III.ÚS 351/25 – Ústavní soud

III.ÚS 351/25 ze dne 30. 4. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelek N. H. a nezl. S. H., společně zastoupených Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem Lidická 960/81, Brno, proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2024 č. j. 49 Co 113/2024-410 a výrokům IV. a V. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. února 2024 č. j. 127 Nc 2107/2022-349, 127 P a Nc 263/2022, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a L. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelky se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají zrušení v záhlaví označených výroků rozsudků Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") s tvrzením, že porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Městský soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilou do péče stěžovatelky (výrok I.), uložil vedlejšímu účastníkovi - otci povinnost přispívat na výživu nezletilé měsíčně částkou 5 000 Kč (výrok II.) a konstatoval, že dluh otci na výživném nevznikl (výrok III.). Soud též přistoupil k postupné úpravě styku otce s nezletilou - pro období do 30. 4. 2024 v lichém týdnu v úterý, v sudém týdnu v pondělí, ve středu a v sobotu (zvlášť upravil soud styk o Velikonocích a velikonočních prázdninách 2024), pro období od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 v lichém týdnu v pondělí a ve středu a v sudém týdnu od soboty do neděle, pro období od 1. 9. 2024 do budoucna v lichém týdnu v pondělí a ve středu a v sudém týdnu od pátku do neděle a zvlášť upravil styk otce s nezletilou v období svátků a prázdnin (výrok IV.). Dále soud vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku IV. a uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.). 3. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil výroky II. a III. rozsudku městského soudu (výrok I.), zastavil odvolací řízení o odvolání rodičů proti části výroku IV., o úpravě běžného styku otce s nezletilou za období do 31. 8. 2024 (výrok II.) a potvrdil část výroku IV. rozsudku městského soudu o úpravě běžného styku otce s nezletilou od 1. 9. 2024 (do budoucna), dále též o úpravě styku otce s nezletilou v období hlavních školních prázdnin a o úpravě povinností rodičů spojených s realizací styku včetně toho, že úprava běžného styku se neuplatní v době svátků a prázdnin a ve výroku V. o předběžné vykonatelnosti výroku IV. (výrok III.). Současně krajský soud změnil rozsudek městského soudu v části výroku IV. o úpravě styku otce s nezletilou o prázdninách a svátcích tak, že styk s otcem bude probíhat v lichém kalendářním roce od Velkého pátku do Velikonočního pondělí a od 23. 12. do 26. 12., v sudém kalendářním roce od 26. 12. do 1. 1. následujícího kalendářního roku (výrok IV.). II. Argumentace stěžovatelek 4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti poukazují zejména na "četné důkazy svědčící o násilné povaze otce". V minulosti se měl otec dopustit násilného jednání vůči stěžovatelce, která se nyní obává, že by se taková situace mohla opakovat nebo se projevit i vůči nezletilé. Přestože soudy poukazovaly na to, že nebylo v řízení prokázáno, že by se vedlejší účastník choval k nezletilé agresivně či jinak nevhodně, není to podle stěžovatelky důvodem pro to, aby se touto hrozbou vůbec nezabývaly. Podle stěžovatelky naopak měly vyvinout zvýšené úsilí při zjišťování původu agresivního jednání otce a vyloučení rizika jeho opakování. K tomu mělo sloužit zejména soudy neprovedené znalecké zkoumání jeho výchovné způsobilosti. Soudy však rezignovaly na zadání znaleckého posudku a dokazování vedly jen v omezené míře, a to jen proto, že mezi rodiči nepanuje spor ohledně otázky péče o nezletilou. 5. Současně nebyl soudy podle stěžovatelek zohledněn nejlepší zájem nezletilé, který definovaly "ryze formálně" tak, že je v jejím nejlepším zájmu pravidelný kontakt s otcem. Podle stěžovatelek by měl být nejlepší zájem nezletilé vyhodnocen nejen na základě obsahu spisu, ale ve spojení se soudy neprovedeným znaleckým posudkem. Posuzování nejlepšího zájmu nezletilé totiž musí předcházet rovněž její bezpečnost. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou (pozn.: k posouzení ústavní stížnosti nezletilé srov. následující bod), která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části směřující proti části výroku IV. napadeného rozsudku městského soudu o úpravě styku otce s nezletilou v době Velikonoc a velikonočních prázdnin a v době Vánoc a vánočních prázdnin, který byl změněn výrokem IV. napadeného rozsudku krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit část rozhodnutí, která byla změněna [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 7. Procesní předpoklady nebyly splněny v části ústavní stížnosti podané nezletilou. Otázkou procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím obecných soudů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. Připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem, v němž naopak dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 307/21, a další v něm odkazovaná rozhodnutí). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20 (U 18/103 SbNU 411), bod 11 či usnesení ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19, bod 5]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 (N 8/98 SbNU 56), bod 17, či ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607), bod 19]. 9. Námitky stěžovatelky směřují proti závěrům obecných soudů o rozsahu (a způsobu) styku nezletilé s otcem. V době před vydáním napadených rozhodnutí obecných soudů byl přitom styk otce s nezletilou upraven v obdobném rozsahu, a to nejprve předběžným opatřením (červenec/srpen 2022, kdy k předávání nezletilé docházelo v Krizovém centru X), poté rodiče uzavřeli několik mezitímních dohod ohledně styku otce s nezletilou a od 1. 10. 2023 se rodiče dohodli na předávání nezletilé stěžovatelkou ke styku otci již bez asistence třetí osoby. 10. V řízení bylo provedeno dostatečné dokazování, z něhož vyplynulo, že otec je schopen zajistit řádnou péči o nezletilou, která na něj reaguje pozitivně (při kontaktu s ním "působí spokojeně, směje se" - viz body 9 až 11 napadeného rozsudku městského soudu a body 16 a 20 napadeného rozsudku krajs