III.ÚS 333/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 333/25 ze dne 12. 3. 2026 Odmítnutí dovolání pro vady, kterými netrpělo   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. Michala Urbánka, zastoupeného Mgr. Michalem Čížkem, advokátem, se sídlem Růžová 1416/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2024, č. j. 20 Cdo 450/2024-692, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2023, č. j. 18 Co 138/2023-662, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. března 2023, č. j. 17 EXE 2165/2016-590, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2024, č. j. 20 Cdo 450/2024-692, bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá otázkou, zda bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto správně. Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proto, že podle něj neobsahovalo důvod dovolání, předpoklad přípustnosti dovolání ani dovolací otázku. Nejvyšší soud dospěl na základě těchto skutečností k závěru, že dovolání není přípustné. Podle Ústavního soudu však stěžovatel všechny tyto náležitosti v dovolání vymezil. Rozhodnutí Nejvyššího soudu proto porušilo jeho právo na soudní ochranu. II. Dosavadní průběh řízení 2. Proti stěžovateli byla v roce 2016 u okresního soudu zahájena dvě exekuční řízení. První řízení se vedlo pro vymožení jistin (sp. zn. 4 EXE 63/2016) a druhé se nadále vede pro smluvní úroky a úroky z prodlení z těchto jistin (sp. zn. 17 EXE 2165/2016). 3. Stěžovatel podal v roce 2017 v obou řízeních v podstatě totožný návrh na zastavení exekuce. V návrzích argumentoval především tím, že vymáhané pohledávky podle něj byly v době podání exekučních návrhů již promlčené. Pohledávky se staly splatnými dopisem oprávněné (6. 4. 2012) a v okamžiku podání exekučního návrhu již marně uplynula čtyřletá promlčecí doba. 4. V prvním exekučním řízení (týkajícím se jistin) stěžovatel s návrhem na zastavení exekuce uspěl. Okresní i krajský soud původně tento návrh zamítly (usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 4 EXE 63/2016-331 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 18 Co 110/2019-509). Nejvyšší soud však tato rozhodnutí zrušil. Podle Nejvyššího soudu totiž oprávněná měla oprávnění k zesplatnění pohledávky vůči stěžovateli (usnesení č. j. 20 Cdo 3474/2020-630). V návaznosti na toto rozhodnutí byla exekuce ohledně jistin pravomocně zastavena. Soudy odůvodnily svá rozhodnutí tím, že vymáhané pohledávky byly již v okamžiku zahájení exekučního řízení promlčené. Stěžovatel byl dne 6. 4. 2012 vyzván dopisem k zaplacení dluhu a zbytek dluhu oprávněná zesplatnila dne 12. 4. 2012. K zahájení exekučního řízení dne 30. 9. 2016 tak došlo až po uplynutí promlčecí lhůty. Exekuce proto musela být zastavena z důvodu nepřípustnosti podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 4 EXE 63/2016-721, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 18 Co 52/2022-815 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 929/2023). 5. V druhém exekučním řízení (týkajícím se příslušenství) obecné soudy stěžovatelově návrhu nevyhověly. Okresní soud jeho návrh zamítl, krajský soud toto rozhodnutí potvrdil a jeho dovolání bylo odmítnuto jako opožděné. Podle soudů nebyl úkon oprávněné směřující k zesplatnění pohledávky vůči stěžovateli účinný a nezpůsobil splatnost pohledávky. Oprávněná ho totiž učinila v době, kdy nebyla stěžovatelovou věřitelkou (usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 17 EXE 2165/2016-463 a č. j. 17 EXE 2165/2016-526 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 243/2018-508). Argumentace okresního a krajského soudu ohledně posouzení návrhů na zastavení exekuce byla shodná s argumentací v rozhodnutích týkajících se jistin (viz předchozí bod), kde však Nejvyšší soud na základě včasného dovolání zasáhl. 6. Stěžovatel podal v roce 2022 v rámci druhého řízení (ohledně příslušenství) opětovný návrh na zastavení exekuce. V tomto návrhu argumentoval především tím, že vymáhané pohledávky podle něj byly již v době podání exekučních návrhů promlčené. Stěžovatel zároveň uvedl, že tuto argumentaci potvrzují i nové skutečnosti, které původní návrh na zastavení exekuce neobsahoval, protože v té době neexistovaly. Touto skutečností je nově vydané rozhodnutí okresního soudu v prvním exekučním řízení, kterým byly pohledávky shledány promlčenými. Soudy rozhodly v obou řízeních za stejných okolností naprosto odlišným způsobem, což je nespravedlivé a nepřípustné. Pokud se promlčela jistina, promlčelo se i její příslušenství. Tato situace by nenastala, pokud by se vše vymáhalo v jediné exekuci. 