III.ÚS 2645/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2645/11 ze dne 12. 9. 2013 N 163/70 SbNU 517 Neústavnost zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy oprávněným   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 12. září 2013 sp. zn. III. ÚS 2645/11 ve věci ústavní stížnosti Optimakonzult, a. s., sídlem v Praze 1, Národní 60/28, zastoupené Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 23 Co 527/2010, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora, a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 5. 11. 2010 sp. zn. 027 EX 0003/02, kterým byla zastavena exekuce z důvodu nesložení zálohy na náklady exekuce stěžovatelkou a kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit náklady exekuce. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 23 Co 527/2010 a usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda Exekutorského úřadu Praha 5 ze dne 5. 11. 2010 sp. zn. 027 EX 0003/02 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil v záhlaví označená usnesení vydaná v její exekuční věci. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného exekutorského spisu se podává, že napadeným usnesením Krajský soud v Praze potvrdil ústavní stížností rovněž napadené usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, jímž zastavil exekuci k vydobytí částky 116 055,20 Kč s příslušenstvím proti povinné Věře Valachové (s odůvodněním, že oprávněná nesložila ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce ve výši 4 200 Kč) a kterým současně oprávněné (stěžovatelce) uložil povinnost zaplatit mu na nákladech exekuce částku 3 955 Kč. 3. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud mj. uvedl, že "pokud jde o výrok o nákladech exekuce, soudní exekutor nepochybil, pokud ve smyslu ustanovení § 89 exekučního řádu vycházel z otázky procesního zavinění na zastavení exekuce. Ta přitom byla zastavena nikoliv pro nedostatek majetku povinné, nýbrž pro nezaplacení zálohy ve smyslu § 55 odst. 5 exekučního řádu a procesní zavinění tohoto stavu je v tomto případě zcela jednoznačně na straně oprávněné". Odkazy oprávněné na judikaturu Ústavního soudu, jimiž oponovala nákladovému výroku, pokládal soud za nepřiléhavé. 4. Podle názoru stěžovatelky vyjádřeného v ústavní stížnosti postup soudního exekutora, jenž ji více než osm let po zahájení exekučního řízení, za situace, kdy majetek povinné jednoznačně nepostačoval k pokrytí nákladů exekuce, vyzval k zaplacení zálohy a následně dle ustanovení § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, exekuci zastavil, je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [jmenovitě závěry stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545) a usnesení sp. zn. II. ÚS 150/04 ze dne 31. 8. 2004 a III. ÚS 282/06 ze dne 14. 4. 2006 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)], stejně jako se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009 sp. zn. 20 Cdo 609/2008 ohledně toho, čemu záloha na náklady exekuce slouží. Jelikož soudní exekutor od nařízení exekuce do roku 2010 neprovedl zřejmě žádný úkon, který by vedl k vymožení její pohledávky, ani ji nevyzval, aby zálohu na náklady exekuce již dříve složila, a učinil tak až po téměř osmi letech bezvýsledně vedeného exekučního řízení (namísto zastavení exekuce pro nemajetnost povinné), aniž by - nadto - alespoň uvedl, k jakému účelu či k jakým konkrétním úkonům by měla být záloha použita, pak nelze podle stěžovatelky postup soudního exekutora mít (v kontextu odkazované judikatury) za ústavněprávně souladný. II. 5. Krajský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka v odvolání akcentovala především tvrzení, že výzva soudního exekutora ke složení zálohy na náklady exekuce byla neoprávněná vzhledem k záloze, kterou složila již dříve její právní předchůdkyně při podání návrhu na nařízení exekuce; proto se soud zaměřil na zhodnocení právě tohoto tvrzení, které však soudní exekutor nepotvrdil a oprávněná ničím neprokázala. V ústavní stížnosti zdůrazňovaný argument, že výzvou k úhradě zálohy se soudní exekutor snažil jen dosáhnout zastavení exekuce z jiného důvodu než pro její bezvýslednost (s nákladovými důsledky), stěžovatelka v odvolání sice rovněž zmínila, současně však se zastavením exekuce právě pro nedostatek majetku povinné nesouhlasila, trvala na jejím pokračování a na dalších krocích směřujících k dohledání nějakého postižitelného majetku povinné. Za této situace se odvolací soud existencí důvodu k zastavení exekuce "podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.", jehož se nedovolával ani exekutor, ani oprávněná, nezabýval. 6. Soudní exekutor ve svém vyjádření plně odkázal na písemné odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí a navrhl, aby projednávaná ústavní stížnost byla odmítnuta. 7. Věra Valachová, povinná v exekučním řízení, možnost vystupovat jako vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti nevyužila. III. 8. Ústavní soud, vázán toliko petitem ústavní stížnosti, nikoliv jejím odůvodněním, se nesoustředil pouze k samotným námitkám stěžovatelky, nýbrž posuzoval napadená rozhodnutí a předcházející řízení jako celek. 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. 10. Stěžovatelka, dovolávajíc se ochrany též se zřetelem k čl. 11 odst. 1 Listiny, v prvním plánu směřuje (a to nutně) svoji kritiku do občanskoprávního (exekučního) řízení, v němž se jí tvrzené majetkové újmy mělo dostat. Proto má logickou prioritu posouzení, zda toto řízení se uplatněnými právními názory a celkovým výsledkem odbývalo v ústavněprávních mezích, jmenovitě zda nevybočilo ze zásad - především stěžovatelkou odkazovaného - tzv. spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy; jimi je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu, resp. že každý má právo na spravedlivý proces. 11. Co do právního posouzení věci, o které zde výlučně jde, představují kolizi s principy "spravedlivého procesu" - v obecné rovině - nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele, případně je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v nauce i v soudní praxi ustáleného výkladu (čímž představuje použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění a je tím výrazem interpretační svévole) nebo je v příkrém rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního poměru či v kolizi s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalismu"). Důvodem k zásahu Ústavního soudu, situovaným do této roviny, je též zjištění, že obecný soud nevzal v úvahu precedenční závaznost jeho dřívějších nálezů (čl. 89 odst. 2 Ústavy), a konečně ústavněprávním požadavkem rovněž je, aby se soud v rozhodnutí přiměřeně vypořádal se všemi relevantními názory (návrhy), z nichž účastník řízení vyvozoval uplatněné právo nebo na nichž založil svoji obranu. 12. Po posouzení ústavní stížnosti z těchto hledisek Ústavní soud shledal, že je důvodná. IV. 13. Projednávanou ústavní stížností otevřela stěžovatelka právní otázky, jimiž se Ústavní soud v minulosti (v určité podobě) již zabýval. V nálezu sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009 (N 51/52 SbNU 511) shrnutím vlastní judikatury k ustanovení § 89 exekučního řádu ve zde rozhodném znění zaznamenal, že "není por