III.ÚS 291/17

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s podáním označeným jako stížnost proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 9 C 359/2015 a 6 C 390/2015. Ve svém podání uvádí, že rozsudky považuje za nespravedlivé. Poukazuje též na to, že soud jednal v jeho nepřítomnosti.

Ústavní soud je orgánem veřejné moci. Proto může činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Při své činnosti je přitom Ústavní soud vázán ústavním pořádkem a zákonem, který upravuje řízení před Ústavním soudem (čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky).

Zákonem, který upravuje řízení před Ústavním soudem, je především zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). S ohledem na § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu bylo proto nejprve třeba se zabývat tím, zda podání stěžovatele splňuje formální náležitosti.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel není zastoupen advokátem, ač se na Ústavní soud mohou fyzické osoby obracet pouze prostřednictvím advokáta (§ 30 zákona o Ústavním soudu). Dále Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v podání neuvedl, čeho se domáhá, tedy jaký výsledek řízení očekává (§ 34 zákona o Ústavním soudu). Konečně pak stěžovatel spolu se svou stížností nezaslal kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který měl stěžovatel k dispozici (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění všech těchto vad ve lhůtě 30 dní a upozornil jej, že nebudou-li vady odstraněny, bude nucen stěžovatelovu stížnost odmítnout.

Ve výzvě, kterou Ústavní soud stěžovateli zaslal, byl uveden též odstavec v tomto znění:

Na výzvu reagoval stěžovatel svým podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 27. 2. 2017. V něm zaslal Ústavnímu soudu rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih (dále též jen "okresní soud") ze dne 9. prosince 2015 č. j. 9 C 359/2015-19 a dále upřesnil, že požaduje jeho zrušení. O druhém napadeném rozsudku sp. zn. 6 C 390/2015 stěžovatel ve svém druhém podání neuvedl žádné informace.

Stěžovatel dále uvedl, že neví, co znamená slovo "palmární", a proto nežádal o určení advokáta Českou advokátní komorou, aby se nedostal do ještě větších dluhů.

Ani ke dni vydání tohoto usnesení tak stěžovatel není zastoupen advokátem, přestože byl poučen, že jej dle zákona musí mít, a lhůta, kterou mu Ústavní soud k odstranění této vady určil, již uplynula.

Z textu stěžovatelova podání je přitom zřejmé, že porozuměl výzvě Ústavního soudu, tedy, že chápe, že podle zákona je zastoupení advokátem povinné, a nebude-li stěžovatel advokátem zastoupen, nemůže Ústavní soud v řízení pokračovat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].