7. Rozhodnutí o tomto opětovném návrhu na zastavení exekuce ve vztahu k příslušenství jsou předmětem řízení o této ústavní stížnosti. 8. Okresní soud zastavil řízení o stěžovatelově návrhu ve vztahu k období do 13. 4. 2016 (II. výrok). Ve vztahu k období po 13. 4. 2016 do zaplacení soud návrhu stěžovatele vyhověl a exekuci v rozsahu smluvních úroků a úroků z prodlení zastavil (I. výrok). Své rozhodnutí odůvodnil takto: Ve vztahu k období do 13. 4. 2016 (II. výrok) se kvůli překážce věci pravomocně rozhodnuté nelze znovu zabývat otázkou promlčení nároku na základě stejných skutkových tvrzení. Tato otázka byla exekučními soudy již pravomocně vyřešena. Soud proto řízení o návrhu na zastavení exekuce v tomto rozsahu zastavil. Ve vztahu k období po 13. 4. 2016 (I. výrok) tato překážka dána není. V jiném exekučním řízení okresní soud rozhodl, že nárok na zaplacení jistin, od kterých se tato příslušenství odvíjí, se dne 12. 4. 2016 promlčel (řízení sp. zn. 4 EXE 63/2016). Při promlčení nároku na zaplacení jistiny musí toto promlčení dopadat i na jeho příslušenství. Soud proto exekuci v tomto rozsahu zastavil. 9. Krajský soud zrušil I. výrok rozhodnutí okresního soudu a zcela zastavil řízení o návrhu na zastavení exekuce (II. výrok). Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí takto: Překážka věci pravomocně rozhodnuté dopadá na návrh z roku 2022 v plném rozsahu. Stěžovatel ve svém návrhu z roku 2017 navrhoval zastavit exekuci v celém rozsahu a tvrdil, že je vymáhaná pohledávka promlčena. Soud shledal tento návrh nedůvodným. Oba návrhy na zastavení exekuce jsou odůvodněny stejnými skutkovými tvrzeními. Předchozí nevyhovující rozhodnutí tedy vytvářejí překážku věci pravomocně rozhodnuté pro toto řízení. Soudní rozhodnutí vydané v jiné věci není skutkovým tvrzením, od kterého by se mohlo odvíjet promlčení vymáhané pohledávky a které by odůvodnilo závěr, že se návrh opírá o jiná skutková tvrzení. Tento závěr platí i navzdory tomu, že toto rozhodnutí bylo vydáno v exekučním řízení, které se týkalo stejných účastníků a bylo vedeno na základě stejného exekučního titulu. 10. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl. Stěžovatel podle soudu v dovolání řádně nevymezil důvod dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu), předpoklad přípustnosti dovolání (§ 237 zákona) ani dovolací otázku (§ 237 zákona). Nejvyšší soud dospěl na základě těchto skutečností k závěru, že dovolání není přípustné. III. Argumentace stěžovatele 11. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí okresního, krajského i Nejvyššího soudu. Napadená rozhodnutí podle něj porušují jeho právo na soudní ochranu, na spravedlivý proces a na ochranu před libovůlí výkonu státní moci (čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky). 12. Proti výrokům o věci samé stěžovatel uvedl tyto námitky: a) Soudy chybně uplatnily překážku věci pravomocně rozhodnuté. Podle judikatury Nejvyššího soudu nepředstavuje zamítnutí návrhu na zastavení exekuce překážku věci rozhodnuté, pokud se nový návrh opírá o skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a došlo k nim až později. Naplnění důvodů pro obnovu civilního sporu v exekučním terénu má přitom podle judikatury Nejvyššího soudu za následek možnost podat znovu návrh na zastavení exekuce z téhož důvodu, aniž by byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4299/2018 a 20 Cdo 5537/2016). V této věci jsou důvodem pro obnovu řízení později vydaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž došlo k zesplatnění všech pohledávek oprávněné již 12. 4. 2012 (sp. zn. 20 Cdo 3474/2020 a 27 Cdo 408/2022). b) Soudy se nevypořádaly s uplatněnými námitkami a pouze je paušálně odmítly s tím, že jde o věc rozhodnutou a tuto překážku nelze překonat. Soudy nezohlednily veškeré aspekty, námitky a důsledky exekučního řízení a nerozhodly v souladu s účelem a cílem relevantních norem, souvisejícími zásadami a p