání uzávěry, a nakonec ho bezdůvodně ukončilo. Stěžovatelčin pozemek byl navíc v územním plánu dlouhodobě určen k zástavbě. Stěžovatelčino legitimní očekávání podpořilo i její územní rozhodnutí, cizí územní rozhodnutí, kladná stanoviska orgánů, infrastruktura budovaná pro novou výstavbu i zadání nového územního plánu. d) Stavební uzávěra nesplňuje zákonný požadavek, aby šlo o prostředek ultima ratio. Uzávěra je naopak prezentována jako jediné řešení, které zabrání hypotetickým a spekulativním scénářům, a její odůvodnění pomíjí jiná možná řešení. e) Stavební uzávěra není přiměřená a neomezuje vlastnická práva pouze v nezbytné míře. Město Valtice samo uznalo, že aby uzávěra nebyla diskriminační, byla "přijata na poměrně velké území a nastavena velmi obecně". Územní plán se připravuje už od roku 2007 a jeho schválení je nejisté, kvůli čemuž nelze uzávěru považovat za dočasnou. Zásah do majetku musí zachovat spravedlivou rovnováhu, být podložen řádnými důvody a nesmí ukládat nepřiměřené břemeno. Dlouhodobá nejistota a plošné omezení bez věcného zdůvodnění a zohlednění námitek a důkazů tuto rovnováhu narušují (rozsudky ESLP č. 7151/75 a 7152/75). f) Soudy přezkoumaly uzávěru jen z formálního hlediska, odmítly hodnotit její věcnou důvodnost a odsunuly posouzení námitek až na přezkum nového územního plánu. Soudy svá rozhodnutí neodůvodnily dostatečně a nepracují s předloženými námitkami a důkazy. Soudy se konkrétně chybně nebo nijak nevypořádaly s otázkou dopravní obslužnosti, památkové ochrany, kvality pozemků, výstavby na blízkých pozemcích, nevztažení nezastavitelnosti na některé městské pozemky. 6. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud ve vztahu k ní odložil vykonatelnost napadené uzávěry. Výstavba jednoho domu podle ní neohrozí veřejný zájem. Pro stěžovatelku však zákaz výstavby znamená zásadní újmu, protože do její přípravy investovala značné prostředky a čas a disponuje nepravomocným územním rozhodnutím. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Podstatou tohoto řízení je, zda jsou napadená soudní rozhodnutí a územní opatření o stavební uzávěře ústavně souladná. 8. Přezkum splnění podmínek pro vydání stavební uzávěry je především otázkou výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda zásah orgánu veřejné moci neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 9. Ústavní soud posoudil napadené akty s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly. 10. Starý stavební zákon stanovil pro vydání stavební uzávěry tři podmínky. Tou první je existence rozhodnutí o pořízení či změně územněplánovací dokumentace či jiného rozhodnutí nebo opatření v území. Druhou podmínkou je, že stavební činnost, kterou uzávěra zakázala či omezila, by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územněplánovací dokumentace, jiného rozhodnutí či opatření v území upravujícího využití území. Poslední podmínkou je, že omezení či zákaz stavební činnosti je proveden v nezbytném rozsahu (§ 97 odst. 1 starého stavebního zákona a např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 226/2022-23, bod 19). 11. Městská rada i obecné soudy se všemi těmito podmínkami zabývaly a své závěry řádně odůvodnily. Veškeré námitky, které stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, vznesla již během řízení před obecnými soudy a procesu přijímání stavební uzávěry. Závěry účastníků řízení a jejich odůvodnění Ústavní soud nepovažuje za protiústavní. Ústavní soud se proto vyjádří k námitkám stěžovatelky jen stručně. III.1 Námitka ohledně podjatosti členů městské rady [námitka a)] 12. Nejvyšší správní soud rozhodl, že MUDr. Doubek byl při přijímání stavební uzávěry skutečně podjatý. Tato procesní vada však podle něj neměla vliv na zákonnost stavební uzávěry a neopodstatňovala zrušení rozhodnutí krajského soudu. 13. Ne každá vada správního řízení má totiž podle jeho judikatury za následek zrušení výsledného aktu. Nejvyšší správní soud přitom neshledal žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by byl obsah stavební uzávěry při vyloučení MUDr. Doubka zásadně jiný. Na přijetí a podobě uzávěry naopak panovala mezi všemi členy rady shoda. Za těchto okolností podle něj není zrušení stavební uzávěry na místě (body 44 až 46 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). 14. Ústavní soud nepovažuje za protiústavní závěr, že ačkoli byl jeden z členů rady města podjatý, není nutné celou stavební uzávěru zrušit. Postup, kdy dá Nejvyšší správní soud stěžovateli ohledně určité procesní námitky za pravdu, ale zároveň napadený akt nezruší, není v jeho judikatuře neobvyklý (např. jeho rozsudky č. j. 6 Ads 92/2016-36, bod 13; 6 As 163/2016-39, bod 30; 30 A 20/2019-176, bod 35). Ústavní soud ve své judikatuře zastává obdobný názor - viz např. rozho