III.ÚS 331/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 331/09 ze dne 21. 5. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 3 To 869/2008-77, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 10. 2008, č. j. 11 Nt 601/2007-68, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jež byla vydána v trestní věci o obnovu řízení, a jimiž byl jeho návrh, aby byla obnova povolena, zamítnut. Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Ústavní stížností stěžovatel obecným soudům vytýká, že nevěnovaly adekvátní pozornost "novosti" důkazu - odborného vyjádření Policie ČR, odboru kriminalistické techniky a expertiz Správy Středočeského kraje, zpracovaného kpt. P. Č., které bylo opatřeno pro potřeby Okresního soudu v Nymburce". Z tohoto důkazu totiž podle stěžovatele vyplynula "nová skutečnost spočívající v tom, že individuální identifikace vrtáků při vrtání do zámků z telefonních automatů není možná". Stěžovatel oponuje úsudku obou soudů, že v původním řízení byl k dispozici protokol o výpovědi svědka kpt. P. Č. ze dne 13. 6. 2004, a to námitkou, že "tento protokol nebyl ani vyžádán ani poskytnut", a pokud se s ním přesto soud "seznámil, aniž by tak učinil v průběhu veřejného zasedání o odvolání, jednalo by se o porušení zásady bezprostřednosti". V této souvislosti navrhl, aby Ústavní soud prověřil, zda spis vedený Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 4 T 190/2004 byl v průběhu původního řízení Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci nebo Krajskému soudu v Českých Budějovicích zapůjčen. Poukaz na protokol podle stěžovatele neobstojí ani obsahově, neboť v předmětné svědecké výpovědi se kpt. P. Č. nevyjadřoval k otázce "individuální identifikace vrtáků", nýbrž zejména k "času a rychlosti odvrtávání". Stěžovatel konečně zdůrazňuje, že byl odsouzen výhradně na podkladě odborného vyjádření Ing. J. K., poněvadž "prohlídka vozidla" - jak Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2005, č.j. 3 To 673/2004-819, uznal - byla provedena procesně vadně a "záznam policejního orgánu o průjezdu vozidla stěžovatele v lokalitě, kde došlo k napadení telefonních automatů, aniž byl ztotožněn jako řidič, je jen nepřímým důkazem, který naprosto nepostačuje k závěru o jeho pachatelství". Oba soudy se k ústavní stížnosti vyjádřily tak, že ji pokládají za neopodstatněnou; stížnostní soud poukázal jednak na to, že stěžovatel opakuje námitky, s nimiž se oba obecné soudy již vypořádaly, jednak zdůraznil, že stěžovatelem tvrzené "skutečnosti a důkazy" nejsou "novými", a důvod obnovy trestního řízení nemohou založit. V původním řízení byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 5. 2004, č.j. 1 T 55/2004-713, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2005, č.j. 3 To 673/2004-819, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) tr. zák. a trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deset měsíců. Soud prvního stupně stěžovatelův návrh na povolení obnovy v záhlaví označeným usnesením zamítl poté, co dospěl k závěru, že "podmínky pro povolení obnovy řízení dle § 278 odst. 1 tr. řádu" v jeho trestní věci dány nejsou, jelikož skutečnosti, které podle odsouzeného možnost obnovy řízení zakládají, nejsou skutečnostmi novými, neboť byly známy již v době rozhodování nalézacího i odvolacího soudu. Důvod obnovy podle soudu nezakládá okolnost, že stěžovatel změnil svá tvrzení ohledně "způsobu nabytí střelné zbraně"; zde připomenul, že nová výpověď "nemůže přinést jiné rozhodnutí o vině odsouzeného", neboť "podstata odsouzení spočívala v tom, že především střelnou zbraň bez povolení přechovával v místě svého bydliště, a zcela nerozhodný je způsob jejího nabytí". Výsledek původního řízení pak není způsobilé zvrátit ani odborné vyjádření z oboru mechanoskopie podané kpt. P. Č., poněvadž již v původním řízení měl soud "k dispozici informaci kpt. P. Č. o jeho náhledu na identifikaci vrtáků na podkladě mechanoskopických stop (viz zpráva Okresního soudu v Nymburce a fotokopie protokolů o hlavním líčení u tamního soudu na č.l. 792-802 trestního spisu)". Soud pak zdůraznil, že "v trestním řízení je uplatňována zásada volného hodnocení důkazů, Krajský soud v Českých Budějovicích vyšel při hodnocení důkazů z jiného odborného vyjádření a výpovědi jiného experta, a tyto důkazy vyzněly v neprospěch odsouzeného". Ku podpoře závěru o procesní regulérnosti tohoto postupu soud prvního stupně poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 328/05, kterým byla ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2005, č.j. 3 To 673/2004-819, coby návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Soud druhého stupně stěžovatelovu stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu (jako neodůvodněnou) zamítl; přijal závěry soudu prvního stupně a v jednotlivostech je dále rozvedl a posílil. Poukaz stěžovatele na "jiný způsob nabytí perkusního revolveru" vyhodnotil coby "skutečnost z hlediska podmínek trestní odpovědnosti a naplnění skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela nerozhodnou" a přisvědčil soudu prvního stupně též v závěru, že ani předmětné odborné vyjádření nepředstavuje důkaz, který "byl soudu dříve neznámý" nebo "by mohl přispět k jinému rozhodnutí o vině odsouzeného". Zdůraznil, že též sám měl v původním řízení k dispozici "spisové materiály", tj. "spisový materiál vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 55/2004" a "spisový materiál vedený u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 190/2004", resp. "protokol z hlavního líčení" konaného v této věci. Stížnostní soud konečně uvedl, že "odborné mechanoskopické vyjádření (Ing. J. K.) v trestní věci odsouzeného vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci nebylo jediným důkazem, na kterém okresní a posléze krajský soud stavěl své závěry o vině odsouzeného". Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Obdobné zásady je nutné vztáhnout i k posouzení otázky, vyšly-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, což je významné z hlediska zde rozhodného ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu. Obnova řízení skončeného pravomocným rozsudkem postihuje výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a na tomto novém skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, náhradě škody či trestu. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů obecného práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze "přepjatého formalizmu"). Důkazy a skutečnosti musí být - ve smyslu § 278 odst. 1 t