III.ÚS 2588/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2588/13 ze dne 27. 1. 2015 N 17/76 SbNU 275 Zapůjčení rozhodčího spisu exekučnímu soudu soudem rozhodčím; ochrana mlčenlivosti rozhodce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 27. ledna 2015 sp. zn. III. ÚS 2588/13 ve věci ústavní stížnosti Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, IČO: 48435313, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, právně zastoupeného JUDr. Petrem Polednem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 29 Co 295/2013-63, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 35 000 Kč za nevyhovění výzvě exekučního soudu k předložení rozhodčího spisu, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 29 Co 295/2013-63 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 29 Co 295/2013-63 se proto zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 29 Co 295/2013-63 s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Ze spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 29 EXE 63/2013, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že právě uvedený soud jako soud exekuční vyzval stěžovatele svým přípisem ze dne 5. 3. 2013 k zapůjčení rozhodčího spisu sp. zn. Rsp 3043/11, a to za účelem ověření splnění předpokladů pro nařízení exekuce, jejímž prostřednictvím se oprávněný domáhal uspokojení své pohledávky přiznané mu rozhodčím nálezem. 3. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval dopisem ze dne 6. 3. 2013, v němž uvedl, že není oprávněn vyhovět výzvě exekučního soudu k předložení předmětného rozhodčího spisu, a to s poukazem na povinnost mlčenlivosti rozhodce zakotvenou v § 6 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"), podle něhož platí, že rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Stěžovatel zároveň uvedl, že je připraven žádosti soudu vyhovět a požadovaný spis mu předložit, bude-li povinnosti mlčenlivosti zákonem předvídaným postupem zproštěn (viz § 6 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení). 4. V reakci na tento přípis byl stěžovatel dne 8. 3. 2013 exekučním soudem opětovně vyzván k zapůjčení předmětného rozhodčího spisu. Exekuční soud ve své výzvě odkázal na právní závěry vyplývající z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. 24 Co 3/2011, podle nichž je soud projednávající návrh na nařízení exekuce zásadně vždy oprávněn vyžádat si spis od orgánu či osoby, která exekuční titul vydala, a tato osoba je povinna soudu spisový materiál na jeho žádost zapůjčit. Právě uvedené pak dle názoru exekučního soudu platí též pro rozhodčí soud, neboť v této souvislosti se tento nemůže dovolat mlčenlivosti podle § 6 zákona o rozhodčím řízení. Stěžovatel byl zároveň poučen, že nesplní-li povinnost uloženou mu soudem, může mu být uložena pořádková pokuta do výše 50 000 Kč. 5. Na opakovanou výzvu stěžovatel reagoval přípisem ze dne 13. 3. 2013, v němž exekučnímu soudu sdělil, že požádal účastníky rozhodčího řízení o zproštění mlčenlivosti za účelem předložení spisu exekučnímu soudu. Dále uvedl, že v případě, kdy by tento souhlas účastníky udělen nebyl, požádá o zproštění mlčenlivosti předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 1. 6. Exekuční soud následně usnesením ze dne 3. 4. 2013 č. j. 29 EXE 63/2013-29 uložil stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 35 000 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení exekuční soud uvedl, že stěžovatel svým postupem nepochybně ztížil postup v exekučním řízení, neboť přes opakované výzvy soudu nepředložil požadovaný rozhodčí spis. V dalším odůvodnění pak exekuční soud zopakoval svou argumentaci stran oprávnění exekučního soudu vyžádat si nalézací spis od orgánu či osoby, která exekuční titul vydala, jemuž odpovídá povinnost tohoto subjektu žádosti exekučního soudu vyhovět (rozhodčí soud nevyjímaje), kterou již exekuční soud předestřel ve své opakované výzvě k předložení rozhodčího spisu ze dne 8. 3. 2013. 7. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Kromě rozsáhlé argumentace stran výkladu příslušných právních předpisů upravujících povinnost mlčenlivosti rozhodce, dokazování v občanském soudním řízení a oprávnění soudů rozhodujících o návrhu na nařízení exekuce pak stěžovatel poukázal na právní závěry vyslovené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2007 č. j. 20 Co 480/2007-69 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2012 č. j. 4 Cmo 104/2012-66 a dále odvolacímu soudu předložil kopii rozhodnutí předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2013 Spr 688/2013, jímž tato stěžovatele zprostila povinnosti mlčenlivosti pro účely zapůjčení předmětného rozhodčího spisu exekučnímu soudu. 8. Odvoláním napadené rozhodnutí však bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2013 č. j. 29 Co 295/2013-63 potvrzeno. Odvolací soud v odůvodnění tohoto usnesení poukázal na povinnost exekučního soudu zkoumat již ve stadiu rozhodování o nařízení exekuce exekuční titul z hlediska jeho vykonatelnosti. Dle názoru odvolacího soudu jsou soudy za účelem tohoto přezkumu vždy oprávněny vyžádat si dle § 275 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") od příslušného orgánu či osoby spis, neboť jen na podkladě tohoto spisového materiálu může soud dospět k závěru, zda k exekuci navržené rozhodnutí je či není způsobilým exekučním titulem. Zákonem stanoveným oprávněním soudu postupovat podle § 275 odst. 2 občanského soudního řádu je pak dle názoru odvolacího soudu ze zákona prolomena případná povinnost mlčenlivosti. Pokud tedy stěžovatel nesplnil svou povinnost poskytnout exekučnímu soudu pro účely rozhodování v exekučním řízení svůj spis, pak svým postupem hrubě ztížil postup exekučního soudu v exekučním řízení. Předpoklady pro uložení pořádkové pokuty proto ve věci byly splněny. Ve vztahu k právním závěrům vysloveným v rozhodnutích, na která stěžovatel v odvolání odkazoval, odvolací soud uvedl toliko to, že těmito rozhodnutími není nikterak vázán, "neboť v českém právu neexistuje tzv. precedens, jak je tomu v právu anglosaském." II. Námitky obsažené v ústavní stížnosti 9. Posledně uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V jejím rámci uvedl, že obecné soudy chybně interpretovaly povinnost mlčenlivosti uloženou mu zákonem o rozhodčím řízení a nezohlednily limity dokazování upravené v § 124 občanského soudního řádu, dle něhož platí: "Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem." Dle názoru stěžovatele obecné soudy právě uvedené ustanovení § 124 občanského soudního řádu, jakož i zákonnou povinnost mlčenlivosti rozhodce dle § 6 zákona o rozhodčím řízení při svém rozhodování nerespektovaly, přičemž zároveň nevysvětlily, z jakého důvodu tak činí. Stejný postup, který stěžovatel považuje za protizákonný, pak obecné soudy vyžadovaly i po stěžovateli, v důsledku čehož porušily jeho právo na spravedlivý proces. 10. Podáním ze dne 7. 3. 2014 pak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření účastníků řízení 11. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2014 pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. 12. Protože Krajský soud v Praze ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, aniž by uvedl cokoli dalšího, a protože se Ústavní soud rozhodl z dále uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhovět, nezasílal již toto vyjádření stěžovateli k jeho replice. IV. Právní posouzení věci Ústavním soudem 13. Ústavní soud předesílá, že