III.ÚS 2897/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2897/24 ze dne 26. 11. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti MUDr. Dagmar Simonidesové, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. října 2024, č. j. 63 A 6/2024-106, spojenou s návrhem na zrušení částí ustanovení § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. Krajského úřadu Jihomoravského kraje, 2. SPOLU - ODS, KDU-ČSL, TOP 09, jednající volebním zmocněncem Mgr. Michalem Pátkem, 3. SPD, Trikolora, PRO a Svobodní, jednající volebním zmocněncem Bc. Pavlem Smetanou, 4. ANO 2011, jednající volební zmocněnkyní Adrianou Kaldovou, 5. STAROSTOVÉ PRO JIŽNÍ MORAVU, jednající volební zmocněnkyní Petrou De Graafovou, a 6. STAČILO! V Jihomoravském kraji, jednající volebním zmocněncem RSDr. Alešem Růžičkou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny ústavní principy a její základní práva. 2. Stěžovatelka se domáhala podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), vydání rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků volební strany SPD, Trikolora, PRO a Svobodní (v napadeném rozhodnutí nesprávně označena jen jako volební strana SPD, Trikolora a PRO) ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje, konaných ve dnech 20. - 21. 9. 2024. Důvodem měl být nezákonný a neústavní způsob vedení volební kampaně této volební strany. 3. Krajský soud návrh zamítl, neboť stěžovatelka netvrdila a neprokázala, jak se namítaná nezákonnost volební kampaně měla promítnout do výsledku voleb. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka uvádí, že je voličkou zapsanou ve stálém seznamu voličů vedeném městem Nový Šaldorf - Sedlešovice, Jihomoravský kraj a "jako občanka České republiky má závažné pochybnosti o průběhu voleb do Zastupitelstva Jihomoravského kraje". Volby proběhly způsobem, "který hrubě narušil nebo ohrozil minimálně následující ústavní principy", přičemž stěžovatelka uvádí čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 5. Stěžovatelka tvrdí, že volební kampaň volební strany SPD, Trikolora, PRO a Svobodní (dále jen "volební strana") obsahovala prvky xenofobie, homofobie, působila rasisticky, propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů, mohla vyvolávat v některých lidech pocity méněcennosti. Tento způsob vedení volební kampaně považuje stěžovatelka za neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a nezodpovědný. Volební strana nemůže vést takovou kampaň, jež by byla za hranou veškerých myslitelných hranic slušnosti a vybočovala z Ústavou nastavených hranic. Stěžovatelka podrobně dokládá fotografie a hesla týkající se sporné volební kampaně. Volby nelze považovat za demokratické, jestliže chování volební strany podstatně vybočilo z demokratických pravidel. 6. Stěžovatelka dále zpochybňuje rozsah volebního přezkumu určeného zákonodárcem. Zmocnění zákonodárce v čl. 20 Ústavy neznamená, že by zákonodárce mohl stanovit rozsah volebního přezkumu natolik úzce, aby jej v podstatě vyloučil, respektive aby vyloučil ochranu demokratického systému a právního státu. Pokud volební strana nerespektuje demokratické principy nebo svobodu voleb, má volební soud vyslovit neplatnost volby, respektive vyloučit takovou stranu z voleb, bez ohledu na to, zda volební kampaň ovlivnila svobodnou vůli voličů. Stěžovatelka považuje požadavek, aby prokázala, jak nezákonná kampaň ovlivnila výsledek voleb, za nesplnitelný. 7. Ten, kdo nerespektuje čl. 5 Ústavy, podle něhož se soutěž politických stran musí konat za podmínek respektujících demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů, ztrácí právo být zvolen. 8. Volební zákony neumožňují soudu zasáhnout ještě před samotným hlasováním. To by umožnilo eliminovat podobná závadná chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně. Ústavní soud by měl apelovat na zákonodárce, aby zavedl předvolební soudní ochranu demokratických principů státu. 9. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že algoritmus přezkumu voleb vymezený volebními soudy (např. sp. zn. Vol 6/2004), a rovněž právní úprava, o níž volební soudy algoritmus voleb opírají, je protiústavní. Doplňuje tak ústavní stížnost o návrh na zrušení části § 53 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů (dále "volební zákon"), ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování" a § 53 odst. 4 volebního zákona ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování". Tvrdí, že jsou v rozporu s principem suverenity lidu. Výsledek voleb musí určovat voliči a nikoliv soudy, neboť pouze občané mohou být zdrojem moci. Volební soudy, které se zabývají samotným výsledkem voleb, respektive vlivem volební kampaně na tento výsledek, narušují princip suverenity lidu. Pokud se volební soudy zabývají výsledkem voleb, pak jsou zdrojem moci ve státě. Výsledky voleb musí být zcela vyloučeny z volebního přezkumu; mohou být formovány pouze voliči. Posouzení volebním soudem nemůže být objektivní. Podstatné je pouze to, zda volební výsledek vznikl na základě demokratických voleb, tedy na základě volebního procesu, který proběhl v mezích nastavených Ústavou (zejména čl. 5 Ústavy). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že na rozdíl od řízení vedeného podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, resp. § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu, v němž Ústavní soud rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, a vystupuje tak materiálně jako soud volební (srov. např. usnesení ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 41/21), jde v nyní posuzované věci o ústavní stížnost fyzické osoby. V řízení o ústavní stížnosti však Ústavní soud neplní roli volebního soudu, ale rozhoduje o tom, zda zásahem orgánu veřejné moci (zde rozhodnutím krajského soudu) došlo k porušení ústavně zaručených subjektivních práv stěžovatelky. 12. Stěžovatelka dovozuje aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho, že je voličkou zapsanou na seznamu voličů v Jihomoravském kraji. Namítá porušení ústavních principů zaručených v čl. 1 a čl. 5 Ústavy, ty však nemají povahu subjektivních ústavních práv a mohou být brány v potaz vždy jen ve spojení s konkrétním subjektivním právem stěžovatelky. Dále namítá porušení zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny) a práva na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny). V celém textu jinak rozsáhlé ústavní stížnosti však není obsažena argumentace svědčící pro závěr, že by rozsudkem krajského soudu došlo k diskriminaci stěžovatelky, a tedy k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka neuvádí, že by s ní bylo odlišně zacházeno, případně, že by se tak dělo z podezřelých důvodů (např. pohlaví, etnicita). Nijak neodůvodňuje závěr, že napadeným rozsudkem došlo k zásahu do jejích osobnostních práv ve smyslu 10 odst. 1 Listiny. Z celkového kontextu ústavní stížnosti lze dovodit, že se stěžovatelka domáhá též práva na soudní ochranu, byť ustanovením čl. 36 Listiny přímo neargumentuje. 13. Argumentace stěžovatelky je koncipována spíše jako polemika se správností závěrů krajského soudu v rovině výkladu objektivního práva (tedy spíše jako opravný prostředek ve volebním soudnictví), než jako ústavní stížnost, jejíž podmínkou je tvrzené porušení konkrétních subjektivních ústavně zaručených práv stěžovatelky samotné. 14. Ústavní soud se obdobnou argumentací jiných stěžovatelů zastoupených stejnou právní zástupkyní, resp. argumentací samotné právní zástupkyně v pozici stěžovatelky, reagující na stejnou volební kampaň (napadající pouze jiná rozhodnutí krajských soudů v týchž krajských volbách) již zabýval, a proto zde na dosavadní rozhodnutí odkazuje a pods