III.ÚS 2734/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2734/18 ze dne 10. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018 č. j. 30 Cdo 4881/2017-487, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2016 č. j. 3 Co 85/2015-396 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2015 č. j. 16 C 144/2009-340, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Oblastní nemocnice Náchod, a. s., sídlem Purkyňova 446, Náchod, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejší účastnici omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích v souvislosti s porodem jejího nezletilého syna, k němuž došlo v prostorách vedlejší účastnice. Zásah do svých osobnostních práv stěžovatelka spatřovala v jednání zaměstnanců vedlejší účastnice, kteří nerespektovali její žádost, aby porod probíhal přirozenou cestou a bez nadbytečných lékařských zásahů. Bez jejího informovaného souhlasu měla být provedena epiziotomie (nástřih hráze), stěžovatelka byla nedostatečně poučena o dalších zákrocích zdravotníků a proti její vůli zdravotníci nenechali dotepat pupečník, dítě odnesli a neumožnili stěžovatelce ihned po porodu blízký kontakt s dítětem. 3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl a určil, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 106 365 Kč [uvedený rozsudek je v pořadí již druhým rozhodnutím krajského soudu ve věci, neboť jeho první rozsudek ze dne 3. 7. 2012 č. j. 16 C 144/2009-202 byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 1. 7. 2014 č. j. 3 Co 303/2012-277 zrušen pro nepřezkoumatelnost]. Krajský soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného do 31. 12. 2013, a rozhodl, že žalobě stěžovatelky nebylo možno vyhovět, neboť v posuzované věci nedošlo k nedovolenému či protiprávnímu zásahu do jejích osobnostních práv ve smyslu § 11 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že zaměstnanci vedlejší účastnice oprávněně dospěli k závěru o tísni plodu a o nutnosti porod pokud možno urychlit. Ze znaleckých posudků, jakož i z dalších důkazů bylo zřejmé, že veškeré zákroky, tj. i ty provedené bez informovaného souhlasu stěžovatelky byly v souladu s § 23 odst. 3 tehdy platného zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, neodkladně nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte. 4. Vrchní soud k odvolání stěžovatelky rozsudek krajského soudu ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho za použití § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před krajským soudem jen ve výši 53 182,50 Kč a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 5. Dovolání stěžovatelky bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018 č. j. 30 Cdo 4881/2017-487 jako nepřípustné odmítnuto. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá celou řadu pochybení, kterých se měli dopustit v prvé řadě zaměstnanci vedlejší účastnice. Soudům pak vytýká, že základním právům stěžovatelky, jež byla postupem zdravotníků porušena, neposkytly potřebnou ochranu. Stěžovatelka uvádí, že přesto, že si přála přirozený porod bez nadbytečných zásahů, o čemž zdravotníky předem informovala, došlo v jeho průběhu k několika zákrokům (či alespoň k pokusům o ně), aniž by k nim stěžovatelka udělila informovaný souhlas. Nešlo přitom ani o zákroky nezbytné, neboť porod byl dle přesvědčení stěžovatelky fyziologický a dítě se narodilo zcela zdravé. V řízení před obecnými soudy stěžovatelka k prokázání svých tvrzení navrhovala provedení celé řady důkazů (doporučení Světové zdravotnické organizace, odborná vyjádření porodních asistentek, odborné články a studie z oboru porodnické psychologie a další), soudy se s nimi však bez bližšího odůvodnění náležitě nevypořádaly. Nekriticky naopak přejaly závěry obsažené ve vyhotoveném znaleckém posudku, jehož obsah stěžovatelka rovněž rozporuje, a přiklonily se "k ideologii medicínského způsobu vedení porodu", aniž by posuzovaný případ hodnotily nezaujatě a ve světle všech navržených důkazů. Další stěžovatelčina námitka směřuje proti postupu Nejvyššího soudu, jenž dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, aniž by se jeho obsahem blíže zabýval. Stěžovatelka konečně nesouhlasí ani se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, neboť s ohledem na skutečnost, že vedlejší účastnice disponuje právním oddělením, její náklady na zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložené a po stěžovatelce požadovat jejich úhradu, případně by tato úhrada měla být razantně snížena. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 8. Ústavní soud vyzval účastníky řízení a vedlejší účastnici k vyjádření k ústavní stížnosti. 9. Krajský soud ve svém vyjádření odmítl námitky stěžovatelky, že nebylo přihlédnuto k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a odkázal na příslušné části odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž pracuje se stěžovatelkou navrženými důkazy. Pokud z některých důkazů žádné skutkové závěry čerpány nebyly, je rovněž takový postup v napadeném rozhodnutí řádně zdůvodněn. Krajský soud zopakoval, že jeho úkolem v daném řízení bylo určit, zda stěžovatelce vznikly individuální nároky vůči vedlejší účastnici, nikoliv obecně hodnotit systém a postupy českého porodnictví, o což stěžovatelka ve své podstatě žádala. 10. Ve vyjádření vrchního soudu předseda senátu předně sdělil, že agenda ochrany osobnosti je v současnosti již rozhodována senátem v jiném složení, než v jakém daný senát rozhodoval ve věci stěžovatelky. Plně proto odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, který se s odvolacími námitkami stěžovatelky, jež jsou nyní znovu předneseny Ústavnímu soudu k opětovnému přezkoumání, dostatečně vypořádal. Dále rekapituloval průběh řízení do okamžiku vydání svého napadeného rozhodnutí a navrhl, aby byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. 11. Nejvyšší soud k posouzení dovolacích námitek stěžovatelky odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a zopakoval, že otázky, jež mu stěžovatelka předložila, nemohly založit přípustnost dovolání, neboť nesměřovaly proti právnímu posouzení věci vrchním soudem, když byly toliko nesouhlasem s tímto posouzením nebo se týkaly způsobu hodnocení důkazů nižšími soudy. Stěžovatelčina námitka ohledně náhrady nákladů řízení vedlejší účastnice pak byla dostatečně vypořádána již vrchním soudem. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu proto nebylo nepřípustně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky. 12. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 13. Vyjádření účastníků řízení Ústavní soud stěžovatelce nezasílal, neboť nevnáší do posuzovaného případu nové skutečnosti nebo právní úvahy, které by byly stěžovatelce - vzhledem k obsahu jejího návrhu a obsahu napadených rozhodnutí - neznámé. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud si pro posouzení, zda došlo k tvrzenému porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, vyžádal od krajského soudu spis sp. zn. 16 C 144/2009. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 15. Ústavní soud předesílá, že není opráv