III.ÚS 2526/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2526/24 ze dne 17. 12. 2025 Pochybení soudu ve výpočtu délky náhradního trestu při přeměně části peněžitého trestu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D., advokátem, sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2024, č. j. 9 To 45/2024-3319, a ze dne 2. září 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2024, č. j. 4 T 5/2015-3289, a ze dne 29. července 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne 13. září 2024, sp. zn. 4 T 5/2015, a proti postupu spočívajícím ve stěžovatelově zadržení a dodání do výkonu trestu odnětí svobody na základě napadených rozhodnutí, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. července 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, byla porušena stěžovatelova ústavní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. července 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zapsanou pod sp. zn. III. ÚS 2526/24 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 7. 2024, č. j. 9 To 45/2024-3319, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 1. 2024, č. j. 4 T 5/2015-3289, s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní stížností zapsanou pod sp. zn. IV. ÚS 2993/24 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení vrchního soudu ze dne 2. 9. 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, usnesení krajského soudu ze dne 29. 7. 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, a příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 13. září 2024, sp. zn. 4 T 5/2015, s tím, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že rovněž jeho zadržením a dodáním do výkonu trestu došlo k porušení jeho ústavních práv. Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení vrchního soudu ze dne 2. 9. 2024, č. j. 9 To 52/2024-3337, a současně uložil vazební věznici, kde se stěžovatel nachází, aby byl neprodleně propuštěn. 3. Ústavní soud usnesením ze dne 19. 2. 2025 obě ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení, které je dále vedeno pod sp. zn. III. ÚS 2526/24. 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že starším z obou v záhlaví uvedených usnesení krajský soud rozhodl, že stěžovateli se nařizuje výkon poměrné části náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 401 dní, neboť neuhradil celý peněžitý trest ve výši 1 000 000 Kč, který mu byl v dané věci uložen odsuzujícím rozsudkem z roku 2017. Usnesením krajského soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 T 5/2015-3259, bylo rozhodnuto, že se zbytek peněžitého trestu (t. č. 700 000 Kč) přeměňuje v trest odnětí svobody v trvání 511 dní. Z důvodu následné částečné úhrady peněžitého trestu vrchní soud z podnětu stížnosti stěžovatele nařídil výkon trestu odnětí svobody ve výměře 482 dní. Poté stěžovatel uhradil dalších 110 000 Kč. Krajský soud proto musel znovu rozhodnout podle § 344 odst. 2 trestního řádu o tom, jakou část náhradního trestu má stěžovatel vykonat. Celkem stěžovateli zbývalo uhradit 550 000 Kč, což odpovídá 401 dnům trestu odnětí svobody. Stěžovatel může nadále výkon trestu odvrátit tím, že jej celý nebo zčásti zaplatí. 5. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, z jejíhož podnětu vrchní soud zrušil usnesení krajského soudu a sám nově rozhodl, že stěžovateli se nařizuje výkon části náhradního trestu ve výměře 343 dní. Důvodem pro takové rozhodnutí byla skutečnost, že po rozhodnutí krajského soudu stěžovatel uhradil dalších 20 000 Kč. Vrchní soud tedy musel určit zbývající část trestu, k čemuž došel tak, že částku 470 000 Kč (nazvaná jako "celková částka peněžitého trestu ke dni 1. 7. 2024") vynásobil 730 dny (délka celkového náhradního trestu) a výsledek vydělil 1 000 000 Kč (celkový peněžitý trest). Domáhal-li se stěžovatel přeměny peněžitého trestu na trest obecně prospěšných prací, je podle aplikované právní úpravy (účinné do 30. 