III.ÚS 3411/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3411/17 ze dne 9. 1. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., t. č. Věznice Ostrov nad Ohří, zastoupeného JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, sídlem Při Trati 1084/12, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2017 sp. zn. 7 Tdo 458/2017, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2016 sp. zn. 7 To 54/2016 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2016 sp. zn. 20 T 11/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu krajský soud uložil podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení střelné zbraně na deset let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci. O náhradě škody krajský soud rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), stěžovateli uložil povinnost zaplatit poškozeným na náhradě nemajetkové újmy a na náhradě majetkové škody konkretizované peněžní částky a označeného poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku krajského soudu podali odvolání stěžovatel, jeho manželka, jeho sestra a poškozený, o nichž Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozhodl rubrikovaným rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu zákazu činnosti a ve výroku o náhradě škody ohledně označeného poškozeného, sám nově podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu přiznal tomuto poškozenému nárok na náhradu nemajetkové újmy ve vyčíslené výši a podle § 229 odst. 2 tr. řádu jej se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy se důsledně nezabývaly vztahem nutné obrany podle § 29 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, případně vůbec neuvažovaly o posouzení projednávaného skutku jako trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku. 6. Stěžovatel předesílá, že soudy dovozovaná jeho nevěrohodnost je v rozporu s důkazy v podobě vypracovaných tří posudků jeho osobnosti z odvětví psychologie a psychiatrie. 7. Následně stěžovatel soustřeďuje pozornost k právním aspektům institutu nutné obrany, poté opakuje svoji v trestním řízení od počátku uplatňovanou obhajobu, založenou na tvrzení, že jednal v mezích nutné obrany - bránil se napadení poškozeným Pavlem B. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "poškozený") - a současně předestírá oproti závěrům soudů jiný způsob hodnocení řady důkazů, zejména ohledně průběhu události na místě činu, kdy za podstatné považuje, že on neútočil, z jeho strany šlo o varovný výstřel, když první výstřel šel úplně mimo poškozeného a pachatelé, kteří jsou minimálně srozuměni s tím, že vraždí, varovný výstřel nestřílí. Jen rychlý útok poškozeného, dovozuje dále stěžovatel, vedl k následku, ve kterém soudy spatřují pokus vraždy. 8. Soudy označily za nadbytečný posudek Ing. Zdeňka Maláníka, znalce v oboru kriminalistika, specializace použití zbraně a znalce v oboru sport, odvětví sport - provozování, specializace sebeobrana, s vysvětlením, že důkaz tohoto charakteru v podobě znaleckého posudku JUDr. Zdeňka Náchodského, znalce oboru kriminalistika, odvětví se zvláštní specializací sebeobrana, služební zákroky, vedení boje zblízka, byl již stěžovatelem předložen, proveden a vyhodnocen. Stěžovatel s těmito argumenty nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že byl-li posudek JUDr. Zdeňka Náchodského opatřený obhajobou krajským soudem označen za účelový a vypracovaný ve prospěch stěžovatele, tj. nebyl akceptován, měl odsouzený právo předložit důkaz nový, jak to umožňuje § 89 odst. 2 tr. řádu. 9. K materiálu "Pravděpodobný děj vytvořený na základě zajištěných stop ze dne 16. 11. 2014", který byl součástí odvolání stěžovatele, se vrchní soud v odůvodnění rozsudku vůbec nevyjádřil. 10. Policejní orgán poškozeného vyslechl až dne 4. 12. 2014 po skončení hospitalizace, a tedy mohl konzultovat výpověď se svým kamarádem svědkem P. H., který byl u výslechu dne 2. 12. 2014. 11. Soudy bagatelizovaly přítomnost efedrinu v krvi poškozeného nepodloženým tvrzením, že k jeho podání mohlo dojít v sanitce. Poškozený se navíc nacházel ve stavu středně těžké opilosti (měl v krvi 1,86 - 2,20 g/kg alkoholu). Obdobně soudy zlehčovaly agresivní jednání poškozeného v minulosti. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 21. 6. 2010 sp. zn. 5 T 50/2010 poškozeného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a uložil mu peněžitý trest ve výši 15 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody pro případ nevykonání peněžitého trestu v trvání šesti týdnů. Jednání ve skutkové větě vymezil tak, že poškozený (tj. Pavel B. (jedná se o pseudonym)) a jeho kamarád "jsou vinni, že společně dne 29. 11. 2009 v Protivíně ve společenském sále pivovaru Platan po předchozí slovní roztržce fyzicky napadli M. R. (1961) údery pěstí a poté, co poškozený upadl na podlahu na chodbě, oba jej mlátili pěstmi a kopali jej, v dalším útoku jim zabránil svědek J. Polanský, který je odtáhl od poškozeného a tímto spáchali trestný čin ublížení na zdraví a trestný čin výtržnictví". Podle stěžovatele soudy nedocenily ani agresivitu poškozeného při sportovních utkáních, kdy ze zápisu z jednání disciplinární komise OFS Písek ze dne 10. 9. 2013, kterým byl poškozený jako hráč Tělovýchovné jednoty Sokol potrestán za surovou hru při zápase zastavením závodní činnosti na 4 měsíce nepodmíněně. 12. Stěžovatel oponuje závěrům soudů, že viděl a rozeznal poškozeného dříve než poškozený stěžovatele. Namítá, že poškozený mohl být spíše ten, kdo věděl a poznal, že přichází stěžovatel, na kterého jmenovitě pokřikoval před jeho domem, ať vyleze, že jej zmlátí a zabije. Kategorické tvrzení vrchního soudu, že stěžovatel musel vědět, že onou osobou nacházející se u plotu domu č. p. X je tatáž osoba, s níž měl před svým domem slovní konflikt, je založena na pouhé domněnce a navíc je nelogická, protože u plotu za autem při špatné viditelnosti se mohl v časných ranních hodinách např. pohybovat také majitel auta a domu č. p. X. 13. Soudy taktéž nevzaly v potaz, že v minulosti nezjištěný delikvent stěžovateli házel kamení do oken a květináče do zahrady, takže si stěžovatel tento incident spojil s výhrůžkami, které mu poškozený adresoval; podle stěžovatele na něj poškozený "jmenovitě pokřikoval" před jeho domem, a to se slovy, "ať vyleze, že jej zabije a zmlátí". Stěžovatel proto poškozeného a svědka H. sledoval, aby zjistil jejich totožnost. 14. Fotodokumentace pořízená na místě činu zobrazuje jiné podmínky než v inkriminované době, přičemž rozdíly jsou dány odlišným osvětlením, jakož i dokončovacími úpravami v rámci rekonstrukce komunikace. 15. Policejní orgán se nezabýval řádně ani významnou věcnou stopou - mobilním telefonem, který převzala přímo od svědka P. H. přítelkyně poškozeného. Na tomto mobilním telefonu by se nacházely stopy krve poškozeného, odkud se moh