III.ÚS 3222/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3222/23 ze dne 18. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele prof. MUDr. Pavla Zonči, Ph.D., FRCS, MBA, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2023 č. j. 21 Cdo 322/2023-524, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2022 č. j. 16 Co 149/2019-416, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Ostrava, příspěvkové organizace, sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu, stěžovatel byl zaměstnán u Fakultní nemocnice Ostrava (dále jen "FN Ostrava") jako přednosta chirurgické kliniky a současně byl děkanem Lékařské fakulty Ostravské univerzity (dále jen "LF OU"). Dne 8. 11. 2016 byl stěžovatel rektorem Ostravské univerzity odvolán z funkce děkana, s předchozím souhlasem akademického senátu. Po tomto odvolání stěžovatele z funkce, pověřil rektor Ostravské univerzity dne 9. 11. 2016 vedením lékařské fakulty prof. Dítě, kterému tímto pověřením byla svěřena pravomoc děkana jednat a rozhodovat za Ostravskou univerzitu ve věcech fakulty na dobu určitou, tj. od 9. 11. 2016 do doby jmenování nového děkana. Dopisem ze dne 1. 2. 2017 FN Ostrava sdělila stěžovateli, že ho po dohodě s děkanem LF OU podle § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen "zákon o zdravotních službách"), odvolává z vedoucího pracovního místa přednosty Chirurgické kliniky FN Ostrava. Dopisem ze dne 3. 3. 2017 FN Ostrava sdělila stěžovateli, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen "zákoník práce"), neboť stěžovatel po odvolání z funkce přednosty Chirurgické kliniky FN Ostrava odmítl další pracovní zařazení na místo lékaře, které mu FN Ostrava nabídla. 3. Stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ostravě domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 3. 3. 2017 a určení neplatnosti odvolání z místa přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne 1. 2. 2017. Stěžovatel podal také správní žalobu proti rozhodnutí rektora OU ze dne 8. 11. 2016, ve věci odvolání z funkce děkana. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 24. 5. 2018 č. j. 22 A 5/2017-40 rozhodl, že stěžovatel byl dne 8. 11. 2016 neplatně odvolán z funkce děkana LF OU, neboť rozhodnutí akademického senátu o návrhu na odvolání stěžovatele z funkce děkana LF vydané akademickým senátem ve složení, jež neodpovídalo vnitřnímu předpisu LF OU, mohlo ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí rektora Ostravské univerzity. 4. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2019 č. j. 26 C 243/2017-160 žalobě stěžovatele vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Na základě odvolání žalované krajský soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2019 č. j. 16 Co 149/2019-217 změnil rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovujícího výroku o věci samé tak, že žalobu na určení neplatnosti odvolání stěžovatele z funkce přednosty zamítl, a ve zbývající části výroku o věci samé, kterou bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud rozhodl, že na pověření prof. Dítěte je nutné nahlížet jako na správní rozhodnutí vydané oprávněnou osobou; jde o jmenování děkana lékařské fakulty na dobu určitou. Rozhodnutí rektora ze dne 9. 11. 2016 je tedy individuálním správním aktem vydaným orgánem veřejné správy, přičemž právní řád České republiky je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy. Pokud v daném případě nebyla podána žaloba, kterou by se dotčená osoba (stěžovatel) domáhala přezkumu tohoto rozhodnutí správního orgánu, pak se má za to, že rozhodnutí rektora ze dne 9. 11. 2016 je zákonné a správné, a tudíž prof. Dítě byl oprávněn dát souhlas podle ustanovení § 111 odst. 3 zákona o zdravotních službách s odvoláním žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku o věci samé) podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2021 č. j. 21 Cdo 1431/2020-260 rozsudek krajského soudu v měnícím výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti odvolání stěžovatele z funkce přednosty chirurgické kliniky žalované ze dne 1. 2. 2017, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že se věcí nezabýval z pohledu § 346b odst. 4 zákoníku práce. 6. Krajský soud, vázán právním názorem vysloveným ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu, přezkoumal opětovně rozsudek soudu prvního stupně, přičemž se zabýval posouzením otázky, zda odvolání žalobce z funkce přednosty chirurgické kliniky FN Ostrava představuje ze strany FN Ostrava postižení žalobce za to, že se zákonným způsobem domáhal svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů, a zda tedy jde o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl, že žaloba, aby bylo určeno, že odvolání stěžovatele z funkce přednosty chirurgické kliniky FN Ostrava je neplatné, se zamítá. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, protože samotným účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků řízení 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá nezákonnost postupu při jeho odvolání z funkce přednosty chirurgické kliniky, neboť ředitel FN Ostrava se nemohl dohodnout s děkanem LF OU na odvolání žalobce z funkce přednosty. Prof. Dítě, který byl v té době pouze dočasně pověřen vedením LF OU, nebyl řádně jmenovaným děkanem LF OU postupem uvedeným v ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen "zákon o vysokých školách"), podle kterého rektor jmenuje a odvolává děkana na návrh akademického senátu. V případě udělení tzv. dočasného pověření řízením fakulty nemá osoba takto dočasně pověřená mandát od akademického senátu a nemůže tak být oprávněna spolurozhodovat v záležitostech přiznaných zákonem výhradně děkanovi fakulty. Soudy nesprávně posoudily, že se FN Ostrava může dovolávat platnosti odvolání žalobce z funkce přednosty z důvodu zásady presumpce správnosti správních aktů, neboť souhlas s odvoláním vyslovila osoba, která vůbec v dané funkci být neměla. 8. Stěžovatel dále považuje jeho odvolání z funkce přednosty za neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na nahrávku rozhovoru stěžovatele s tehdejším ředitelem FN Ostrava, z níž vyplynulo, že k odvolání stěžovatele z funkce přednosty kliniky ředitel FN Ostrava přistoupil proto, že "žalobce pořád válčí s fakultou a ředitel žalované s fakultou válčit nechce". Za této situace došlo ze strany FN Ostrava ke zneužití výkonu práva spočívajícího v odvolání stěžovatele z funkce přednosty kliniky. 9. Nejvyšší soud i krajský soud ve svých vyjádřeních plně odkázali na odůvodnění svých rozhodnutí. Vzhledem k obsahu vyjádření účastníků, které neobsahovaly nic podstatného pro výsledek řízení, nezaslal Ústavní soud tyto vyjádření stěžovateli k replice. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 11. Ústavní stížnost stěžovatele je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a napadenému rozsudku krajského soudu, tedy části výroku I. Okresního soudu v Ostravě, na určení neplatnosti odvolání stěžovatele z funkce přednosty chirurgické kliniky. V uvedeném rozsahu stěžovatel před podáním