III.ÚS 3671/18

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 12. 2008 č. j. 21 T 62/2008-260 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), a za to byl odsouzen podle § 171 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) trestního zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V předmětné věci Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Sokolově, resp. Okresního soudu v Karlových Varech zjistil, že napadený rozsudek okresního soudu ze dne 2. 12. 2008 č. j. 21 T 62/2008-260 byl stěžovateli s překladem doručen do Věznice v Horním Slavkově dne 16. 1. 2009.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele byla podána k poštovní přepravě dne 3. 11. 2018, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, aniž se dále zabýval splněním dalších podmínek zákonem o Ústavním soudu stanovených pro podání ústavní stížnosti.