9. 2020) takový postup možný jen za přesně stanovených podmínek, které však v dané věci nebyly splněny (stěžovatel nebyl odsouzen za přečin). Vrchní soud se neztotožnil s opačným právním názorem, uvedeným v jeho starším usnesení sp. zn. 6 To 31/2019 a odborném článku Romana Vicherka. Usnesení vrchního soudu nabylo právní moci. 6. Následně stěžovatel uhradil dalších 20 000 Kč z peněžitého trestu. Krajský soud proto usnesením ze dne 29. 7. 2024, č. j. 4 T 5/2015-3328, rozhodl, že stěžovateli se nařizuje výkon poměrné části náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 372 dní. Stěžovateli zbývá uhradit 510 000 Kč, což odpovídá výše uvedenému náhradnímu trestu odnětí svobody. Krajský soud se neztotožnil s výpočtem, jak jej v předchozím rozhodnutí provedl vrchní soud, neboť v něm uvedená délka trestu odnětí svobody zaměňuje vykonanou část peněžitého trestu s částí nevykonanou. 7. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud zamítl usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. 9 To 54/2024-3337. Krajský soud podle vrchního soudu postupoval správně, pokud délku náhradního trestu odvodil z textu zákona a nikoliv z chybného výpočtu předchozího usnesení vrchního soudu, v němž soud zaměnil částky 470 000 Kč a 530 000 Kč. Toto předchozí rozhodnutí nabylo právní moci a nelze jej zvrátit řádnými opravnými prostředky. Krajský soud nebyl předchozím rozhodnutím vázán při novém rozhodování. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel namítá, že soudy porušily jeho ústavní práva, neboť v dané věci aplikovaly § 69 trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, ačkoliv měla být aplikována právní úprava předchozí. Krajský soud se vůbec nezabýval možností přeměny nevykonaného peněžitého trestu v trest obecně prospěšných prací a vrchní soud tuto možnost dokonce explicitně vyloučil. Takový právní názor považuje stěžovatel za mylný, v čemž se s ním shoduje i trestněprávní teorie (stěžovatel odkazuje na odborné články Filipa Ščerby a Jiřího Říhy). Podle stěžovatele je možnost přeměny peněžitého trestu v trest obecně prospěšných prací i u zločinů podpořena tím, že na rozdíl od přeměny trestu v trest domácího vězení zákon žádné omezení nestanovil. Ke stejnému závěru dospěl v jiném rozhodnutí dokonce i sám vrchní soud (usnesení sp. zn. 6 To 31/2019). Stěžovatel je toho názoru, že tato přeměna není jen fakultativní možností, ale obligatorní povinností soudu (tento názor podporuje stěžovatel odborným článkem Romana Vicherka). 9. Dále stěžovatel namítá, že soudy mu uložily výkon trestu odnětí svobody na delší dobu, než zákon umožňoval. Rozhodnutím vrchního soudu ze dne 1. 7. 2024 bylo rozhodnuto, že má stěžovatel vykonat poměrnou část trestu v délce 343 dní. Poté stěžovatel uhradil dalších 20 000 Kč z peněžitého trestu, načež krajský soud rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v délce 372 dní. Nejen tedy, že úhradou trestu nedošlo k jeho snížení (či odložení výkonu), nýbrž naopak k jeho zvýšení. Takový postup neodporuje pouze zákonu, nýbrž i logikou úhrady peněžitého trestu. Údajná chyba při prvním výpočtu náhradního trestu nemůže být tímto způsobem "napravena". Výši náhradního trestu určují soudy usnesením, které je závazné. K jeho změně nemohou zneužít to, že stěžovatel uhradil část peněžitého trestu a zbývající náhradní trest je nutné znovu spočítat. Případné vady rozhodnutí je nutné napravit systémem opravných prostředků a nikoliv ignorováním pravomocného rozhodnutí. Z hlediska právního postavení stěžovatele bylo zasaženo do jeho právní jistoty. V červenci 2024 byl poučen o tom, že má vykonat náhradní trest v délce 343 dní, který může odvrátit zaplacením peněžitého trestu. Stěžovatel tedy část trestu uhradil a ve výsledku má vykonat trest o 29 dní delší. Takový výsledek zpochybňuje smysl úhrady pen