III.ÚS 3401/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3401/24 ze dne 30. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti JUDr. Adama Zítka, advokáta, se sídlem náměstí Republiky 57, Tachov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2024, č. j. 64 Co 452/2024-137, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a Martiny Horákové a Pavla Horáka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Vedlejší účastnice podala dne 31. 5. 2023 žalobu proti vedlejšímu účastníkovi. Touto žalobou se domáhala toho, aby soud uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost jí poskytovat výživné mezi manžely ve výši 25 000 Kč měsíčně. Stěžovatel byl soudem ustanoven zástupcem vedlejší účastnice pro toto řízení. 2. Dne 27. 6. 2023, tj. o necelý měsíc později, vedlejší účastník podal k soudu návrh na rozvod manželství. Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 12. 2023. 3. Okresní soud dne 20. 2. 2024 rozhodl, že je vedlejší účastník povinen poskytnout vedlejší účastnici výživné ve výši 12 500 Kč měsíčně - a to za období od podání žaloby na výživné (31. 5. 2023) až do jejich pravomocného rozvodu (21. 12. 2023). 4. Stěžovatel následně zaslal soudu vyúčtování své odměny a náhrad za zastupování vedlejší účastnice v řízení o výživném v celkové výši 156 622,40 Kč. Vyúčtování se týkalo období od podání žaloby na výživné (31. 5. 2023) do rozhodnutí o výživném (20. 2. 2024). Stěžovatel vycházel z toho, že do doby pravomocného rozvodu nebylo známo období placení výživného, a proto v této fázi řízení šlo o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou". Tarifní hodnota tak měla činit pětinásobek hodnoty ročního plnění (§ 8 odst. 2 věty za středníkem advokátního tarifu). Po pravomocném rozvodu již byla doba plnění známa, a proto v této fázi řízení šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let. Tarifní hodnota tak měla činit součet hodnot těchto plnění (§ 8 odst. 2 věty před středníkem advokátního tarifu). 5. Okresní soud přiznal stěžovateli odměnu a náhrady pouze ve výši 63 304 Kč. Krajský soud změnil toto rozhodnutí tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhrady ve výši 83 696 Kč. Podle krajského soudu je třeba ve vztahu k celému řízení vycházet z toho, že v něm šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věty před středníkem advokátního tarifu). V podstatě po celou dobu řízení o výživném bylo zřejmé, že v něm nejde o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou" (§ 8 odst. 2 věty za středníkem). Necelý měsíc po zahájení řízení o výživném (31. 5. 2023) totiž bylo zahájeno řízení o rozvodu (27. 6. 2023). Celkovou spornou částku tak bylo možné zjistit jednoduchým početním úkonem. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu. Napadené rozhodnutí podle něj porušuje jeho právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 7. Protiústavnost napadeného rozhodnutí je dána chybným určením tarifních hodnot podle advokátního tarifu. Do doby právní moci rozhodnutí o rozvodu šlo v řízení o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou", a proto měla tarifní hodnota činit pětinásobek hodnoty ročního plnění (§ 8 odst. 2 věty za středníkem). Po právní moci rozhodnutí o rozvodu šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let, a proto měla tarifní hodnota činit součet hodnot těchto plnění (§ 8 odst. 2 věty před středníkem). Tento závěr stěžovatel podporuje následujícími argumenty: a) Závěry soudů jsou nedůvodně retroaktivní, nespravedlivé a v rozporu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Krajský soud vycházel z toho, že při rozhodování o nákladech řízení již bylo známo, kdy má vedlejší účastník platit výživné (od podání žaloby do pravomocného rozvodu). Tato skutečnost však nebyla známá v době zahájení řízení, nýbrž až zpětně. b) Soudy vycházely z toho, že v řízení nebylo požadováno plnění na dobu delší než pět let a že řízení o rozvodu této doby obecně nedosahuje. Soudy to však řádně neodůvodnily, neopřely to o žádné statistiky či studie a nezohlednily, že výživné na nerozvedenou manželku není časově omezeno. c) Řízení o rozvodu zahájil vedlejší účastník, učinil tak až po podání žaloby na výživné a obě řízení spolu věcně nesouvisí. Zahájení rozvodového řízení automaticky neznamená i jeho skončení. Mohlo dojít k tomu, že by návrh na rozvod byl vzat zpět nebo by soud mohl rozhodovat o nákladech řízení ještě před rozhodnutím o rozvodu. Za těchto okolností by soudy musely rozhodnout odlišně než nyní - a to přestože by šlo o stejné množství stejných úkonů. Takový přístup je nelogický, nespravedlivý a nepředvídatelný. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Podstatou tohoto řízení je, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že v posuzovaném řízení o výživném nešlo o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou" (§ 8 odst. 2 advokátního tarifu věty za středníkem), ale jen o opětující se plnění na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věty před středníkem). 9. Posouzení výše tarifní hodnoty je především otázkou výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 10. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly. 11. V této věci je předmětem sporu použití § 8 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu: (1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká [...]. (2) Je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. 12. Ústavní soud připomíná, že vedlejší účastnice podala žalobu na výživné (31. 5. 2023) a zhruba měsíc poté vedlejší účastník zahájil řízení o jejich rozvodu (27. 6. 2023). Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno zhruba o půl roku později (21. 12. 2023). O výživném bylo poté rozhodnuto dva měsíce po jejich rozvodu (20. 2. 2024). 13. Krajský soud nahlížel na řízení o výživném jako na jeden celek a určil tarifní hodnotu podle § 8 odst. 2 věty před středníkem. Krajský soud zároveň své závěry dostatečně, srozumitelně a v souvislostech vysvětlil a jeho rozhodnutí tak nelze považovat za projev svévole či libovůle (např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11; nálezy sp. zn. II. ÚS 838/25, body 27 až 28; IV. ÚS 1391/24, bod 10; II. ÚS 1824/24, bod 14). Napadené rozhodnutí tak z tohoto pohledu splňuje parametry, jimiž Ústavní soud podrobuje rozhodnutí o nákladech řízení. 14. Ústavní soud však přesto podrobil napadené rozhodnutí dalšímu přezkumu a to z hlediska toho, zda není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11). V posuzovaném případě totiž vykrystalizoval jeden z problémů pramenící z toho, že advokátní tarif není a nebyl původně určen k výpočtu náhrady nákladů řízení, o níž rozhoduje soud, ale je primárně normou pro stanovení nesmluvní výše odměny ve vztahu mezi klientem a advokátem. 15. Úprava pro určení rozhodného okamžiku pro posouzení tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení se v průběhu času změnila. Původně § 16 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. stanovil, že pro určení sazeb odměn je rozhodný stav "v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí". Tato úprava byla určena pro výpočet odměny advokáta při rozhodování o nákladech soudního řízení a v soudní praxi nečinila žádný výkladový problém. 16. Vyhláška č. 484/2000 Sb. byla jako celek ke dni 7. 5. 2013 zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (důvod zrušení nijak nesouvisel s určením rozhodného okamžiku pro posouzení tarifní hodnoty). Od té doby se tedy výše náhrady nákladů řízení začala plně řídit advokátním tarifem. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je pro určení tarifní hodnoty rozhodný okamžik "započetí úkonu právní služby" (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 302/2014) 17. Přestože Ústavní soud v nálezu, kterým byla zrušena uvedená vyhláška, avizoval nutnost přijetí nové vyhlášky, která by upravovala stanovení náhrady nákladů soudních řízení, nestalo se tak. Důsledkem je stav, kdy advokátní tarif je pro soudy jedinou pomůckou pro výpočet odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení